7 Cmo 179/2021-105 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. odvolal účastníka 1) z funkce likvidátora , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „Společnost“) a zároveň výrokem II. novým likvidátorem Společnosti jmenoval účastníka 2). Dále uložil účastníkům 1) a 3), aby společně a nerozdílně nahradili navrhovatelce na nákladech řízení částku 2 000 Kč (výrok III.) a ve výroku IV. určil, že mezi účastníkem 2) a straně jedné a navrhovatelkou a účastníky 1) a 3) na straně druhé nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.2. V této věci již soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 18. 12. 2017, č. j. 80 Cm 50/2017- 28. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, č. j. 7 Cmo 145/2018-52, bylo jeho rozhodnutí dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, jelikož bylo nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění.3. V odůvodnění odvoláním napadeného usnesení soud uvedl, že o zrušení investičního fondu bylo rozhodnuto pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2002, č. j. 35 Cm 18/2001-11, a proto je soud povolán podle § 361 odst. 1 ve spojení s § 345 a § 350 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „z. i. s.“), rozhodnout o podaném návrhu. Z provedeného dokazování, a to z e-mailové komunikace mezi navrhovatelem a účastníkem 1) vyplynulo, že účastník 1) není natolik odborně zdatný, aby likvidaci Společnosti zdárně ukončil a její proces završil podáním návrhu na výmaz Společnosti z obchodního rejstříku, když v průběhu likvidace potřeboval konzultace průběžně s několika advokáty ohledně správnosti kroků během likvidace a byla mu i dávána navrhovatelkou doporučení k tomu, co je třeba před úspěšným podáním návrhu na výmaz Společnosti z obchodního rejstříku provést. Dále účastník 1) v záležitostech likvidace udělil generální plnou moc právnímu zástupci , Jméno advokáta D, , ačkoliv je to nepřípustné, neboť likvidátor společnosti nemůže výkon své funkce přenést na třetí osobu vzhledem k tomu, že se jedná o závazek osobní povahy. Takové jednání považuje soud za porušení povinností likvidátora společnosti vykonávat funkci s odbornou péčí dle § 348 z. i. s. Samotný účastník 1) uvedl, že prakticky je likvidace ukončena k roku 2010 a výmazu brání kombinace legislativních a právních limitů. Tuto argumentaci odůvodňující skutečnost, že dosud nebyla provedena likvidace, považuje soud za nedůvodnou s odkazem na § 75 odst. 6 věta třetí zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že byly splněny podmínky pro odvolání stávajícího likvidátora Společnosti, neboť z provedeného dokazování jednoznačně vyplynula jeho dlouhodobá nečinnost. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 361 odst. 1, § 350 odst. 1, § 345, § 348, § 352 odst. 2 z. i. s., § 218 odst. 1 a § 75 odst. 6 obch. zák. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Proti tomuto usnesení podali účastníci 1) a 3) včasné odvolání, navrhujíce, aby jej odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatelé zejména nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že účastník 1) je při likvidaci investičního fondu nečinný a že neoprávněně přenesl generální plnou mocí funkci likvidátora na třetí osobu. To se nezakládá na pravdě, neboť účastník 1) vždy řádně a s odbornou péčí (§ 348 z. i. s.) plnil své povinnosti likvidátora investičního fondu. Likvidace byla prakticky od roku 2010 ukončena, nastala zde kombinace finančních a legislativních limitů pozdržujících ukončení likvidace investičního fondu a jeho výmaz z veřejného rejstříku. Jedná se o to, že nebyl k dispozici seznam akcionářů investičního fondu, čímž bylo znemožněno svolat valnou hromadu za účelem schválení závěrečné zprávy likvidátora. Udělená plná moc právnímu zástupci nebyla udělena jako plná moc generální, ale proto, aby právní zástupce mohl činit jednotlivé úkony jménem likvidátora investičního fondu. Své závěry o důvodech odvolání stávajícího likvidátora soud dostatečně neodůvodnil, tedy nezabýval se všemi rozhodnými skutečnostmi, které se k učiněným právním závěrům vztahují. Zároveň soud prvního stupně nepoučil účastníky řízení při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 a § 118b odst. 1 o. s. ř., a proto lze toto rozhodnutí považovat za překvapivé a v podstatě nepřezkoumatelné, kdy tato vada nabyla odstraněna ani v řízení, které následovalo po vydání zrušujícího usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2020, č. j. 7 Cmo 145/2018-52, kdy soud prvního stupně vydal nové rozhodnutí, aniž by nařídil nové projednání této věci.5. Navrhovatelka ve vyjádření k odvolání uvedla, že dle tvrzení samotného likvidátora investičního fondu byla likvidace ukončena v roce 2012, když mělo dojít ke zpeněžení jeho majetku, nebyly již evidovány žádné závazky a majetek a likvidátor připravoval podklady pro podání návrhu na výmaz investičního fondu z obchodního rejstříku. Likvidátor je tak minimálně od roku 2012 nečinný, když během této doby nebyl schopen podat návrh na výmaz investičního fondu z obchodního rejstříku. Dále navrhovatelka vyslovila přesvědčení, že likvidátorem udělená plná moc stávajícímu zástupci je nepřípustnou plnou mocí generální, a to k výkonu činností likvidátora, což lze jistě považovat za porušení povinnosti likvidátora jednat s odbornou péčí dle § 348 z. i. s. S navrhovatelkou již nekomunikuje účastník 1), ale pouze jím zvolený právní zástupce. Navrhovatelka nepovažuje napadené rozhodnutí za neodůvodněné, když odvolání likvidátora je odůvodněno jeho nečinností a postupem v rozporu s odbornou péčí. Soud též konstatoval, že likvidátor není natolik odborně zdatný, aby likvidaci zdárně ukončil a vyvrátil i domnělé překážky, které by měly bránit likvidátorovi ve výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku. V řízení byly řádně provedeny všechny důkazy, skutková zjištění jsou dostatečná a zároveň řízení netrpí žádnou vadou, a proto také nelze považovat rozhodnutí za překvapivé či nepřezkoumatelné. Navrhovatelka má za to, že napadené usnesení bylo řádně odůvodněno, soud se v řízení zabýval všemi relevantními skutečnostmi a okolnostmi, provedl relevantní důkazy, a tudíž skutková zjištění jsou dostatečná pro rozhodnutí v dané věci. Soud splnil i svou poučovací povinnost v předvolání ze dne 4. 10. 2017. Odvolací soud by proto měl napadené usnesení potvrdit jako věcně a formálně správné.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že zatím nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani změnu.7. Podle § 348 z. i. s. likvidátor investiční společnosti je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí.8. Podle § 350 odst. 1 z. i. s. likvidátora investiční společnosti jmenuje a odvolává Česká národní banka, ledaže investiční společnost byla zrušena rozhodnutím soudu.9. Podle § 191 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) (1) Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniž byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, že sám rozhodl o zrušení právnické osoby. (2) Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora. (3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, může soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůže ze své funkce odstoupit. Může však navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáže-li, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci vykonával. (4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.10. Rozhodnutí soudu o odvolání likvidátora právnické osoby z funkce a jmenování nového likvidátora je konstitutivní, nikoliv deklaratorní povahy. Splnění podmínek pro odvolání likvidátora z funkce a jmenování likvidátora nového je proto nutno posoudit dle právní úpravy platné ke dni rozhodování soudu. V dané věci byla Společnost zrušena s likvidací rozhodnutím soudu a soudem byl tudíž také jmenován stávající likvidátor. Soud měl proto návrh na jeho odvolání posoudit nejen podle speciální právní úpravy (§ 348 z. i. s.), ale v otázkách speciálním předpisem neupravených též podle obecné právní úpravy obsažené v o. z. (např. § 191 o. z.), což neučinil. Soud prvního stupně též pochybil, když na jmenování nového likvidátora neaplikoval ustanovení § 349 z. i. s. upravující zvláštní podmínky pro jeho jmenování.11. Napadené usnesení je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně vzhledem ke sporným tvrzením účastníků nařídí jednání a zjistí při něm skutkový stav v so