12 Cmo 5/2022-138 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. 3. 2021, č. j. 7 Cm 28/2021-21 a v bodě II. výroku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 600 Kč.2. Žalobce se domáhal zaplacení směnečné pohledávky na základě dvou směnek vystavených společností , právnická osoba, . v Kladně dne 26. 7. 2016, kterou se zavázala zaplatit žalobci jednak směnečný peníz ve výši 1 209 370,24 Kč (dále jen „první směnka“), jednak 2 091 374,58 Kč (dále jen „druhá směnka“). Jako směnečný rukojmí směnky podepsal žalovaný.3. Soud o žalobě rozhodl směnečným platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný včasné námitky. V nich k první směnce uvedl, že mezi žalobcem, společností , Anonymizováno, a žalovaným byla uzavřena dohoda o udělení vyplňovacího práva směnečného, v níž bylo konstatováno, k zajištění jakých závazků blankosměnka slouží, a žalobci bylo uděleno oprávnění doplnit údaj směnečné sumy a data splatnosti. Směnka je neplatná pro překročení vyplňovacího práva žalobcem, který do insolvenčního řízení na majetek společnosti , Anonymizováno, přihlásil pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 8. 2014 v celkové výši 821 082,55 Kč. Do směnky mohla být doplněna jen tato částka. I kdyby byla směnka platná, neměla výše směnečné pohledávky přesáhnout v přihlášce uváděnou sumu. Neplatná je i dohoda o uplatnění vyplňovacího práva směnečného, neboť žalovaný je ve vztahu k žalobci slabší stranou, dohoda je jednostranná ve prospěch žalobce, který může do směnky doplnit jakékoli datum podle své úvahy a směnečnou částku podle vlastní volby. Příčící se dobrým mravům je čl. IV odst. 7 dohody, v němž byla vyloučena aplikace ustanovení § 1799 a § 1800 obč. zák. Tím, že se žalobce rozhodl prosadit zajištění pohledávky proti společnosti blankosměnkou bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy, zneužil svoje dominantní postavení. Žalobce mohl požadovat podpis směnky již s vyplněnou směnečnou částkou, aby žalovaný věděl, v jakém rozsahu jej ručení ohrožuje. Pokud tak žalobce neučinil, zneužil svého postavení a všechny právní vztahy včetně směnky jsou neplatné. V rozporu s dobrými mravy a zneužitím práva je i postup žalobce, který podal žalobu výlučně vůči žalovanému za situace, kdy za úvěry společnosti převzala ručení , Anonymizováno, . Žalobci nic nebránilo, aby využil bankovní záruku a nedomáhal se zaplacení směnky na žalovaném v plném rozsahu. Námitky týkající se druhé směnky byly obsahově totožné s tím, že v přihlášce pohledávky do insolvenčního řízení žalobce uplatnil částku 1 472 542,10 Kč a do směnky mohla být doplněna jako směnečná suma pouze tato částka.4. Nesporným bylo, že obě úvěrové smlouvy, k jejichž zajištění byly vystaveny směnky, jež jsou předmětem tohoto sporu, byly zajištěny bankovní zárukou ze strany Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s. a tato bankovní záruka nebyla ze strany žalobce využita.5. Po provedeném dokazování (směnkou reg. č. , Anonymizováno, , směnkou č. , Anonymizováno, , přihláškou pohledávky žalobce do insolvenčního řízení za úpadcem , právnická osoba, ., smlouvou o úvěru reg. č. , Anonymizováno, ze dne 11. 8. 2014, dodatkem č. l ke smlouvě o úvěru reg. č. , Anonymizováno, ze dne 26. 7. 2016, dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. , Anonymizováno, ze dne 26. 7. 2016, smlouvou o provozním úvěru reg. č. , Anonymizováno, ze dne 21. 6. 2012, dohodou o vyplňovacím právu směnečném reg. č. , Anonymizováno, ze dne 26. 7. 2016) soud uzavřel, že předložené směnky, byly vystaveny nejprve jako blankosměnky podle čl. I § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“) bez uvedení údaje data splatnosti a směnečné sumy a po doplnění těchto chybějících náležitostí se staly s účinky ex tunc platnými směnkami, které obsahují veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 z. s. š. Podle čl. I § 77, čl. I § 30 a čl. I § 31 odst. 1 a 2 z. s. š. může být zaplacení směnky zajištěno směnečným rukojemstvím pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část, což se na směnce vyjadřuje doložkou „jako rukojmí“ nebo jinou doložkou stejného významu. Vzhledem k totožnosti námitek vůči oběma uplatněným směnkám je soud hodnotil současně. Důvodnou neshledal námitku neplatnosti směnek, neboť obě předložené směnky obsahují z formálního hlediska veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 z. s. š. Ani případné prokázané excesivní vyplnění nepůsobí jejich neplatnost, ale pouze umožňuje směnečnému dlužníkovi ubránit