7 Cmo 221/2020-28 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil likvidátorovi , Anonymizováno, povinnost zaplatit částku 10 000 Kč na účet ČR - Krajského soudu v , adresa, vedený u ČNB v , adresa, , č. ú. , č. účtu, , var. symbol: , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.), odvolal jej z funkce likvidátora předmětné společnosti (výrok II.), likvidátorem společnosti jmenoval , právnická osoba, ., insolvenční správce,… (výrok III.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel návrhem ze dne 4. 10. 2019 navrhl odvolání dosavadního likvidátora pro nečinnost s tím, že společnost vstoupila do likvidace v roce 1999, „ta stále běží“, od roku 2010 však likvidátor nekoná, nepodává daňová přiznání, ve styku se správcem daně je nekontaktní. Dále soud prvního stupně citoval ustanovení § 191 odst. 2 a 4 o. z. Uvedl, že jednatelé zapsaní v obchodním rejstříku nijak nekomunikují se státními orgány, zjevně se o průběh likvidace nezajímají, když tato byla zahájena již v roce 1999 a jednatelé jsou současně společníky společnosti. Jmenováním některého z nich by nebyl dosažen účel likvidace a šlo by o „formalistický akt“. Soud dosavadního likvidátora opakovaně vyzval ke sdělení, proč není likvidace ukončena, popřípadě co jejímu ukončení brání a co brání plnění jeho povinností. Likvidátor výzvy soudu ignoroval. Byl přitom upozorněn na možnost „udělení“ pořádkové pokuty. Svým postupem ztěžuje a protahuje řízení o likvidaci, když nový likvidátor bude nucen znovu se seznamovat se stavem společnosti, navíc s velkým časovým odstupem, což mj. povede k navýšení nákladů likvidace, která probíhá neúnosně dlouhou dobu. Dále soud své odůvodnění uzavřel citací ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. a odkazem na § 142 o. s. ř. ohledně náhrady nákladů řízení.3. Proti usnesení soudu prvního stupně jen ohledně výroku I. (tj. o uložení pořádkové pokuty) podal , Anonymizováno, včasné odvolání. V odvolání namítl, že napadené usnesení bylo vydáno v době zákonných omezení z důvodu covid-19. Advokátní kancelář byla od 11. 3. 2020 uzavřena, asistentka jako zaměstnanec advokáta pobírala ošetřovné. Poukázal na skutečnost, že likvidátor nepobíral žádnou odměnu a naopak v průběhu likvidace vynaložil spoustu nákladů a prostředků ze svého. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl o snížení pořádkové pokuty.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než odvolatelem namítaných důvodů.5. Dle článku 4 Listiny základních práv a svobod „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ To znamená, že zákon slouží jako základ pro ukládání povinností, které mohou být v detailech rozvedeny podzákonnými předpisy (čl. 78 a čl. 79 Ústavy).6. Dle § 53 o. s. ř. „Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294, 295 a 320ab, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.“ (odst. 1), „Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena.“ (odst. 2). Z § 53 odst. 1 o. s. ř. („Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení…“), z následujícího odstavce 2 tohoto paragrafu (viz formulace …“po skončení řízení“) a dalšího navazujícího § 54 o. s. ř. („vykázat z místa, kde se jedná“) ve spojení s § 36 odst. 1 o. s. ř. („v řízení před soudem…“) vyplývá, že soud je oprávněn přistoupit k ukládání pořádkových opatření - pořádkových pokut dle § 53 odst. 1 o. s. ř. pouze v rámci probíhajícího řízení coby procesního prostředku soudu, jež je soud oprávněn využívat ke zjednání procesní disciplíny.7. Uloží-li soud účastníku řízení sdělit mu určité informace či se vyjádřit k určité záležitosti (v soudem určené lhůtě), mohou být následky neuposlechnutí takové výzvy soudu rozdílné. Důsledky závisí na tom, zda nečinnost účastníka představuje ztěžování postupu řízení či nikoliv. Jinak řečeno na tom, zda účastník řízení svojí nečinností porušuje nějakou zákonnou povinnost, či zda jen naplňuje svá zákonná práva bez toho, aby bránil dalšímu postupu v řízení. Lze tak lišit dvě skupiny případů První představuje situace, kdy neuposlechnutí výzvy soudu ze strany účastníka řízení lze kvalifikovat jako postup stěžující řízení, potažmo tak účastník řízení neplní svojí procesní povinnost. V takovém případě je soud oprávněn reagovat na