12 Cmo 123/2022-187 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. 3. 2020, č. j. 55 Cm 36/2020-12 a v době II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 54 088 Kč.2. Uvedl, že soud o žalobě rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včasné námitky, v nich uvedl, že vznáší námitku proti článku 4 odst. 4.4. smlouvy o zápůjčce č. 9200069462, obsahující změnu promlčecí lhůty na dobu pěti let. Podle § 630 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) je-li takové ujednání v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k němu. Žalovaný takovou slabší stranou je, a platí základní promlčecí doba tří let, tj. do 3. 2. 2019, když smlouva byla zesplatněna dne 3. 2. 2016. Blankosměnka byla podepsána podvodnou manipulací při podpisu smlouvy a je neplatná. Ve smlouvě je uveden lichvářský úrok 82,92 % u splátek, lichvářská smluvní pokuta ve výši 27 438 Kč, tj. 50 % z celkové půjčky a další smluvní pokuta ve výši 1 325 Kč, tj. 8 % z dlužné částky. Nejvyšší soud se vyjádřil tak, že při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska úroků určitá hranice, oddělující podnikání a lichvu. Smluvní pokuty by měly být maximálně 0,1 % denně. Celkem měl zaplatit za úvěr 54 876 Kč, tj. 12 splátek po 4 573 Kč, 24 876 Kč lichvářský úrok. Zaplatil tři splátky ve výši 13 048,81 Kč a dluží tak 41 827,19 Kč. Dne 3. 2. 2016 mu byl úvěr ve výši 72 193 Kč zesplatněn. Částka je složena z dlužné jistiny a dvou smluvních pokut. Z důvodu promlčení navrhl zamítnout i náhradu nákladů řízení. Namítl pozici slabší strany a odkázal na § 433 o. z. Žalobce zneužil hospodářského postavení k vytvoření a využití závislosti nepřiměřeného plnění v hrubém nepoměru k slabší straně a dosáhl zřejmé nerovnováhy při vyžadování nepřiměřeného úroku a smluvních pokut.3. Na základě provedeného dokazování (spornou směnkou, smlouvou o zápůjčce, usnesením Krajského soudu v Ostravě, fakturami ke smluvním pokutám, etickým kodexem žalobce, parametry jednoduché podnikatelské půjčky, výpisy z veřejné části živnostenského rejstříku, dopisem , právnická osoba, , souhrnem vyplacených odměn, usnesením PČR Krajského ředitelství , Anonymizováno, , ze dne 13. 9. 2020, protokoly o výslechu svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) soud uzavřel, že žalobce předložil ve smyslu čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen z. s. š.) platnou směnku vlastní. Námitku promlčení nároku ze smlouvy neshledal soud důvodnou, neboť směnečné nároky se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky (čl. I § 70 z. s. š.). Směnka, jejímž výstavcem byl žalovaný, byla splatná dne 21. 1. 2020 a žaloba na zaplacení směnečného nároku došla soudu před uplynutím promlčecí doby. Námitku, že smlouva nebyla podepsána osobou oprávněnou za žalobce jednat, nelze mít za prokázanou, a to ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Smlouvu za žalobce uzavřela , Anonymizováno, , jak vyplynulo z její výpovědi. Za nadbytečné proto soud považoval doplnit dokazování znaleckým posudkem k prověření pravosti jejího podpisu. Nadto byl návrh na doplnění dokazování uplatněn až po soudem stanovené lhůtě. Po poučení dle shora uvedeného ustanovení nebyla prokázána ani námitka žalovaného, že smlouvu o zápůjčce neuzavřel jako podnikatel, ale jako spotřebitel. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalovaný byl označen nejen bydlištěm, ale i místem podnikání a identifikačním číslem fyzické osoby podnikající, neboť žalovaný v době podpisu smlouvy podnikal na základě živnostenského oprávnění a vykonával činnost obchodního zástupce , Anonymizováno, na základě smlouvy o obchodním zastoupení. Aktivně tedy vystupoval jako osoba podnikající s předmětem podnikání v oblasti ekonomické. Námitku nepřiměřenosti výše smluvní pokuty posoudil ve smyslu § 2051 o. z. jako návrh na moderaci smluvní pokuty. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 692/2011 nebo sp. zn. 32 Cdo 3622/2011, přičemž s ohledem na v nich přijaté závěry nelze při posuzování nepřiměřenosti smluvních pokut, nestanovených denní sazbou, vycházet pouze z jejich výše, nýbrž i z okolností případu. Ze smlouvy vyplývá závazek žalovaného, kterému byl žalobcem poskytnut úvěr ve výši 54 876 Kč, splatit jej v pravidelných dvanácti měsíčních splátkách po 4 573 Kč. Sám žalovaný tvrdil, že zaplatil pouze tři splátky. Usnesením ze dne 13. 9. 