14 Cmo 135/2021-617 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 181 440 Kč s příslušenstvím [výrok I.] a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 245 022 Kč [výrok II.].2. Soud prvního stupně výrok ve věci samé odůvodnil s odkazem na zrušující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 27 Cdo 2773/2020 - 544, a tam vyslovený závazný právní názor tím, že žalobce podal u Krajského soudu v Plzni akcionářskou žalobu vedenou pod sp. zn. 45 Cm 97/2009 na náhradu škody ve výši 4 536 000 Kč podle § 182 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Žalující stranou byla sama společnost , Jméno žalované, . Té vznikla dle § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 181 440 Kč. Společnost tuto povinnost odmítla splnit. Za ni soudní poplatek zaplatil žalobce. Společnost se tak bezdůvodně obohatila podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013. V nadepsaném řízení nevyšlo najevo, že by žalobce své právo zneužil, či že by své právo vykonával v rozporu s dobrými mravy. V průběhu řízení žalovaná zaplatila žalobci částku 283 452 Kč, takže soudní poplatek byl zaplacen včetně úroků z prodlení. Vyhovění žalobě bránilo uspokojení nároku žalobce plněním žalované, proto bylo na místě žalobu zamítnout.3. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, úspěchem žalované v řízení. Žalobce mohl vzít žalobu zpět, pak by soud aplikoval § 146 odst. 2 o. s. ř., to však žalobce neučinil.4. Náklady řízení pak soud prvního stupně v 29. odstavci odůvodnění blíže specifikuje.5. Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobci přizná náhradu nákladů řízení ve výši 266 205 Kč.6. Odvolatel argumentuje tím, že soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v již zmíněném rozsudku sp. zn. 27 Cdo 2773/2020. Soud prvního stupně byl i přes poskytnuté plnění povinen meritorně rozhodnout, a to v každém případě zamítavým rozhodnutím. Důvod zamítnutí žaloby by vyplynul z odůvodnění rozhodnutí. Žalovaná uplatněný nárok žalobce nikdy neuznala, plnila jen na základě pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu před tím, než bylo dovolacím soudem zrušeno. V případě zpětvzetí žaloby by soud aplikoval zmíněný § 146 odst. 2 o. s. ř. a o nákladech řízení by rozhodl výlučně podle procesního zavinění žalobce, důvodnost žaloby podle hmotného práva by neposuzoval.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené rozsahu (§ 212 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Odvolatel správně poukazuje na závazný právní názor Nejvyššího soudu ve zmíněném rozsudku, podle něhož za shora popsané situace „Výrok rozhodnutí bude tedy po formální stránce vždy zamítavý a pouze důvod, který vedl k zamítnutí žaloby, umožní rozlišit, zda jde o rozhodnutí ve prospěch žalobce či žalovaného, a to i při posuzování úspěchu či neúspěchu ve věci v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení.“9. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně dospěl k závěru o důvodném podání žaloby. Vyhovění žalobě bránilo plnění žalované v průběhu řízení, které žalovaná odůvodňuje nikoliv uznáním nároku, ale obavou z výkonu pravomocného rozhodnutí soudu, následně zrušeného dovolacím soudem. K tomu byl soud prvního stupně povinen přihlédnout při rozhodování o náhradě nákladů řízení a i přes zamítavý výrok I. rozsudku přiznat žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši dle § 142 odst. 1 o. s. ř.10. Přitom náklady řízení na straně žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 260 Kč, z mimosmluvní odměny advokáta za 21 úkonů právní služby po 8 380 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k), § 8 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) [převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání 28. prosince 2010 a 25. června 2013, závěrečný návrh z 16. července 2013, účast u jednání 22. července 2014, vyjádření k odvolání z 27. března 2015, vyjádření k doplnění odvolání z 2. září 2015, účast při odvolacím jednání 30. května 2016, vyjádření k dovolání z 21. listopadu 2016, účast při odvolacím jednání 16. května 2018, vyjádření ve věci z 29. srpna 2018, účast při jednání 14. září 2018, vyjádření ve věci z 29. října 2018, účast při jednání 12. března 2019, vyjádření ve věci a závěrečný návrh z 7. června 2019, účast při jednání 13. června 2019, vyjádření ve věci z 27. ledna 2020 a 17. února 2020, účast při odvolacím jednání 24. února 2020, účast při jednání 1. března 2021] dále z mimosmluvní odměny advokáta v poloviční výši 4 190 Kč za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 2 písm. c), d), f) advokátního tarifu [vyjádření k procesnímu postupu z 3. ledna 2011 a 3. února 2012, odvolání ze dne 5. září 2013, účast při vyhlášení rozhodnutí 8. srpna 2014 a 10. března 2021], dále z 26 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za použití vozidla k jednáním u odvolacího soudu 30. května 2016, 16. května 2018 a 24. února 2020 ve výši 968 Kč, 1 067 Kč a 1 249 Kč dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu, náhrady za celkem 18 půlhodin zmeškaného času na cestě k soudnímu jednání a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč, náhrady 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 44 061 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 261 135 Kč.11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech tří stupňů v celkové výši 261 135 Kč (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).12. Žalobce s odvoláním uspěl, proto mu odvolací soud v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 o. s. ř. přiznal vůči žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši jedné poloviny za podané odvolání (počítané z tarifní hodnoty 261 135 Kč) dle § 11 odst. 2 písm. c), § 7 bodu 6. advokátního tarifu ve výši 4 690 Kč, paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 048 Kč. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 6 038 Kč.