nevyhovění výzvě soudu coby nesplnění povinnosti uložené soudem, a postihnout je uložením pořádkové pokuty ve smyslu § 53 odst. 1 o. s. ř. Ztěžování postupu řízení představuje ve smyslu § 53 odst. 1 o. s. ř. neuposlechnutí příkazu soudu, jímž může být např. neposkytnutí potřebné součinnosti znalci. Pořádková pokuta může být jako sankční opatření využita i v případě, kdy daná osoba ruší pořádek v soudní síni (a řízení nelze řádně vést) nebo činí vůči soudu hrubě urážlivá podání, útok však nedosahuje intenzity z pohledu trestního zákoníku. Ne vždy lze účastníku řízení za neuposlechnutí výzvy soudu ke splnění nějaké povinnosti k vyjádření se či sdělení nějaké informace vynucovat ukládáním pořádkových pokut, jak by snad mohlo vyplývat z doslovného jazykového výkladu ust. § 53 odst. 1 o. s. ř.8. Vedle první skupiny případů existuje i druhá skupina, představovaná situacemi, kdy neuposlechnutí výzvy soudu ze strany účastníka řízení nelze kvalifikovat jako postup ztěžující řízení. Neztěžuje-li účastník postup řízení, ale je jen „procesně pasivní“ v mezích svých práv, nelze mu za tuto pasivitu ukládat pořádkovou pokutu. Důsledkem takového jednání resp. absence jednání účastníka řízení bude zpravidla neúspěch ve věci samé resp. absence následků procesních úkonů takto nejednajícího, neaktivního účastníka. Například nedoplnění žaloby o zákonné náležitosti k výzvě soudu, nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, je důvodem pro odmítnutí žaloby (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), nikoliv pro uložení pořádkové pokuty dle § 53 odst. 1 o. s. ř. Negativní důsledek pasivity ovšem dopadá jen na žalobce (navrhovatele). Účastníka řízení totiž nelze za realizaci jeho „procesního práva na nekonání“ postihovat ukládáním pořádkových pokut, neznamená-li ovšem jeho pasivita ztížení postupu řízení jsoucí k újmě nikoli jen jeho samého. Je třeba si uvědomit, že směřuje-li výzva soudu ukládající účastníkovi něco učinit, např. vyjádřit se či sdělit nějakou informaci, a účastník svého práva vyjádřit se či sdělit informaci nevyužije, a toto jednání spočívající v nekonání zároveň není na újmu postupu řízení (nestěžuje-li postup řízení) a případné negativní důsledky stíhají jen neaktivního účastníka, nelze jej sankcionovat ukládáním pořádkových pokut. Nevyjádří-li se účastník k výzvě soudu požadující doplnění tvrzení, může to pro něho znamenat neunesení břemene tvrzení (povinnost účastníka řízení uvést skutečnosti rozhodné pro jeho nárok, resp. pro popření nároku navrhovatele či protistrany) a potažmo neúspěch ve věci samé, nikoli však uložení pořádkové pokuty. Lze říci, že nesplní-li v takovém případě účastník v důsledku svého volního rozhodnutí soudem uloženou výzvu, jde to výlučně k jeho tíži.9. Dle § 191 odst. 2 z. o. k. „Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.“10. Soud prvního stupně v daném případě odvolal likvidátora, protože shledal naplnění zákonných předpokladů dle § 191 odst. 2 z. o. k. (viz odvoláním nenapadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně). K uloženému pořádkovému opatření (výrok I.) v dané věci však soud prvního stupně neměl oprávnění, protože jeho postup nemá oporu v zákoně. , Anonymizováno, svým postupem resp. nečinností nijak neztěžoval postup řízení. Předmětem řízení bylo odvolání likvidátora a jeho nahrazení likvidátorem novým. , Anonymizováno, svým pasivním postojem, tedy absencí reakce na výzvu soudu „dal za pravdu navrhovateli“. Absencí tvrzení a k jejich prokázání navržených důkazů se odvolatel zkrátil o možnost realizovat své procesní právo moci prokázat, že řádně plní své povinnosti a že není tudíž dán zákonný důvod pro jeho odvolání z funkce likvidátora ve smyslu § 191 odst. 2 z. o. k. Důsledkem jeho procesní pasivity je pro něj nepříznivé rozhodnutí soudu ve věci samé - odvolání z funkce likvidátora. Obecně platí, že „sankcí“ v širším smyslu za neřádné plnění povinností likvidátorem je právě odvolání likvidátora, k čemuž výrokem II. usnesení soudu prvního stupně došlo, rozhodnutí v této části již nabylo právní moci. Za neřádné plnění povinností může likvidátor případně čelit i žalobě na náhradu škody způsobené porušením péče řádného hospodáře. Shrnuto, absence reakce odvolávaného lik