2020 odložila policie věc podezření ze spáchání přečinu podvodu, kterého se měl dopustit žalovaný tím, že uzavřel se žalobcem smlouvu o zápůjčce na částku 30 000 Kč, kterou se zavázal splatit ve splátkách, přičemž splátky neplnil a dne 6. 1. 2020 podal návrh na oddlužení. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 22 věřitelů, jedním z nich byl i žalobce. Z přihlášek vyplývá, že v době, kdy uzavíral smlouvu se žalobcem, si žalovaný musel být vědom svých dalších závazků a neschopnosti je splácet. O tom, že žalovaný si musel být vědom neschopnosti předmětný úvěr splácet, svědčí jeho další závazky a to, že uhradil jen tři splátky. O další úhradu se nepokusil. S ohledem na okolnosti případu proto nebyl důvod k moderaci smluvní pokuty přistoupit. V době uzavření smlouvy vystupoval žalovaný jako podnikatel, podnikající na základě živnostenského oprávnění, když byl obchodním zástupcem , právnická osoba, . Nadto z výslechu svědků vyplynulo, že po určitou dobu vystupoval i jako zástupce žalobce. Žalovaný v době uzavření smlouvy aktivně podnikal v oblasti financí (pojištění, úvěry) a nelze na něho tudíž pohlížet jako na slabší stranu s poukazem na § 433 odst. 2 o. z. a dovozovat neplatnost smlouvy či absenci dohody o vyplnění blankosměnky. Námitky tudíž soud shledal nedůvodnými a směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji ve sporu úspěšnému žalobci.4. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že z rozhodování bude vyloučena soudkyně JUDr. Miroslava Fuksová. Odkázal na ustanovení § 433, § 580 a § 588 o. z. s tím, že užití posledně uvedených nemusí být vyloučeno ani pro podnikatele, jde-li o zjevný rozpor s dobrými mravy. To nastalo, neboť smlouva a obchodní podmínky se dobrým mravům příčí, což zakládá neplatnost právních jednání, neplatnost smlouvy i směnečného platebního rozkazu. V dané věci je od očí bijící, kdo je slabší stranou. Žalobce vlastní miliardy Kč, on nemá nic. Nelze srovnávat akciovou společnost se zadluženým obchodním zástupcem. Zopakoval argumentaci týkající se smluvního ujednání, kterým došlo k prodloužení promlčecí doby s tím, že nároky ze smlouvy se promlčely ve lhůtě tří let (§ 629 o. z.). Trvá na tom, že úroky a smluvní pokuty jsou lichvářské, k čemuž se vyjádřil i Nejvyšší soud. Smluvní pokuty pak byly jednoznačně odmítnuty v insolvenčním řízení Krajským soudem v Ostravě na přezkumném jednání dne 21. 6. 2016, na němž on i insolvenční správce popřeli pohledávku žalobce na smluvní pokutu co do pravosti i výše. Aktuálně dluží jen 41 827,19 Kč, tj. devět splátek. Zopakoval, z čeho se skládá dlužná částka a jakou procentuální výši představují úroky a smluvní pokuty. Smlouvu nelze posuzovat jako smlouvu mezi podnikateli, protože podnikatelé jsou různí. Jako podnikatel by si u žalobce nikdy nepůjčil. Odkázal na ustanovení § 2051 a § 1798 o. z., upravující moderaci smluvní pokuty a adhézní smlouvy. V průběhu námitkového řízení podal trestní oznámení z podezření trestného činu lichvy ze strany žalobce, věc byla odložena. Ohradil se proti části odůvodnění rozsudku týkající se toho, že byl nařčen ze spáchání trestného činu podvodu. Ihned po uzavření smlouvy začal situaci řešit a uzavřel se žalobcem dne 4. 9. 2015 zprostředkovatelskou smlouvu. Splácení půjčky měl zabezpečeno. Pracoval zároveň pro žalobce i pro , právnická osoba, Vyzval také generálního ředitele žalobce, aby přistoupil na jeho návrh ze dne 23. 7. 2021 o úhradě 23 000 Kč (16 952 Kč dlužná jistina a 6 048 Kč kapitalizovaný úrok) a nákladů právního zastoupení 1 752 Kč. Žalobce návrh odmítl. Svých peněz se žalobce nedočká, protože žádné peníze nemá a mít nebude. Zda moderovat či nemoderovat smluvní pokuty nelze stavět na tom, že byl údajně podezírán z podvodu. Na začátku jednání také soud uvedl, že vidí šanci na moderaci smluvní pokuty, avšak v průběhu řízení otočil. Uvedené lze považovat za nadržování silnější straně sporu, což je důvodem, aby soudkyně soudu prvního stupně již dále nerozhodovala. Se žalobcem uzavře dohodu o narovnání. Jeho námitky se dále týkaly i výše náhrady nákladů řízení, které z důvodu promlčení pohledávky navrhl zamítnout. V nákladech je zahrnuta netransparentní částka 3 530,20 Kč, o níž neví, co představuje. Výše nákladů námitkového řízení je rovněž netransparentní. Protože bez smluvních pokut bude pohledávka do 50 000 Kč, je odměnu třeba vypočítat podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalob