7 Cmo 63/2020-106 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. 12. 2019, č. j. 74 Cm 20/2018-59 (dále též „předmětné usnesení), zamítl návrh na zrušení výmazu právnické osoby společnosti , Anonymizováno, (dále též „účastník“), původně zapsané v obchodním rejstříku , Anonymizováno, , Krajského soudu obchodního v Praze (výrokem I.), jakož i zamítl návrh na jmenování navrhovatele c) likvidátorem účastníka (výrokem II.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem III.).2. Dovodil, že vlastnické právo k veškerému majetku účastníka přešlo na stát právní mocí výměru Českého národního výboru ze dne 9. 5. 1947, jímž bylo shledáno, že , Anonymizováno, naplnil svým jednáním podmínky pro konfiskaci dle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Majetek účastníka je dodnes ve vlastnictví České republiky. Pokud se navrhovatelé chtěli domáhat vlastnického právu k tomuto majetku, měli možnost uplatnit svůj nárok jedině skrze restituční zákony, čehož se však nedomohli. Nyní k tomu již dojít nemůže, neboť lhůta pro jejich uplatnění je prekludovaná. Navrhovatelé nejsou vlastníky účastníka, pročež není dán jejich zájem na zrušení jeho výmazu, rozhodnutí o jeho likvidaci a na jmenování likvidátora dle § 209 odst. 1 občanského zákoníku. Domáhají-li se navrhovatelé vydání nemovitostí patřících účastníkovi tímto způsobem skrze předložení dokladů o tom, že jsou právními nástupci původních vlastníků, dochází k obcházení restitučních zákonů. Návrhu tak nemohlo být vyhověno. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani jednomu z účastníků, a to proto, že se de facto jedná o jednostranné řízení.3. Proti všem výrokům předmětného usnesení podali navrhovatelé odvolání. Namítají, že se domáhali vydání svého majetku na základě oznámení Úřadu pro zastupování ve věcech státu, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, , zapsaný pro k. ú. , adresa, (dále též „předmětný pozemek“), nemá vlastníka, neboť jeho zapsaným vlastníkem je účastník, stát jej však odmítá vydat. Pokud by se stát cítil vlastníkem předmětného pozemku, byla by druhé akcionářce účastníka , Anonymizováno, vyplacena náhrada v hodnotě jejího podílu v penězích dle § 2 odst. 5 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., což se nestalo, ačkoliv proti ní nebylo vedeno žádné konfiskační nebo trestní řízení. Její dnes žijící potomci jsou tudíž vlastníky minimálně 200 ks akcií na jméno účastníka. Stát nebyl vlastníkem majetku , Anonymizováno, v dobré víře a toto vlastnictví nabyl v rozporu s uvedeným dekretem. Zmíněný výměr ze dne 9. 5. 1947 nabyl právní moci v dubnu 1950, tudíž až v době rozhodné pro uplatnění restitučního nároku. , Anonymizováno, se proti konfiskačnímu výměru bránil, stejně jako proti trestnímu obvinění. I přesto, že byl následně shledán nevinným, nemohl dál v řízení pokračovat, protože po 25. 2. 1948 emigroval do USA. O vydání předmětného pozemku navrhovatelé v restituci nežádali, neboť v rámci restitučních procesů v 90letech patřili do té skupiny osob, která se nemohla za účastníka svého práva dle restitučních předpisů domoci, a bylo by vůči nim zjevnou nespravedlností, aby, pokud se předmětný pozemek objevil jako nově najevo vyšlý majetek účastníka, který nebyl nikdy zkonfiskován, tento musel propadnout státu jako majetek opuštěný a navrhovatelům aby byla možnost nápravy majetkové křivdy navždy odňata. Předmětný pozemek byl knihován jako majetek účastníka bez jakéhokoliv vyznačení konfiskace nebo znárodnění na listu vlastnictví. Zápis v příslušné pozemkové knize potvrzuje, že nebyl účastníkovi nikdy odejmut. Stát předmětný pozemek nikdy formálně nepřevzal a nikdy od r. 1950 nevystupoval a nechoval se jako jeho vlastník. O údajné konfiskaci se navrhovatelé dozvěděli až od , právnická osoba, , navrhovatelé přitom byly po celou dobu v dobré víře, že je ve vlastnictví účastníka. Domáhají se proto zrušení předmětného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání, anebo vyhovění návrhu.4. Účastník se k podanému odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž by byl vázán mezemi, ve kterých se odvolatelé domáhají přezkoumání rozhodnutí [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb. v platném znění, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání důvodným neshledal.6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, pročež na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002), ve spojení se skutečnostmi zjištěnými z důkazů, provedených v rámci odvolacího jednání, jež jsou konkrétně popsány v navazujícím odstavci.7. Ze spisu Krajského soudu obchodního č. B XVIII 110 – Rodina, nakladatelská akciová společnost v Praze (opatřeného od Státního oblastního archivu v Praze), konkrétně z dále označených listinných důkazů, má odvolací soud za zjištěné, že nemovitý majetek byl do data 20. 10. 1950 odevzdán Textilní tvorbě národní podnik (zjištěno z oznámení účastníka, vyhotoveného v rámci jeho národní správy, adresovaného Okresnímu soudu civilnímu, ze dne 20. 10. 1950). Z listiny, nazvané Změny při firmě již zapsané (datované dnem 23. 5. 1951), má odvolací soud za zjištěné, že účastník vstoupil k tomuto datu do likvidace podle výnosu ministerstva informací a osvěty ze dne 3. 5. 1950, čj. 46216/50-III/1, a jeho firma zní , Anonymizováno, . Z oznámení o likvidaci, datovaného dnem 31. 7. 1951, má odvolací soud ve spojení s oznámením datovaným dnem 17. 4. 1951 za zjištěné, že v rámci likvidace účastníka byl účastník odevzdán Souhrnné likvidační správě konfiskovaných podniků. Z obsahu spolkového katastru vedeného stran účastníka má odvolací soud za zjištěné, že účastník byl jako právnická osoba vymazán ze spolkového rejstříku v důsledku znárodnění (čj. 262-808/11- 2. 7. 1951). K obsahu těchto listinných důkazů provedených odvolacím soudem nebylo ze strany účastníků řízení vzneseno jakýchkoliv připomínek, které by neumožňovaly jejich dovození.8. Podle § 75b odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. v posledním platném znění (dále jen „obch. zák.“), jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora.9. Podle § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.10. Podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. v posledním platném znění, občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.11. Podle § 1 zákona č. 403/1990 Sb. v platném znění, o zmírnění následků některých majetkových křivd, zákon se vztahuje na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým, popřípadě movitým věcem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku, a znárodněním zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev, vydaných po roce 1955 a odvolávajících se na znárodňovací předpisy z roku 1948. Za odnětí vlastnického práva ve smyslu tohoto zákona se považuje i přechod vlastnického práva na základě kupní smlouvy podle § 4 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.12. Podle čl. 207 zákona č. 1/1863 pro království České, Haličské a Vladimířské s vojvodstvími Osvětimským a Zátorským a velkovojvodstvím Krakovským, pro království Lombardsko-Benátské a království Dalmatské, pro arcivojvodství Rakouské pod Enží i nad Enží, pro vojvodství Horno- a Dolnoslézské, Štyrské, Korutanské, Krajinské, Salcburské a Bukovinské, pro markrabství Moravské, pro knížecí hrabství Tyrolské a zemi Vorarlberskou, též pro knížecí hrabství Gorické a Gradišťské s markrabstvím Istrianským a pro město Trst přímo pod vládou říšskou postavené s okršlkem Trstským, jímž to se uvá