14 Cmo 129/2021-0 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na zápis změn do obchodního rejstříku ze dne 7. května 2020 pod Fj 146433/2020/MSPH (spočívající ve výmazu člena představenstva , Anonymizováno, – pozn. odvolacího soudu).2. V dané věci jde o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. Předchozím usnesením ze dne 24. června 2020, sp. zn. B 14897/RD52/MSPH, Fj 146433/2020/MSPH, soud prvního stupně vymazal člena představenstva společnosti , Anonymizováno, (dále jen „společnost“) , Anonymizováno, z obchodního rejstříku, aniž by své rozhodnutí blíže odůvodnil. K odvolání společnosti odvolací soud toto rozhodnutí usnesením ze dne 13. listopadu 2020, sp. zn. 14 Cmo 261/2020, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť nebyly splněny podmínky stanovené § 169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a bylo povinností soudu usnesení odůvodnit v souladu se zásadami uvedenými v § 157 ve spojení s § 169 odst. 4 o. s. ř.3. Soud prvního stupně v návaznosti na kasační rozhodnutí odvolacího soudu následně vydal odvoláním napadené usnesení. Soud prvního stupně vyšel z notářského zápisu sp. zn. NZ , Anonymizováno, , N , Anonymizováno, , sepsaného dne 24. června 2014 , Anonymizováno, , notářkou se sídlem v , Anonymizováno, , z něhož se podává, že v té době jediný akcionář rozhodl o změně stanov společnosti a mj. v článku 13. 2. stanovil funkční období člena představenstva na dobu neurčitou. Soud prvního stupně s odkazem na § 439 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 (dále jen „z. o. k.“) uzavřel, že daná platná právní úprava určení samotné délky funkčního období neomezuje, výslovně nezakazuje stanovit funkční období člena představenstva na dobu neurčitou; k porušení zákona společností nedošlo, a proto návrh podle § 90 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“) zamítl.4. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu na zápis změn zapsaných údajů v obchodním rejstříku vyhověl, popř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.5. Odvolatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení a soudu prvního stupně vytýká, že opětovně rezignoval na řádné a úplné odůvodnění svého rozhodnutí. Je přesvědčena, že napadené usnesení je zcela v rozporu s principem právní jistoty, jehož nedílnou součástí je taktéž legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci, odkazuje přitom na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Byť soud prvního stupně svým předchozím rozhodnutím podanému návrhu vyhověl, napadeným usnesením podaný návrh zamítl, aniž by se s tímto zásadním názorovým rozdílem jakkoliv vypořádal, a to zejména v situaci, kdy ze strany odvolacího soudu nebyl vysloven žádný závazný právní názor ke skutkové stránce věci. Odvolatelka proto považuje odůvodnění napadeného usnesení vzhledem k podstatné změně právního posouzení za zcela nedostatečné, bylo tak zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces.6. Odvolatelka nesouhlasí s výkladem § 439 z. o. k., který učinil soud prvního stupně. Shrnuje svou stěžejní argumentaci k nastolené otázce a tuto dále blíže rozvádí. Odkazuje při svém výkladu uvedeného ustanovení na publikaci Čech P., Šuk P.: Právo obchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní). Praha: Bova Polygon 2016, s. 131. Je nesporné, že stanovy společnosti v článku 13. 2. zakotvují délku funkčního období člena představenstva společnosti na dobu neurčitou. Rozhodnutím jediného akcionáře ze dne 24. června 2014 byl do této funkce jmenován , Anonymizováno, s týmž dnem vzniku funkce. Odvolatelka má za to, že uvedený článek je pro jeho rozpor s § 439 odst. 3 z. o. k. neplatný; mezi , Anonymizováno, a společností nebyla uzavřena žádná smlouva o výkonu funkce (toliko jen pracovní smlouva ze dne 28. prosince 2018), tudíž se uplatní pravidlo zakotvené v § 439 odst. 3 z. o. k., tedy, že funkční období člena představenstva trvá 1 rok. V poměrech věci funkční období , Anonymizováno, skončilo (již) dne 24. června 2015. Odvolatelka tak má za to, že stanovy akciové společnosti nemohou platně určit funkční období statutárního orgánu na dobu neurčitou.7. Společnost se k podanému odvolání nevyjádřila, nicméně již v průběhu řízení zdůrazňovala, že funkční období , Anonymizováno, , coby členu představenstva společnosti, neskončilo. Poukazovala na § 439 odst. 3 z. o. k. a článek 13. 