8 Cmo 278/2016-317 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen soud I. stupně) ve výroku I., z důvodu zpětvzetí žaloby, zastavil řízení ohledně částky 33 290 Kč, ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 98 920 Kč s přísl., ve výroku III. zamítl žalobu co do částky 9 228 Kč s přísl., ve výroku IV. uznal žalovanou povinnou zaplatit na účet soudu částku 18 393 Kč, ve výroku V. uznal žalobce povinným zaplatit na účet soudu částku 1 174 Kč, a ve výroku VI. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 106 923,25 Kč k rukám zástupce žalobce.2. Soud I. stupně posuzoval důvodnost žalobních tvrzení, podle nichž žalobce vznikl na základě zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o vlastnictví bytů, jak je zřejmé z notářského zápisu ze dne 17. 9. 2001, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , jehož přílohou jsou stanovy , Jméno žalobce, . žalobce měl uplatňovat proti žalované předmětné nároky v souvislosti s tvrzením, že žalovaná je vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, v domě v , Anonymizováno, č.p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , kterou žalovaná nabyla v rámci dědictví po své matce , Anonymizováno, , zemřelé dne , Anonymizováno, . Tuto jednotku následně podle předávacího protokolu ze dne 15. 12. 2009 měla jako prodávající převést na kupujícího podle kupní smlouvy nesporně mezi nimi uzavřené. Vymáhány v tomto řízení mají být peněžité nároky vyplývající z jednotlivých vyúčtování záloh za roky 2005 až 2009, za něž žalovaná nehradila pravidelné zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku a za vodu a teplo.3. Ve svém rozhodnutí soud I. stupně vycházel ze závěru o skutkovém stavu, podle něhož , Anonymizováno, , jež se nezdržovala v bytové jednotce do své smrti , Anonymizováno, a žalovaná, jež podle soudu I. stupně převzala evidenční list k bytové jednotce, po smrti , Anonymizováno, , žalobci nesdělily, že by bytovou jednotku pronajaly dalším osobám, příp. kolika osobám. Bytová jednotka však podle soudu I. stupně byla v rozhodném období užívána, neboť v tomto období v ní byla spotřebovávána voda. Podle soudu I. stupně nebylo prokázáno, že by žalovaná hradila stanovené příspěvky na správu domu, na opravy, na rekonstrukce a modernizace domu a stanovené zálohy na služby. Povinnost člena společenství vlastníků hradit tyto příspěvky a zálohy byla přitom podle soudu I. stupně stanovena měsíčně, a to na účet žalobce, jak má být zřejmé z čl. VIII, bod 2. písm. d) a e) a z čl. X, bod 1. stanov společenství vlastníků. Podle čl. X, bod 4. stanov společenství vlastníků se vyúčtování záloh provádí jednou ročně nejpozději do 90 dnů po skončení zúčtovacího období, vzájemné vypořádání přeplatků a nedoplatků se má provést nejpozději do 30 dnů po vyúčtování záloh. Podle zjištění soudu I. stupně se žalobce snažil žalované v únoru 2004 doručovat korespondenci na adresu , Anonymizováno, , avšak korespondence byla vrácena jako nedoručená. Žalovaná podle soudu I. stupně neumožnila žalobci přístup do bytové jednotky pro účely vyúčtování spotřeby tepla a odečtu spotřeby vody. Podle soudu I. stupně vyúčtování záloh za roky 2005 až 2009 žalovaná převzala. Pokud je reklamovala, neuvedla konkrétně, v čem spatřuje chyby ve vyúčtování. Soud I. stupně přijal závěr, že nelze žalobci přičítat k tíži, že se vyúčtování záloh žalobcem liší od závěrů znalce o částku 8 821 Kč. V rámci závěrů o skutkovém stavu věci soud I. stupně vycházel z jím uvedených důkazů a zejména z výsledků znaleckého zkoumání.4. V rámci právního posouzení věci soud I. stupně dovodil povinnost žalované plnit z ustanovení zákona o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb. a z čl. VIII, bod 2. písm. d) a e) a z čl. X, bod 1. bod 4 stanov společenství vlastníků jednotek. K žalovanou vznesené námitce promlčení uplatněných nároků přijal závěr, že žádný ze žalobcem uplatněných nároků není promlčen. Žalobce zažaloval jednotlivé nároky dne 16. 2. 2007 (19 628 Kč za rok 2005), dne 6. 11. 2008 (29 753 Kč za rok 2006), dne 4. 2. 2010 (33 935,32 Kč za rok 2007, 26 186,88 Kč za rok 2008) a dne 3. 11. 