6 Cmo 382/2020-104 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na zrušení obchodní společnosti , Jméno advokátky B, ., sídlem Korunní 926/30, 120 00 Praha 2, IČO: , IČO advokátky B, se zamítá.“ (výrok I.) a dále, že „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.). Náhradově nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 23 z.ř.s. s tím, že „okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení.“2. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. podala účastnice včasné odvolání. Stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že soud prvního stupně nezvážil aplikaci ustanovení § 24 z.ř.s., když se jednalo o šikanózní, bezúspěšné a svévolné důvody, na základě kterých návrh podal. Společnost tak byla nucena zbytečně vynaložit náklady na služby advokáta, když jednatelka ani osoba společnost zastupující nemá žádné právní vzdělání.3. K odvolání se vyjádřil navrhovatel, který navrhl potvrzení odvoláním napadeného výroku II., neboť je věcně správný.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal celé napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Dle § 24 z.ř.s. Soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.6. Dle § 104 z.v.r. „Předseda senátu může uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě také tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin; pořádkovou pokutu lze uložit do výše 100 000 Kč.“7. Dle § 105 z.v.r. v rozhodném znění (tedy do 31. 12. 2020) „Neplní-li zapsaná osoba povinnosti podle § 104 opakovaně nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, může rejstříkový soud i bez návrhu zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací; rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu upozorní a poskytne jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.“8. Dle § 106 z.v.r. „Za neuposlechnutí výzvy podle § 104 se závažnými důsledky pro třetí osoby se považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin podle § 66 písm. a) až c) a j).“9. Dle § 66 písm. c) z.v.r. v rozhodném znění (tedy do 31. 12. 2020) „Sbírka listin obsahuje výroční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, nejsou-li součástí výroční zprávy,…“10. Z výše citovaných ustanovení zákona o veřejných rejstřících a o evidenci svěřenských fondů v rozhodném znění vyplývá, že nezakládání účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku může být důvodem pro zahájení řízení bez návrhu o zrušení obchodní společnosti coby zapsané osoby s likvidací teprve tehdy, vyzval-li rejstříkový soud zapsanou osobu, jíž tato povinnost vznikla (v daném případě společnost s ručením omezeným), k nápravě a tato ji nezjednala. Jinak řečeno neproběhl-li postup podle § 104 z.v.r., nemůže být aplikován postup dle § 105 z.v.r. To promítnuto do posuzované věci znamená, že teprve upozornil-li by navrhovatel rejstříkový soud na porušování této zákonné povinnosti ze strany předmětné společnosti a ta by nezjednala k výzvě rejstříkového soudu nápravu, byly by teprve splněny zákonné podmínky pro zahájení řízení bez návrhu soudem o zrušení předmětné společnosti. Za splnění uvedených podmínek by mohlo být zahájeno takové řízení i k návrhu navrhovatele, aniž by se jednalo o bezúspěšné uplatňování práva. Shrnuto, podal-li by navrhovatel za takovéto situace návrh na zrušení předmětné společnosti, nejednalo by se z tohoto důvodu o zjevně bezúspěšný návrh na zrušení společnosti s likvidací. Navrhovatel však v návrhu netvrdil, tím spíše ani neprokazoval, že by takto postupoval a rovnou podal z tohoto důvodu návrh na zrušení předmětné společnosti s likvidací. Potud se jednalo o zjevně bezúspěšné uplatňování práva coby okolnost odůvodňující aplikovat ustanovení § 24 z.ř.s. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je na místě aplikace tohoto ustanovení, které umožňuje uložit náhradu nákladů řízení takovému navrhovateli (tj. takovému, který podal svévolný či zjevně bezúspěšný návrh) zcela nebo z části. V daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že zmíněná okolnost odůvodňuje přiznat účastnici právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, nebo návrh byl zjevně předčasný.11. Za řízení před soudem prvního stupně vznikly účastnici náklady nákladů řízení spočívající v nákladech za právní zastoupení advokátem, která sestává z odměny advokáta za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 10. 12. 2019, 24. 2. 2020, 3. 6. 2020, 12. 8. 2020 a účast na jednáních před soudem prvního stupně ve dnech 6. 3. 2020, 22. 5. 2020, 5. 6. 2020, 23. 6. 2020, 14. 8. 2020, 22. 9. 2020) v celkové výši 34 100 Kč (po 3 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky č. 177/96 Sb.), spolu s náhradou hotových výdajů za 11 úkonů právní služby v celkové výši 3 300 Kč dle § 13 odst. 3 výše uvedené vyhlášky a z náhrady z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 400 Kč, tj. 7 854 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 45 254 Kč.12. Odvolací soud však nepřiznal náhradu za právní zastoupení advokátem sestávající z odměny za následující úkon právní služby: vyjádření účastnice ze dne 14. 7. 2020 na č.l. 60, kdy si účastnice položila spekulativní otázku ohledně motivace navrhovatele k podání návrhu, a to je vše. V tomto případě se zjevně nejednalo o účelně vynaložené náklady potřebné k účelnému uplatňování či bránění práva, jak požaduje ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.13. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku.14. Dále bylo nezbytné rozhodnout o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že odvolatelka (účastnice) byla se svým odvoláním ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšná, jelikož odvolací soud aplikoval ustanovení § 24 z.ř.s., rozhodl odvolací soud tak, že jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Ta spočívá v nákladech za právní zastoupení advokátem. Ty sestávají z odměny advokáta pouze za 1 úkon právní služby (odvolání do procesního rozhodnutí) v celkové výši 1 550 Kč (odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c/ uvedené vyhlášky), spolu s náhradou hotových výdajů za tento úkon právní služby v celkové výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 výše uvedené vyhlášky a z náhrady z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 850 Kč, tj. 388,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy 2 238 Kč.