7 Cmo 226/2019-167 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozhodl tak, že rozhodnutí představenstva účastníka , právnická osoba, ., kterým byla přijata Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD. cz, účinná od 1. 3. 2015, je v části 24.2. těchto pravidel, která zní: Držitel je povinen podřídit se řešení sporu dle Pravidel alternativního řešení sporů, a to pokud jde o veškerá doménová jména Držitele, zařazená v elektronické databázi doménových jmen v , Anonymizováno, . cz spravované sdružením , Anonymizováno, , a za podmínek uvedených v Pravidlech alternativního řešení sporů, neplatné. Ve výroku II. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Navrhovatelka se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 29. 4. 2015 domáhala, aby bylo jako neplatné určeno rozhodnutí představenstva účastníka ze dne 17. 12. 2014, kterým byla přijata Pravidla registrace doménových jmen v , Anonymizováno, , a Pravidla alternativního řešení sporů v rozsahu nad rámec posouzení neplatnosti bodu 24.2. Pravidla registrace doménových jmen v , Anonymizováno, , a aby bylo rozhodnutí vymezené v rámci výroku I. napadeného usnesení prohlášeno za neplatné. Navrhovatelka má za to, že napadený bod 24.2. zmíněných pravidel je neplatný z důvodu, že jím jsou příslušené osoby nuceny k vedení nespravedlivého řízení, držitel domény jí může být zbaven a musí se domáhat toho, aby mu byla navrácena. Pokud by takové úpravy nebylo, tak by tyto povinnosti tížili toho, kdo chce získat doménu od jejího držitele.3. Soud prvního stupně se napřed ve svém odůvodnění zabýval možností přezkumu napadeného rozhodnutí, přičemž vyšel z ust. § 258 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”) ve spojení s ust. § 3051 o. z., a contrario. Uvedl, že možnost přezkumu byla dovozena i ustálenou soudní praxí i v poměrech zákona č. 40/1964 Sb. v posledním platném znění, občanského zákoníku, a odkázal mimo jiné na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3232/2011 (odst. 13 napadeného usnesení). Návrh byl dle soudu prvního stupně podán včas, když přezkoumávané rozhodnutí představenstva bylo přijato dne 17. 12. 2014 a návrh na přezkum byl podán dne 29. 4. 2015, přičemž ke zveřejnění pravidel došlo prvně dne 29. 1. 2015 (ust. § 258 o. z.). Za nesporné, soud měl i to, že navrhovatelka byla v době přijetí přezkoumávaného rozhodnutí členem účastníka. Ze stanov účastníka měl pak soud za to, že neplatnosti rozhodnutí představenstva učiněného dle jejich bodu 28. 3. písm. a), které o přijetí přezkoumávaných pravidel rozhodlo, se nelze dovolat u jiného orgánu spolku, neboť stanovy nic takového nepřipouštějí. Soud nadto dodal, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí spolku podle § 258 a násl. o. z., je od 1. 1. 2014 řízením nesporným, a to řízením ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”).4. K rozhodnutí ve věci samé soud dospěl především z důvodu, že dle něj nelze připustit, aby třetí osoba či osoby (Expert nebo Panel Expertů) rozhodovaly o existujících právech a povinnostech Držitelů (bod 2. 2. 15 těchto pravidel) doménového jména, jakož i dalších osob, které k témuž datu byly jejich Držiteli, s následkem, že v důsledku takového rozhodnutí účastník zruší registraci Doménového jména (bod 6.2. Pravidel alternativního řešení sporů) anebo jí převede na jinou třetí osobu (na Navrhovatelku, rovněž dle bodu 6.2. těchto pravidel) s tím, že Držitel je nucen se takovému rozhodnutí podřídit (dle napadeného bodu 24.2.). Konkretizace odůvodnění je uvedena pod odst. 17 až 27 napadeného usnesení. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť navrhovatelka se domáhala posouzení jednak Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD. cz jako neplatných, což následně omezila na jedno ustanovení, v čemž byla úspěšná, a jednak posouzení Pravidel alternativního řešení sporů, u nichž následně uvedla, že je považuje za platná a v tomto rozsahu vzala návrh bez dalšího zpět, čímž zastavení řízení v této části v procesním smyslu zavinila.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podal účastník včasné odvolání, ve kterém namítal, že má za to, že napadené rozhodnutí nemá závažné právní následky a není tím tak splněna podmínka pro vyslovení jeho neplatnosti. Uvádí, že z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že zásah do práv člena spolku musí představovat výraznou materiální či osobností újmu navrhovatelky. Samotné rozhodnutí představenstva účastníka, kterým byla schválena s účinností od 1. 