2. stanov společnosti ve znění z 24. června 2014. Funkční období člena představenstva bylo v souladu se stanovami společnosti na dobu neomezenou (neurčitou), trvá tedy až do jeho odvolání. Výslovný zákaz takové úpravy neplyne z žádného právního předpisu.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.9. Rozhodnutí soudu prvního stupně totiž netrpí namítanou vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti. Soud prvního stupně své rozhodnutí řádně, dostatečně a srozumitelně odůvodnil. Je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jaké skutečnosti jej vedly k zamítnutí podaného návrhu, tj. k odchýlení se od svého přechozího rozhodnutí, jakými úvahami se řídil, z jaké právní úpravy vyšel, a proti tomu odvolatelka brojí. Ke kritériím přezkoumatelnosti rozhodnutí srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Usnesení soudu prvního stupně je tedy přezkoumatelné.10. Z předloženého rejstříkového spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně. Jediný akcionář v působnosti valné hromady dne 24. června 2014 rozhodl o změně stanov společnosti a mimo jiné v článku 13. 2. stanovil nově funkční období člena představenstva na dobu neurčitou.11. Klíčovou otázkou v dané věci je posouzení délky funkční období člena představenstva, zda tato může být stanovami upravena jako doba neurčitá.12. Při jejím řešení je třeba vyjít z úpravy zakotvené v § 439 odst. 3 z. o. k., dle níž neobsahují-li stanovy nebo smlouva o výkonu funkce délku funkčního období, platí, že byla pro každého jednotlivého člena představenstva sjednána na 1 rok; v případě rozporu mezi stanovami a smlouvou o výkonu funkce platí délka funkčního období sjednaná ve smlouvě o výkonu funkce.13. Odvolací soud pro srovnání nejprve uvádí, že předchozí právní úprava účinná do 31. prosince 2013 výslovně stanovila, že funkční období jednotlivých členů představenstva určují stanovy a nesmí přesáhnout pět let (§ 194 odst. 1 věta druhá zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku). Obchodní zákoník tedy časově omezoval funkční období členů představenstva, délka funkčního období nesměla přesáhnout 5 let, toto omezení musely stanovy respektovat. Od 1. ledna 2014 však došlo ke změně uvedené právní úpravy. Shora citované ustanovení § 439 odst. 3 z. o. k. uvedenou koncepci určení maximální (pětileté) délky funkčního období opustilo. Zákon nyní předpokládá, že délku funkčního období budou určovat stanovy společnosti, popř. může být sjednána ve smlouvě o výkonu funkce. Jak dlouhé funkční období členů představenstva stanovy (popř. smlouva o výkonu funkce) určí, zákon nyní již nikterak neomezuje. Toliko v případě, že stanovy (ani smlouva o výkonu funkce) neurčují délku funkčního období jednotlivých členů představenstva, aplikuje se podpůrně v citovaném ustanovení upravená nevyvratitelná právní domněnka délky funkčního období (do 31. prosince 2020 jeden rok, s účinností od 1. ledna 2021 zákon stanoví podpůrně tříletou délku funkčního období).14. Odvolacímu soudu není známo, že by takto formulovaná klíčová otázka byla judikatorně vyřešena. Je přitom skutečností, že na její posouzení existují v rámci obdobné literatury protichůdné názory.15. Dle prvního z těchto názorů nelze vyloučit, že stanovy (neomezují-li důvody pro odvolání člena představenstva), mohou určit, že funkční období člena představenstva je neomezené. Může-li totiž valná hromada (jiný orgán) odvolat člena představenstva kdykoliv, i bez udání důvodů, není nutné trvat na zachování funkčního období. To nabývá na významu tehdy, není-li žádný orgán oprávněn člena představenstva odvolat bez naplnění zákonem či stanovami určených důvodů (srov. například úpravu německého akciového zákona) [viz Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, Komentář k § 439, marg. č. 453 9; podobně též Lasák, J., Dědič, J., Pokorná, J., Čáp, Z., Skálová, J. a kol.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha. Wolters Kluwer, 2014. Kometář k § 439 z. o. k., dle stavu k 1. lednu 2011, dostupný v právním systému ASPI]16. Dle druhého názoru stanovy (a ani smlouva o výkonu funkce) nemohou obsahovat určení délky trvání funkčního období členů př