12 Cmo 219/2021-49 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem, vydaným za podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl žalobu o zaplacení směnečného peníze 120 000 Kč s 6% úrokem p. a. od 31. 12. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnou 400 Kč a v bodě II. výroku žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobce na žalované domáhal zaplacení směnečné pohledávky ze směnky, vystavené žalovanou k zajištění žalobcem poskytnuté půjčky ve výši 120 000 Kč. Na směnku při splatnosti ani později nebylo plněno.3. Z provedeného dokazování směnečnou listinou soud zjistil, že směnka, vystavená žalovanou, je vyhotovena na předtisku formuláře cizí směnky. Byla vystavena v , Anonymizováno, dne 30. 8. 2017 a obsahuje příkaz zaplatit žalobci dne 30. 12. 2017 částku 120 000 Kč. Je platná u , Anonymizováno, , s místem placení , adresa, . V rubrice datum a podpis příjemce je vypsán tiskacím písmem údaj „, Jméno žalované, , , adresa, “, údaj směnečníka je nevyplněn. Listina je dále na líci podepsána v rubrice jméno (název) a adresa výstavce žalobcem s uvedením jeho adresy a v rubrice razítko a podpis výstavce je podepsána žalovanou.4. Při právním posouzení soud vyšel z čl. I § 1 zák. č.191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ). Podle tohoto ustanovení zákonnými náležitostmi cizí směnky je jsou označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v němž je tato listina sepsána, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, jméno toho, kdo má platit (směnečníka); údaj splatnosti a údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce. Podle čl. I § 2 odst. l cit. zák. platí, že listina, ve které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako cizí směnka, s výhradou případů uvedených v odstavci 2 až 4 citovaného ustanovení. Dle § 3 odst. 1 čl. I. cit. zák. může směnka znít na vlastní řad výstavce, dle odstavce 2 § 3 může být ve směnce jako směnečník uveden sám výstavce.5. Soud prvního stupně předmětnou směnku neshledal platnou cizí směnkou. Listina neobsahuje jméno osoby, jíž je určen příkaz zaplatit směnečnou sumu, přičemž za údaj směnečníka nelze považovat ani tiskacím písmem vypsaný údaj „, Jméno žalované, , , adresa, “, který není vypsán v předtištěné rubrice směnečník, a to aniž by tomu bránil nedostatek prostoru na listině nebo její grafické uspořádání. Údaj je naopak výslovně uveden v rubrice datum a podpis příjemce (akceptanta). Ta se sice nachází ve stejné vodorovné úrovni, je však navíc oddělena svislou čárkou. Jelikož se nejedná o žádný z případů uvedených v čl. I § 2 odst. 2-4 ZSŠ, absence údaje směnečníka způsobuje neplatnost předložené listiny jako směnky.6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Žalobce ve včas podaném odvolání a jeho doplnění navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě (podle původního petitu) v plném rozsahu vyhoví a žalované uloží povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci, případně tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku se zákonným úrokem z prodlení podle úřední diskontní sazby ČNB, od 31. 12. 2017 do zaplacení a dále povinnost k náhradě nákladů řízení. Má za to, že skutkový stav věci nebyl soudem dostatečně zjištěn, když se nezabýval kauzou směnky, žalobcem v žalobě vylíčenou poskytnutou půjčkou. Žalobce je přesvědčen, že účelem směnky bylo osvědčení zapůjčení finančních prostředků, včetně data placení a ulehčení její vymahatelnosti ve zjednodušeném soudním směnečném řízení. Pokud soud k návrhu žalobce nevydal směnečný platební rozkaz, pochybil, když nevyslechl žalovanou. Ta mohla potvrdit, že byla výstavcem předmětné cizí směnky a že s ohledem na formulářový charakter směnky bylo úmyslem stran uspořit míru textu mimo jiné také tím, že vlevo nahoře je uvedeno datum a místo vystavení, označení směnečníka je uvedeno rovnou nad podpisem výstavce- směnečníka. Tím došlo k úspoře označení výstavce a jednoho podpisu téže osoby (formulář směnky rubriku pro podpisy téže osoby pro cizí zastřenou směnku neobsahuje). Vynechání data přijetí cizí směnky její neplatnost nezpůsobuje, neboť nejde o povinný údaj. Poukázal přitom na úpravu v občanském zákoníku, podle něhož se má právní jednání považovat spíše za platné. Dále vytkl soudu, že nevysvětlil, proč „označená