7 Cmo 144/2020-17 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně zahájil řízení o zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), zrušil obchodní společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, ,… (dále jen „společnost“) s likvidací (výrok II.), jejím likvidátorem jmenoval , Anonymizováno, , IČ: , IČO, , …. (výrok III.), společnosti uložil poplatkovou povinnost (výrok IV.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že je mu známo z jeho činnosti jako soudu, který vede obchodní rejstřík, že společnost pozbyla právní důvod k užívání prostor, kam umístila své sídlo. Zápis sídla v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona, konkrétně ust. § 25 odst. 1 písm. a) z.v.r., dle kterého se do obchodního rejstříku povinně zapisuje údaj o sídle obchodní korporace, přičemž podle § 14 odst. 2 z.v.r. navrhovatel při návrhu na zápis do obchodního rejstříku doloží právní důvod užívání prostor, do nichž umístil sídlo nebo místo podnikání. Dále soud pokračoval, že zápis adresy sídla musí tedy odpovídat sídlu skutečnému a podnikatel je povinen mít právní důvod užívání těchto prostor po celou dobu, kdy jsou tyto prostory zapsané v obchodním rejstříku jako jeho sídlo nebo místo podnikání. Po citaci ust. § 9 odst. 1 z.v.r. uvedl, že obchodní společnost byla rejstříkovým soudem dne 28. 3. 2019 vyzvána k podání návrhu na zápis změny sídla ve veřejném rejstříku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy a zároveň upozorněna, že v případě neodstranění nesouladu ji může soud zrušit s likvidací. Náprava nebyla zjednána s tím, že povinnost vyzvat k odstranění důvodu pro zrušení společnosti ve smyslu ust. § 172 odst. 2 o.z. byla splněna výzvou rejstříkového soudu. Vzhledem k tomu, že na výzvu soudu ve lhůtě společnost nereagovala a obsah zápisu sídla ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona, konkrétně povinnosti mít právní důvod k užívání prostor, kam bylo umístěno sídlo (§ 14 z.v.r.) a zapsat do obchodního rejstříku sídlo skutečné (§ 25 odst. 1 písm. a) z.v.r.), je dán důvod pro zrušení právnické osoby podle ust. § 172 odst. 1 písm. d) o.z. Ohledně jmenování likvidátora soud postupoval podle ust. § 191 odst. 4 o.z. a jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč soud uložil obchodní společnosti podle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položky 11, odst. 1 písm. e) sazebníku. Výrok o náhradě nákladů odůvodnil ust. § 23 z.ř.s.2. Proti usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroků II. až IV. podala obchodní společnost včasné odvolání. V odvolání uvedla, že společně s tímto odvoláním doplňuje do řízení doklad se souhlasem umístění sídla „firmy“ , právnická osoba, . Uvedla, že společnost napraví údaje o sídle firmy a chce pokračovat v provozu. Navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené výroky.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.4. Předmětné řízení o zrušení obchodní společnosti , právnická osoba, ., bylo zahájeno z důvodu pozbytí právního důvodu pro užívání sídla zapsaného v obchodním rejstříku jako sídlo obchodní korporace.5. Podle § 14 z.v.r. „Navrhovatel při návrhu na zápis doloží právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká; to neplatí, je-li právní důvod zjistitelný z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem.“ (odst. 1), „K doložení právního důvodu užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti nebo jednotky, kde jsou prostory umístěny, popřípadě prohlášení osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat, že s umístěním sídla osoby souhlasí. Prohlášení nesmí být starší než 3 měsíce a podpisy na něm musí být úředně ověřeny.“ (odst. 2), „Zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání prostor uvedených v odstavci 1 po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané ve veřejném rejstříku jako její sídlo.“ (odst. 3). Podle § 9 odst. 1 z.v.r. „Jestliže obsah zápisu ve veřejném rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze-li dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve zapsanou osobu ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a ta ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.“6. Podle § 16 z.ř.s. odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu.7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 223106 ze dne 1. 2. 2021 vyplývá, že ke dni 25. května 2020 bylo vymazáno sídlo předmětné obchodní společnosti na adrese , adresa, (tedy necelé dva měsíce po podání odvolání) a zapsáno sídlo na adrese: , adresa, .8. Pro rozhodnutí soudu je dle ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 154 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.), které se vztahuje i na odvolací řízení (§ 211 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.), rozhodující stav v době vyhlášení, resp. vydání rozhodnutí. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti vyplývá, že ke dni rozhodnutí odvolacího soudu předmětná obchodní společnost zjednala nápravu zákonem nedovoleného právního stavu, když změnila své sídlo na adresu nyní zapsanou v obchodním rejstříku (k zápisu adresy sídla musí být doložen právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká). Tím odpadl důvod zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora seznané soudem prvního stupně. Tím pádem není důvod pro uložení poplatkové povinnosti společnosti za řízení o jejím zrušení. Odvolací soud tedy uzavírá, že jediný důvod pro vedení řízení (jež bylo soudem prvního stupně zahájeno bez návrhu) v průběhu řízení odpadl. Soudního rozhodnutí ve věci vzhledem k okolnostem shora uvedeným již není třeba, odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně zrušil dle § 222a odst. 1 o. s. ř. per analogiam a řízení zastavil dle § 16 z.ř.s. a § 211 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.).9. Vzhledem ke konstatování soudu prvního stupně, že „Zápis adresy sídla musí tedy odpovídat sídlu skutečnému“ odvolací soud pro úplnost uvádí, že český právní řád neobsahuje legální definici skutečného sídla právnické osoby resp. obchodní korporace. Naopak, z ust. § 429 odst. 2 o.z. pro podnikatele vyplývá, že jako své sídlo může podnikatel uvádět jiné místo, než je jeho skutečné sídlo, nicméně v takovém případě se každý může dovolat jeho skutečného sídla. Zákon tak výslovně počítá s tím, že jako sídlo bude v obchodním rejstříku zapsána jiná adresa, než je adresa „skutečného sídla“. Pro ten případ akcentuje princip materiální publicity, důvěry v zápis v obchodním rejstříku - proti tomu, kdo se dovolá sídla podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, nemůže podnikatel namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Je tak žádoucí, aby v obchodním rejstříku bylo zapsáno skutečné sídlo právnické osoby - podnikatele, zapsáno tam však být nutně nemusí. Zapsané sídlo tak může být sídlem i jen formálním, nebo sídlem skutečným. Nicméně platí, že právní důvod užívání musí být dán po celou dobu existenci této právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku (§ 14 ve spojení s § 9 odst. 1 z.v.r.).10. Náhradově nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z.ř.s. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Rozhodl proto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.