2010 (31 935 Kč za rok 2009), tj. ve čtyřleté promlčecí lhůtě podle § 397 obchod.zák.5. Výroky rozsudku o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil výsledným úspěchem účastníků v řízení.6. Proti výrokům I., II., IV., V. a VI. rozsudku podala odvolání žalovaná (odvolatelka). Má za to, že soud náležitě nereflektoval, že řízení bylo vedeno nejprve před věcně nepříslušným soudem, který nebyl oprávněn rozhodovat o tom, co je předmětem řízení. Žalovaná nesouhlasí se zastavením řízení ohledně částky 33 290 Kč, neboť podle jejího názoru žalobce neupřesnil blíže, v jaké části bere žalobu zpět. Žalovaná namítla, že žaloba a její rozšíření o další nároky dalšími podáními žalobce nejsou jasné, protože neobsahují přesné rozčlenění podle jednotlivých let a položek, co je na žalované požadováno, přičemž stav komplikuje i zpětvzetí žaloby co do částky 33 290 Kč. Uvedená nejasnost žaloby a jejího rozšíření podle odvolatelky bránila projednání věci. Soudem připuštěnou změnu žalobního návrhu podle závěrečného návrhu žalobce, má žalovaná za nekonkrétní, a nejasnost má být zvyšována jednotlivými částkami, o nichž soud rozsudkem rozhodl. Žalovaná uvedla, aniž rozvedla nesprávnosti jednotlivých závěrů soudu I. stupně, že převzetí důkazů (zjištění z nich) provedených v řízení před věcně nepříslušným soudem, je vadou řízení. Podle názoru žalované ze žádného z provedených důkazů neplyne, že by byla správná jediná položka ve vyúčtováních.7. Dále namítla nesprávnost požadavku úhrady příspěvku do „fondu oprav“, resp. že nebyla na shromáždění společenství vlastníků zvána, neboť je třeba odmítnout názor, že byla pozvána vyvěšením pozvánky na příslušné shromáždění společenství vlastníků. Žalovaná v domě nebydlela, a pozvánku na tato shromáždění, nebo na provedení odečtu médií, jí žalobce nezasílal. Uvedla, že v řízení zpochybnila, že shromáždění společenství vlastníků každý rok rozhodovalo o výši plateb, a i kdyby se tak stalo, jde podle odvolatelky o neplatná rozhodnutí, protože žalovaná nebyla zvána na shromáždění společenství vlastníků. Proto se nemohla k věci vyjádřit. Poukázala na to, že v řízení namítala, že vyúčtování záloh nejsou řádná, a proto platební povinnost může nastat pouze tehdy, bude-li vypracováno vyúčtování nové. Z uvedených důvodů žalovaná nepovažuje za potřebné rozebírat jednotlivá vyúčtování záloh. Podle názoru žalované její platební povinnost nastoluje až rozsudek, a proto nemohla být v prodlení s placením již v roce 2006 atd., jak soud rozhodl. Žalovaná setrvala na svém názoru, že místem plnění bylo její bydliště v , Anonymizováno, , kam si měl žalobce pro peníze přijet. Žalovaná namítla, že otázku promlčení je třeba posoudit podle občanského zákoníku (OZ). Podle názoru žalované má, i při neúspěchu ve sporu, právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla zájem platit, ale pouze tolik, kolik bylo po právu, svým chováním nezavdala příčinu k žalobě. Ostatně náklady vynaložené u soudu nejen místně, ale i věcně nepříslušného, nejsou účelně vynaložené náklady řízení.8. Žalobce se ve vyjádření k odvolání zejména ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně.9. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.10. Jak je zřejmé z obsahu spisu, žalobce se žalobou domáhá, aby mu žalovaná, jež se děděním stala vlastnicí tam označené bytové jednotky a která ji v prosinci 2009 převedla na nové vlastníky, zaplatila z titulu nedoplatků za služby související s užíváním jednotky za roky 2005 až 2009 (dále též rozhodné období) částku 141 438,20 Kč s příslušenstvím.11. Podle žaloby v roce 2005 žalovaná nezaplatila žádnou zálohu vztahující se k předmětnému bytu a z toho důvodu - po zohlednění přeplatků za roky 2003 a 2004, kdy ještě zálohy platila tehdejší vlastnice jednotky (matka žalované) - jí podle písemnosti označené jako „vyúčtování záloh za rok 2005“ měl vzniknout dluh v částce 19 628 Kč. Podle „vyúčtování služeb a plateb do fondu oprav za rok 2006“ jí pak - po zohlednění zaplacené částky 2 000 Kč - vznikl za uvedený rok dluh ve výši 29 753 Kč. Za rok 2007 jí podle „vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotky“ vznikl dluh v částce 33 935,32 Kč. Za rok 2008 šlo o částku 26 186,88 Kč, a to po započtení jednorázové platby do fondu údržby a oprav ve výši 18 000 Kč. Podle dalšího „vyúčtování služeb spojených s užíváním jednotky“ dluží žalovaná za rok 2009 částku 31 935 Kč.12. Odvolací soud vychází z § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., (NOZ - nový občanský zákoník), podle něhož, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (jiné než týkající se práv osobních, rodinných a věcných), vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (o něž jde i v posuzované věci), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinností tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle § 14 zákona č. 67/2013 Sb., kterým