7 Cmo 186/2021-821 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že návrh žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“) se zamítá.2. V odůvodnění soud uvedl, že z formálního hlediska byly podmínky pro změnu žalobce splněny, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2019 byl prokázán převod pohledávky ve výši 700 000 000 Kč vůči žalovaným na Společnost a ta vyslovila se vstupem do řízení souhlas. Soud však před rozhodnutím o návrhu dle ust. § 107a o. s. ř. posuzoval veškeré okolnosti řízení, ve spojitosti s okolnostmi vyplývajícími z insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011. Zkoumal nejen, zda jsou splněny formální podmínky, ale také, zda úkon není zneužitím procesních práv ve smyslu ust. § 2 o. s. ř., resp. § 6 o. s. ř., a zda nemůže změna žalobce přinést nepříznivé důsledky pro žalované. Na základě v odůvodnění rozhodnutí vyjmenovaných procesních úkonů má soud za to, že žalobce využíval procesních úkonů k oddálení rozhodnutí, jelikož mnohdy v krátké době před nařízeným jednáním, činil v průběhu řízení procesní kroky (min. od 5/2014 – 1/2019), které rychlý postup ve věci neumožňovaly a bránily po právní stránce jednoduchému rozhodnutí ve věci samé. Soud žalobcův návrh na procesní nástupnictví považuje za další obstrukční jednání, za zneužívání procesního práva, což je důvodem pro zamítnutí návrhu. Soud se nad to zabýval otázkou, zda by případné vyhovění návrhu dle § 107a o. s. ř. nepřineslo nepříznivé důsledky pro žalované spočívající v nevymožení případných nákladů řízení. Soud měl od žalobce k dispozici pouze listinu Rozvahu Společnosti ke dni 31. 12. 2018. Z ní vyplývají aktiva Společnosti ve výši 8 197 000 Kč, přičemž částka 6 405 000 Kč se váže k nemovitostem. Z rozvahy však vyplývají také pasiva ve výši 7 447 000 Kč, z čeho cizí zdroje představují částku 6,5 mil. Kč a to, že výsledek hospodaření za roky 2018 i 2017 byl debetní. S ohledem na tyto výsledky hospodaření neměl soud za to, že by byly vyvráceny obavy žalovaných o nedobytnosti nákladů řízení. Pokud se týká pohledávek Společnosti za žalobcem – dlužníkem v incidenčním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 176 ICm 2749/2017, dne 10. 12. 2020 bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci pohledávky ve výši 461 844 727,07 Kč (pravomocně), a nároky ve výších 259 502 717,09 Kč a 127 262 450,82 Kč byly zamítnuty (nepravomocně). Důvodem zamítnutí byla neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky a neexistence samotných pohledávek na náhradu škody z předsmluvní odpovědnosti. Proto nelze mít dle soudu za to, že případné náklady řízení v prvním stupni ve výši cca 13 miliónů Kč by byly snadno či vůbec vymahatelné. Sám soud s ohledem na to, že Společnost od svého založení nedoložila do Sbírky listin žádné listiny, z nichž by mohl učinit jiné závěry ohledně její bonity, se rozhodl ji nevyzývat k jejich předložení, neboť takový postup by byl dle soudu v rozporu s dobrými mravy. Soud tak při svém rozhodování vycházel z účetní listiny doložené žalobcem pro rok 2018 a ze zprávy o stavu incidenčního řízení zpracované správcem ze dne 14. 1. 2021, ze které vyplývá, že Společnost vzala částečně zpět svou pohledávku v dílčí části 461 844 727 Kč a je nadále věřitelem s popřenou pohledávkou ve výši 386 765 167, 91 Kč, která byla v incidenčním sporu, viz výše, zamítnuta. Soud tak dospěl k názoru, že i případná nevymahatelnost nákladů řízení po novém žalobci je dostatečně osvědčena a je též důvodem pro nepřipuštění návrhu na postup dle ust. § 107a o. s. ř.3. Do tohoto usnesení podal včasné odvolání žalobce, ve kterém uvedl, že řádnými postupy postoupil pohledávku, která byla součástí jeho majetkové podstaty na Společnost, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2019. Postupoval tedy v souladu s ust. § 107a o. s. ř. a insolvenčním zákonem. Jako dlužník v úpadku nemá a nemůže mít jiný zájem než rychlé zpeněžení majetku patřícího do podstaty za co nejvyšší cenu a tomu musí podřídit i procesní postup ve sporech souvisejících s majetkem patřícím do podstaty. Pokud tedy zpeněžil pohledávku patřící do majetkové podstaty dlužníka, nemůže být návrh na procesní nástupnictví v takové věci zneužitím práva. Dále má odvolatel za to, že pokud docházelo v řízení k průtahům, tak pak spíše z důvodu na straně soudů, přičemž toto svoje tvrzení v podání odůvodňuje na jednotlivých právních úkonech v řízení. K důvodnosti obavy o zhoršení dobytnosti případné pohledávky žalovaných