3. 2015 nová Pravidla registrace včetně Pravidel ADR však nezpůsobuje žádné změny v postavení navrhovatelky, neboť tím rozhodnutím nedochází k žádnému omezení práv navrhovatelky k jím registrovaným doménovým jménům. Nemohlo tak dojít k takovému zásahu, který by představoval výraznou materiální či osobností újmu navrhovatelky. Dále odvolatel namítá, že je oprávněn ukončit registraci doménového jména při splnění stanovených podmínek bez ohledu na skutečnost, zda závěr o právu ukončit registraci učiní sám na základě vlastní úvahy, nebo na základě závěru učiněného třetí osobou v jakémkoliv formálním či neformálním procesu. Odvolatel má za to, že ani v případě ukončení registrace doménového jména ani v případě, kdy dojde k ukončení na základě úvahy účastníka, zůstává zachováno právo držitele doménového jména domáhat se ochrany svých práv u soudu a nejsou tak nijak krácena. Dle odvolatele nejsou také pravidla alternativního řešení sporu účinná od 1. 3. 2015 pravidly novými v tom smyslu, že by před tímto datem žádná pravidla s touto podstatou držitele doménového jména nezavazovala podřídit se určitému externímu posouzení toho, zda registrací či užíváním doménového jména neporušuje práva třetích osob. Konstatoval, že pravidla alternativního řešení sporů a celý systém odpovídá mezinárodnímu standardu užívanému v předmětném odvětví. Své odvolání věcně doplnil s označením důkazu, podáním ze dne 25. 8. 2020. Při jednání odvolacího soudu rovněž namítal, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, nemožnost přezkumu rozhodnutí jeho vnitřního orgánu soudem. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh navrhovatelky, aby rozhodnutí představenstva účastníka, kterým byla přijata Pravidla registrace doménových jmen v , Anonymizováno, , účinná od 1. 3. 2015, bylo v části 24.2. těchto pravidel prohlášeno za neplatné, se zamítá. Zároveň navrhl, aby odvolací soud přiznal účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení účastníka spočívají v odměně advokáta za poskytnutých 10 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně a za poskytnuté 3 úkony právní služby v řízení odvolacím, tomu odpovídající paušální náhradě a v 21% DPH, celkem je vyčíslil částkou 44 044 Kč (viz podání ze dne 23. 5. 2021).6. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání také navrhovatelka, která namítá, že byť ještě před nařízením jednání vzala svůj žalobní návrh částečně zpět, podstata návrhu, tj. vyloučit aplikaci Pravidel alternativního řešení sporů, se však od počátku nezměnila. Má za to, že požadovat neplatnost Pravidel nebo jejich vyloučení je pouze věcí přesnosti petitu. To, že navrhovatelka nakonec nepožadovala prohlášení jejich neplatnosti, ale stačilo jí jen prohlášení neplatnosti jejich závaznosti, a v tom jí bylo vyhověno, je tedy dle odvolatelky plným úspěchem ve věci. Proto požaduje, aby odvolací soud vydal rozhodnutí, že navrhovatelka má právo na náhradu nákladů prvostupňového i odvolacího řízení.7. Navrhovatelka se vyjádřila k odvolání účastníka a uvedla, že doména a doménové jméno jsou předmětem vlastnických práv a jako takové je lze odnímat pouze na základě zákona a zákonem předepsaným způsobem a jen orgánem, který je k tomu na základě zákona oprávněn. Účastník funguje pouze jako správce rejstříku doménových jmen a nemůže podle své libovůle rozhodovat o vzniku či zániku doménových jmen, nebo je svévolně převádět třetím osobám či odnímat. Dle navrhovatelky nemá účastník z pozice registrátora pravomoc rozhodovat i spory mezi držiteli doménových jmen. Navrhovatelka v tomto kontextu odkazuje na pravidla řešení doménových sporů i na úrovni Evropské unie. I z ní plyne, že názor účastníka, že práva k doméně jsou odvozena, tj. že vůbec doména existuje a že držitel k ní má nějaká práva, ze smluvního vztahu mezi účastníkem a držitelem domény neodpovídá pojetí úpravy EU. Při jednání odvolacího soudu uvedla, že pravomoc soudu zasahovat do vnitřních poměrů zájmového sdružení právnických osob je v této věci dána v rozsahu § 258 a následujících o. z., jako u spolku, neboť rozhodnutím představenstva bylo zasaženo do jejích práv a rozhodnutí soudu prvního stupně je správné. Navrhovatelka tak požaduje, aby odvolací soud odvolání účastníka zamítl.8. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání účastníka je důvodné.9. Účastník je zájmovým sdružen