se platební povinnosti v rozsahu, v němž žalobce směnku nesprávně vyplnil. K námitce, že žalobce v žalobě netvrdil nic ohledně výpočtu pohledávky a datu doplnění data splatnosti do směnky, soud uvedl, že směnka je zcela samostatný a oddělený závazek. Odkázal na § 1791 odst. 2 obč. zák. s tím, že věřitel cenného papíru důvod závazku neprokazuje. V daném případě je uplatňován nárok ze směnek a žalobce není povinen tvrdit a prokazovat cokoliv jiného, než skutečnosti týkající se uplatněných cenných papírů. Námitka, že první blankosměnka mohla být vyplněna pouze o částku 821 082,55 Kč a druhá blankosměnka pouze o částku 1 472 542,10 Kč, nebyla prokázána. Žalovaným uváděné částky jsou prokazovány pouze přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení na majetek společnost , Anonymizováno, . Přihlášky jsou datovány dnem 13. 4. 2017 a je zřejmé, že obsahují aktuální výši pohledávek žalobce z úvěrových smluv k tomuto dni. Sporné směnky byly splatné až dne 26. 2. 2020. V mezidobí docházelo s ohledem na běžící příslušenství k navýšení dlužných částek oproti částce uplatněné přihláškou. Ani přes probíhající insolvenční řízení na majetek společnosti , Anonymizováno, nejsou tyto pohledávky nikterak dotčeny. Právní úprava § 170 insolvenčního zákona totiž dopadá pouze na pohledávky ve vztahu k úpadci, nikoliv na pohledávky ve vztahu k dalším osobám. Jelikož žalovaný přes poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., jehož se mu při jednání před soudem dostalo, neoznačil další důkazy k prokázání námitky excesivního vyplnění blankosměnek, nezbylo než uzavřít, že neunesl břemeno důkazní. Nedůvodnou je i námitka neplatnosti dohody o uplatňování vyplňovacího práva směnečného, odůvodněná slabší pozicí žalovaného vůči žalobci a rozporem s dobrými mravy. Soud odkázal na § 1801 obč. zák., podle kterého se nepřihlíží k odchýlení se stran od § 1799 nebo § 1800 nebo k vyloučení některého z těchto ustanovení. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedena mimo vlastní text smlouvy a navržena druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku. V dané věci byly obě úvěrové smlouvy, k jejichž zajištění byly vystaveny blankosměnky, uzavřeny mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, , tedy mezi podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti. Žalovaný v dané věci nepožívá ochrany spotřebitele, když se jedná o věc uzavřenou v rámci podnikatelské činnosti subjektu, za nějž žalovaný jako jeho statutární orgán jednal. V rozporu s dobrými mravy není ani to, že zajištění bylo realizováno formou blankosměnek a nikoli směnek úplných. Jednak institut blankosměnek je standartním zajišťovacím instrumentem, kde je mezi účastníky pomocí uděleného vyplňovacího práva určeno zcela jednoznačně kdy, a jakým způsobem mají být směnky vyplněny. Žalovaný, který byl zároveň statutárním orgánem výstavce směnky, nemohl nemít zcela přesnou představu, jaká je výše úvěrového závazku společnosti , Anonymizováno, vůči žalobci. Ze strany žalobce se proto nejedná o zneužití jeho postavení, ale naopak o využití standartního zajišťovacího instrumentu. Rozpor s dobrými mravy a zneužití práva nelze spatřovat ani v tom, že žalobce uplatňuje svoji pohledávku na žalovaném a nikoliv v rámci bankovní záruky na Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s. Podle § 8 obč. zák. platí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Jak vyplývá z obou úvěrových smluv, byly nároky z těchto smluv zajištěny jak blankosměnkou, tak i bankovní zárukou. Oba tyto zajišťovací instituty byly postaveny naroveň a nebyla stanovena priorita jejich použití. Za této situace tak bylo plně na vůli žalobce, který z těchto institutů využije. Ani v jednom případě se nemůže jednat o zjevné zneužití práva.6. S ohledem na shora uvedené ponechal soud vydaný směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 o. s. ř. v platnosti a v námitkovém řízení úspěšnému žalobci přiznal i náhradu jím vynaložených nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).7. Rozsudek napadl v celém rozsahu žalovaný včasným odvoláním a navrhl jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnit tak, že se směnečný platební rozkaz zrušuje. Uvedl, že nesouhlasí s názorem, že výši směnkou zajištěných závazků ke dni jejich vyplnění by měl prokazovat žalovaný. Žalovaný přihláškou žalobce do insolvenčního řízení prokázal, že zajištěné závazky ke dni 13. 4. 2017 činily částku, která neodpovídala směnečným sumám vyplněným do směnek. Bez ohledu