na náhradu nákladů řízení soud uvedl, že z řádně do sbírky listin založené výroční zprávy žalobce za rok 2019 činí vlastní kapitál žalobce přes minus 2,8 miliardy Kč. Minimálně účetně tedy žalobce vykazuje horší finanční ukazatele než postupník , právnická osoba, . Navíc soud nevzal v úvahu, že se odvolatel nachází v úpadku, zatímco postupitel nikoliv. Stejně tak nevzal v úvahu, že v rámci schváleného reorganizačního plánu vytváří odvolatel rezervu na pohledávku postupitele ve výši 10,6 mil. Kč, která i po částečném zpětvzetí pohledávky ze strany Společnosti činí nejméně 5 mil. Kč. Nelze tedy říci, že by byl postupník méně bonitním dlužníkem než odvolatel sám pro případ, že by žalovaní byli ve sporu úspěšní. Odvolatel v otázce možného odmítnutí procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. z důvodu zneužití práva odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1388/2019, dále na usnesení ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, dále na usnesení ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5030/2016 a na usnesení ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2198/2019. Na základě těchto rozhodnutí má odvolatel za to, že soud se v napadeném usnesení vůbec nezabýval předpoklady pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. z důvodu zneužití práva. Neprovedl žádná skutková zjištění ohledně aktuální bonity postupníka a jejího porovnání se schopností odvolatele, který je v úpadku, plnit peněžité závazky. Případné zhoršení dobytnosti případné pohledávky žalovaných též nebylo osvědčeno a ze spisu se nepodává. Soud v těchto věcech nepřihlédl k důkazům odvolatele a k důkazům již v řízení provedených. S ohledem na výše uvedené odvolatel požaduje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že namísto žalobce vstupuje do řízení Společnost. Po právní moci usnesení bude soud pokračovat v řízení s tímto novým účastníkem. Pokud odvolací soud dospěje k závěru, že nejsou dány důvody pro změnu usnesení, žádá odvolatel zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k novému rozhodnutí o návrhu žalobce na procesní nástupnictví Společnosti.4. Podáním ze dne 12. 7. 2021 se žalovaní 1, 2, 4, 5 a 7 postupně vyjádřili ke všem námitkám žalobce uvedených v jeho odvolání. Předně uvedli, že soud prvního stupně neoznačil postup odvolatele ve věci insolvenčního řízení za obstrukční jednání; důsledky postoupení pohledávky v insolvenčním řízení a v řízení, kteréhož předmětem je postupována pohledávka, jsou totiž rozlišné. Obstrukčním je dle žalovaných postup žalobce v nyní posuzovaném řízení o žalobě na zaplacení. Navíc mají žalovaní za to, že žalobce nezpeněžil majetek patřící do majetkové podstaty za co nejvyšší cenu, když pohledávku ve výši 700 000 000 Kč prodal pouze za částku 1 000 000 Kč. Dle žalovaných též neobstojí odvolatelovo tvrzení o tom, že průtahy vznikly vinou činností Městského soudu v Praze; ten naopak musel rychle reagovat na obstrukce žalobce, přičemž žalovaní uvádí i konkrétní příklad. Ohledně odvolatelovy námitky vztahující se k zhoršení dobytnosti pohledávky žalovaných na případnou náhradu nákladů řízení, tak soud prvního stupně tento dopad obsáhle odůvodnil v bodech 21 až 26. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 176 ICm 2749/2017-66, kterým byla zamítnuta žaloba Společnosti, aby soud určil, že pohledávka za dlužníkem ve výši 259 502 717,09 Kč a pohledávka ve výši 127 262 450,82 Kč je co do pravosti a výše po právu, byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 101 VSPH 227/2021-122. Nosným důvodem potvrzení rozsudku je zjevná neexistentnost pohledávek Společnosti za žalobcem, které jsou odvozené z pohledávky předsmluvní odpovědnosti uplatněné žalobou v tomto řízení. Dle žalovaných tak tvrzená existence pohledávek Postupníka za žalobcem nemůže rozptýlit důvodnost obav žalovaných o zhoršení dobytnosti jejich pohledávek na náhradu nákladů řízení v případě, že by bylo vyhověno návrhu žalobce na postup dle ust. § 107a o. s. ř., protože tyto pohledávky byly pravomocně posouzeny jako neexistentní. Tvrzení odvolatele, že Společnost není na rozdíl od něj v úpadku, a tedy je v lepší finanční kondici, nemůže dle žalovaných obstát. Společnost je v současnosti velmi zadlužena, eviduje závazek ve výši 6.597 tis. Kč, přičemž závazek s vysokou pravděpodobností nebyl dosud zaplacen. Na hotovosti má Společnost pouze 282 000 Kč i méně. Je tedy zřejmé, že obava žalovaných o dobytnosti případné pohledávky ve výši 18 056 261,