6 Cmo 286/2019-475 — Vrchní soud v Praze

1. Podáním ze dne 20. června 2017 žalobkyně oznámila Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud I. stupně“), že smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 27. prosince 2014 převzala práva k její pohledávce, která je předmětem tohoto řízení, společnost , Anonymizováno, , IČ , IČO, , sídlem , Anonymizováno, (dále jen „společnost , Anonymizováno, “), a navrhla, aby soud připustil vstup uvedeného nabyvatele práva na její místo v tomto řízení. Žalobkyně k návrhu doložila uvedenou smlouvu o postoupení pohledávky a souhlas nabyvatele se vstupem do tohoto řízení v postavení nové žalobkyně.2. Soud I. stupně usnesením ze dne 3. května 2019, č. j. 48 Cm 261/2008-420 připustil, aby do řízení místo žalobkyně vstoupila společnost , Anonymizováno, , když dospěl k závěru o splnění kumulativních podmínek ustanovení § 107a o. s. ř. tím, že- žalobkyně podáním ze dne 20. června 2017 navrhla, aby na její místo vstoupila do řízení společnost , Anonymizováno, ,- mezi žalobkyní a společností , Anonymizováno, byla dne 27. prosince 2014 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky,- společnost , Anonymizováno, se svým vstupem do tohoto řízení na místo původní žalobkyně souhlasila.3. Uvedené usnesení soudu I. stupně žalovaný (odvolatel) napadl včas podaným odvoláním ze dne 24. května 2019 odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ až g/ o. s. ř. a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení, jež je dle jeho názoru nesprávné a nezákonné a řízení předcházející jeho vydání je stiženo vadou, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí, neboť má za to, že za krajně podezřelých okolností s postoupením žalované pohledávky nemělo být procesní nástupnictví připuštěno.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. v mezích podaného odvolání včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nebylo důvodné. Konstatoval kumulativní splnění zákonných podmínek procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. pro vstup nového účastníka do řízení namísto žalobkyně, a proto usnesením ze dne 23. ledna 2020, č. j. 6 Cmo 286/2019-437 napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.5. Uvedené usnesení odvolacího soudu žalovaný (dovolatel) napadl včas podaným dovoláním ze dne 6. dubna 2020 a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení, spočívající na nesprávném právním posouzení věci, zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dle názoru dovolatele se odvolací soud neřídil právním názorem dovolacího soudu, nezabýval se námitkami dovolatele, postupoval opět čistě formalisticky a bez dalšího rozhodl o procesním nástupnictví. Podání návrhu žalobkyně na postup dle ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužitím procesní úpravy za účelem nedobytnosti možné pohledávky na nákladech řízení, časový odstup mezi uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu je účelovou reakcí na vývoj sporu. Odkazem na závěry usnesení dovolacího soudu ze dne 30. ledna 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018 a ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 i závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 9. května 2015, sp. zn. III ÚS 2482/14 a ze dne 9. února 2012, sp. zn. III ÚS 468/11 se měl odvolací soud zmíněnými okolnostmi při rozhodování o procesním nástupnictví zabývat.6. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 24. února 2021, č. j. 27 Cdo 2314/2020-470 napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.7. Dovolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že již ve svém usnesení ze dne 30. ledna 2019, č. j. 27 Cdo 2163/2018-404 shrnul závěry ustálené soudní judikatury k výkladu ustanovení § 107a o. s. ř. a konstatoval okolnosti, které mohly být důvodem pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví. Smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností , Anonymizováno, (postupitel) a žalobkyní (postupník) a mezi žalobkyní (postupitel) a společností , Anonymizováno, (postupník) byly uzavřeny ve dnech 19. prosince 2014 a 27. prosince 2014, návrhy na procesní nástupnictví podle zmíněného ustanovení o. s. ř. na základě uvedených smluv byly podány až dne 22. dubna 2016 resp. 20. června 2017. Dovolatel již v podání ze dne 12. září 2017 upozornil na podezřelé postupy žalobkyně a zmíněný velký časový odstup mezi uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky a dnem podání návrhu. Pokud se odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví přes námitku dovolatele nezabýval uváděnými skutečnostmi, postupoval v rozporu se závěry ustálené judikatury dovolacího soudu i Ústavního soudu. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí spokojil s konstatováním kumulativního splnění zákonných podmínek procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř., námitky dovolatele týkající se skutkových okolností procesního nástupnictví považoval za nedůvodné, aniž by se s nimi a uváděnými okolnostmi jakkoli vypořádal, zjevně tak nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu z jeho předchozího kasačního rozhodnutí a otázku procesního nástupnictví posoudil neúplně v rozporu s ustálenou judikaturou výše uvedených soudů.8. Podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnost účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud ve věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení namísto dosavadního účastníka. Podle odst. 2 soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala uváděná právní skutečnost, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce.9. V rámci rozhodování o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. je nejpodstatnější skutečnost, že smlouva o postoupení pohledávky byla doložena. V tomto rámci se totiž nezkoumá, zda následky předpokládané uvedenou smlouvou skutečně nastaly a vůbec už není zkoumána existence nároku uplatněného ve věci samé.10. Odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu ve smyslu ustanovení § 243g odst. 1 část věty první za středníkem a ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř., se zaměřil na výtku dovolacího soudu ohledně velkého časového rozestupu mezi dnem uzavření smluv o postoupení pohledávky (19. prosince 2014 a 27. prosince 2014) a dnem podání návrhu na vstup nového nabyvatele práv z těchto smluv do řízení na straně žalobkyně, na což dovolací soud upozornil již ve svém předešlém usnesení.11. Podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplní dokazování o důkazy navržené účastníky řízení, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování, a jestliže ke skutečnosti, jež má být jimi prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.12. Odvolací soud, respektujíc právní názor dovolacího soudu, kterým je vázán, napadené usnesení soudu I. odkazem na ustanovení § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, v němž se soud I. stupně bude zabývat námitkami žalovaného ohledně skutkových okolností právního nástupnictví v souladu s body 17/ až 20/ usnesení dovolacího soudu ze dne 24. února 2021, č. j. 27 Cdo 2314/2020-470.13. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud I. stupně v rozhodnutí, kterým řízení ve věci skončí.