12 Cmo 64/2022-71 — Vrchní soud v Praze

1. Shora citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení ve shora uvedené věci, v níž se žalobce domáhal jednak určení absolutní neplatnosti smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o převodu akcií a postoupení pohledávky ze dne 26. 9. 2017, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným, jednak vrácení částky 5 500 000 Kč s přísl.2. Podle odůvodnění soud prvního stupně zjistil, že u téhož soudu je vedeno pod sp. zn. 177 ICm 2919/2020 (MSPH 77 INS 1346/2019) mezi totožnými účastníky řízení o odpůrčí žalobě, založené na stejných skutkových tvrzeních. Řízení o této odpůrčí žalobě, kterou se správce konkursní podstaty vůči osobě, jež odporovatelným právním úkonem získala majetkový prospěch, domáhá vedle určení neúčinnosti odporovatelného právního úkonu i zaplacení částky odpovídající prospěchu získanému z odporovatelného právního úkonu, je totožné s řízením, v němž se správce konkursní podstaty vůči stejné osobě domáhá zaplacení částky představující peněžitou náhradu bezdůvodného obohacení, získaného plněním ze stejného právního úkonu, s argumentem, že jde o právní úkon neplatný. Z hlediska zjišťování existence překážky zahájeného řízení je při identickém skutkovém základu věci bez významu, jaké bude právní posouzení dotčené smlouvy; tj. zda bude posouzena jako absolutně neplatná (§ 580 odst. 1 obč. zák.), nebo zda bude posouzena jako platná, ale neúčinná (§ 241 odst. 1 IZ). Soud dovodil, že toto dříve zahájené řízení o odpůrčí žalobě zakládá překážku věci zahájené ve smyslu § 83 o. s. ř. a zakládá nedostatek podmínek řízení, k nimž je soud povinen přihlédnout kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.).3. Z uvedených důvodů soud řízení o později podaném návrhu zastavil (§ 83, § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.) a o nákladech řízení rozhodl dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř.4. Žalobce ve včas podaném odvolání s odkazem na § 205a o. s. ř. uvedl, že vzhledem k jím učiněnému zpětvzetí žaloby ve věci bylo řízení ve věci, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 177 ICm 2919/2020, zastaveno usnesením ze dne 7. 1. 2022, č. j. 177 ICm 2919/2020-27 a odpadla tak překážka řízení, která vedla k zastavení řízení v této věci. Předmětné usnesení, byť žalobce se písemně vzdal práva podat odvolání proti bodu I. výroku tohoto usnesení, dosud nenabylo právní moci. Proto navrhl, aby odvolací soud do pravomocného skončení řízení ve věci, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 177 ICm 2919/2020 přerušil odvolací řízení v této věci, a poté aby zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Odvolací soud ze spisu, nyní vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 103 VSPH 121/2022, který byl Městským soudem v Praze předložen s odvoláním žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2022, č. j. 177 ICm 2919/2020-27, zjistil, že odvoláním byl napaden jen nákladový výrok II. tohoto usnesení a výrok I., jímž bylo řízení ve věci na základě zpětvzetí žaloby zastaveno, je v právní moci.6. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud nejsou splněny předpoklady pro přerušení odvolacího řízení do doby pravomocného ukončení řízení ve věci, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 177 ICm 2919/2020. Výrok I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2022, č. j. 177 ICm 2919/2020-27 nebyl napaden odvoláním a nabyl právní moci a nelze dovodit, že by v řízení, vedeném Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 103 VSPH 121/2022, jímž bude přezkoumán nákladový výrok shora citovaného usnesení, byla řešena jakákoliv otázka mající význam pro rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci, natož význam zásadní. Z uvedených důvodů návrh žalobce na přerušení řízení zamítl.7. Odvolací soud dále přezkoumal napadené usnesení (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).8. Podle § 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodný stav v době jeho rozhodování.9. Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou z těchto podmínek je neexistence překážky litispendence (věci zahájené), upravené v § 83 odst. 1 o. s. ř. Toto ustanovení zakazuje, aby o stejné věci současně probíhala dvě nebo více soudních řízení; nastane-li takováto situace, překážka zahájeného řízení brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později.10. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Rozdílné procesní postavení těchto osob není samo o sobě významné. Totožnost předmětu řízení je dána, jestliže týž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněných ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. 32 Odo 1217/2005. V projednávané věci soud prvního stupně správně dovodil, že řízení, zahájené dříve u téhož soudu pod sp. zn. 177 ICm 2919/2020 dne 24. 8. 2020, zakládalo ke dni vydání napadeného usnesení překážku věci zahájené (litispendence).11. Ke dni rozhodování odvolacího soudu je však již toto dříve zahájené řízení pravomocně zastaveno. Lze tak uzavřít, že překážka věci zahájené, založená tímto dříve zahájeným řízením, odpadla a nebrání dalšímu projednání a rozhodnutí v této věci.12. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soud prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se řízení nezastavuje a v nákladovém výroku II. tak, že se vypouští.13. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).