osoba jakožto směnečník zapsaná do jednoho řádku určeného pouze pro směnečníka v místě určeném pro datum přijetí směnečníkem ve formuláři směnky cizí, nikoliv cizí zastřené, v místě, kde je nadepsáno podpis směnečníka a hned pod jeho označením a adresou je i podpis výstavce, musí být uvedena dvakrát samostatně- jednou jako výstavce, podruhé jako směnečník, aby byla směnka považována za platnou, naopak ve formuláři zcela chybí místo pro adresu a označení výstavce“. Soud nevyložil, jak právně hodnotil (zda jako rukojmího, výstavce, honor anta) na směnce vyznačený údaj jména a příjmení a bydliště žalované. Soud nezjistil pravou vůli účastníků směnečně právního vztahu. S ohledem na výzvu soudu, směřující pouze k odstranění rozporu mezi žalobními tvrzeními a žalovanou směnkou stran místa placení, bylo následné rozhodnutí soudu o neplatnosti směnky pro absenci údaje směnečníka pro žalobce překvapivé. Pokud soud dospěl k závěru o neplatnosti směnky, neměl žalobu zamítnout, ale odmítnout. V této souvislosti rozsáhle odkázal na dříve platnou procesní úpravu (zák. č.142/1950 Sb., zák. č. 113/1895 ř. z.) i hmotně právní úpravu (zákon o šeku z roku 1906 č. 84 ř. z.) Pokud soud nevydal směnečný platební rozkaz, protože dle čl. § 2 ZSŠ neshledal listinu platnou jako cizí směnka, měl zkoumat její jiné právní účinky a projednat žalobu o zaplacení dlužné částky z kauzy. Soud však odmítl projednat obecný dluh z půjčky s odůvodněním, že by nebyl věcně příslušný. Pokud neplatnost směnky nevyslovil soud ve výroku rozhodnutí, ale v odůvodnění, je rozhodnutí nepřezkoumatelné, když vznik dluhu není mezi účastníky sporná, spornou činí pouze jeho výši. Pokud soud žalobu o zaplacení dluhu z půjčky nepostoupil věcně příslušnému soudu, nerozhodl o celém žalobou vymezeném dluhu. Zamítnutí žaloby může vést k uplatnění námitky věci rozsouzené a následně k možnosti zamítnutí žaloby o zaplacení půjčky z důvodu promlčení nároku. Má za to, že odporuje zásadě hospodárnosti, aby v nalézacím řízení o zaplacení směnky u krajských soudů nebylo možné při jednání rozhodnout o případném dluhu z půjčky. S výjimkou privilegovaného způsobu soudního uplatňování dluhu ze směnky neexistuje žádný rozdíl mezi dluhem ze směnky a z půjčky, když důkazními prostředky jsou jak smlouva o půjčce tak i směnka a oba dluhy mohou být soudem zamítnuty. Směnka sama o sobě samostatným právním titulem není, jak dokládají blankosměnky i § 334 obch. zák., umožňujícího požadovat splnění dluhu ze smlouvy pouze v případě, že nebylo možné dosáhnout splnění dluhu ze směnky. Směnku nelze zcela oddělit od jejího materiálního důvodu. Soud vycházel z nesprávného názoru, že směnka je „nějaký zvláštní právní poměr stojící mimo obligační právo“. Mezi obecným závazkovým vztahem a vztahem směnečným je dána shoda ohledně povinnosti žalobních tvrzení o existenci dluhu a důkazní povinnosti, existence opravných prostředků a rozhodnutí soudu o tom, zda je dána povinnost k úhradě dluhu či nikoliv. Rozdíl je v předepsané písemné formě směnky, v níž nemusí v ní být kauza uvedena, v obrácené povinnosti tvrzení a povinností důkazní, spojené s koncentrační zásadou, v zákonem limitované výši úroku z prodlení. Směnečná odměna je obdobou smluvní pokuty.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 3, 211, 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodné.9. Vyšel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování prvopisem sporné směnečné listiny a shodně s ním má tímto důkazem za prokázáno, že s ohledem na nesprávné vyplnění směnečného formuláře pro směnku cizí, který byl použit žalovanou, v konečném stavu listinu, výslovně označenou jako směnka, nelze shledat platnou cizí směnkou ve smyslu čl. I § 1a 2 ZSŠ. Obligatorní obsahové náležitosti cizí směnky vymezuje čl. I § 1 ZSŠ, podle něhož listina musí obsahovat označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, v kterém je listina sepsána, dále bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, jméno toho, kdo má platit (směnečníka), údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky, podpis výstavce. Pokud některá z předchozích v odstavci 1 vymezených náležitostí v listině absentuje, není listina platná jako cizí směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích, které se týkají směnek, neobsahujících údaj