14 Cmo 2/2021-58 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že se na usnesení valné hromady společnosti , Jméno účastnice, . /dále též jen „společnost“ a „usnesení“/ ze dne 1. října 2019, ve znění: „Společníci prohlašují, že vůči jednatelům , právnická osoba, neuplatňují žádné nároky v souvislosti s jejich dosavadním výkonem funkce pro Společnost vzhledem k tomu, že společníci měli možnost seznámit se perfektně s účetnictvím Společnosti, především společník , Anonymizováno, provedl vlastní šetření za roky 2013 - 2017 a v digitální podobě má tento společník celé účetnictví v tomto rozsahu k dispozici, na této VH bylo projednáno účetnictví i za rok 2018, byla projednána rizika z obchodních vztahů atd. a společníci neshledali žádné pochybení, udělují společníci jednatelům nejen ve výše uvedeném absolutorium.“ hledí, jako by nebylo přijato, a nejedná se tedy o usnesení valné hromady [výrok I.] a společnosti , Jméno účastnice, . uložil povinnost zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení částku 18 456 Kč [výrok II.].2. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že společnost má dva společníky - navrhovatelku s 40% podílem a společnost , právnická osoba, s 60% podílem - a že valná hromada společnosti konaná dne 1. října 2019 přijala řešené usnesení. Pro přijetí usnesení hlasovala společnost , právnická osoba, , navrhovatelka hlasovala proti a podala na valné hromadě proti usnesení protest. Jednatelé společnosti , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jsou současně členy představenstva většinového společníka , právnická osoba, . Dále soud prvního stupně vyšel z článku 7 společenské smlouvy, který vymezuje působnost valné hromady tak, že do ní patří - rozhodnutí o převzetí účinků jednání učiněných za společnost před jejím vznikem, schvalování řádné, mimořádné, konsolidované účetní závěrky a v případech stanovených zákonem i mezitímní účetní závěrky, rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a úhrady ztrát, rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, nedochází-li k ní na základě jiných právních skutečností, rozhodování o zvýšení či o snížení základního kapitálu nebo o připuštění nepeněžitého vkladu či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splnění vkladové povinnosti, jmenování, odvolání a odměňování jednatelů, vyslovení souhlasu k plnění dle § 61 zákona o obchodních korporacích, omezení jednatelských oprávnění, jmenování, odvolání a odměňování členů dozorčí rady, byla-li zřízena, vyloučení společníka v případech stanovených zákonem, jmenování, odvolání a odměňování likvidátora a rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací, zrušení rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace, schválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, rozhodování o převodu, pachtu závodu nebo jeho části nebo rozhodnutí o uzavření takové smlouvy ovládanou osobou, rozhodování o přeměně společnosti, ledaže zákon stanoví jinak, schválení smlouvy o tichém společenství a jejich změn, schválení smlouvy o výkonu funkce (§59 odst. 2 zákona o obchodních korporacích) a schválení jejích změn, schválení smlouvy o výkonu funkce prokuristy a schválení jejích změn, rozhodování o souhlasu s rozdělením podílu, s převodem podílu, se zastavením podílu a rozhodování o převodu podílu vyloučeného společníka, rozhodování o příplatkové povinnosti dle § 162 zákona o obchodních korporacích, rozhodování o udělení a odvolání prokury, další otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon nebo společenská smlouva společnosti - a další provedené důkazy soud prvního stupně nehodnotil pro nadbytečnost.3. Soud prvního stupně cituje § 53 odst. 2, 3 a § 190 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, § 245 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku /dále jen „o. z.“/, dospívaje pak k závěru, že usnesení je neurčité a nesrozumitelné, neboť jeho závěrečná formulace ve znění „udělují společníci jednatelům nejen ve výše uvedeném absolutorium“, činí nejasným časové období, pro které má být absolutorium uděleno. Bez ohledu na tuto neurčitost lze z obsahu usnesení dovodit, že jde o rozhodnutí valné hromady o tom, že společnost nebude po svých jednatelích uplatňovat žádné nároky v souvislosti s výkonem jejich funkce. Takové rozhodnutí však nespadá do působnosti valné hromady, jak je upravena ve společenské smlouvě a § 190 odst. 2 z. o. k. Navíc jde o omezení odpovědnosti jednatelů a podle § 53 odst. 2 z. o. k. se k takovému rozhodnutí nepřihlíží. Podle § 53 odst. 3 z. o. k. spadá do působnosti valné hromady toliko rozhodování o udělení souhlasu k tomu, aby společnost uzavřela smlouvu o vypořádání s (povinným) jednatelem tehdy, vznikla-li korporaci porušením péče řádného hospodáře újma, nikoliv však samotné rozhodování, co má být po tako uděleném souhlasu valné hromady předmětem následně uzavřené smlouvy o vypořádání. Nedostatek působnosti valné hromady rozhodnout o určité záležitosti je tak vadou způsobující nicotnost usnesení. Bylo již nadbytečné zabývat se argumentací účastníků k tvrzeným důvodům neplatnosti řešeného usnesení valné hromady. Proto soud prvního stupně vyšel z § 90 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/, a i bez návrhu rozhodl tak, jak je uvedeno výše.4. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a na příslušná ustanovení vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úspěchem navrhovatelky v řízení. Navrhovatelce náleží náhrada soudního poplatku za návrh ve výši 2 000 Kč, náhrada odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč, náhrada 4 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH 2 856 Kč; celkem 18 456 Kč.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh zamítá.6. Odvolatelka argumentuje tím, že v samotném textu rozhodnutí valné hromady je výslovně uvedeno, že se absolutorium týká „dosavadního výkonu funkce“ jednatelů. Je tedy určitě a srozumitelně určeno, že období, na které se absolutorium vztahuje, začíná dnem vzniku funkce jednatelů a končí přijetím řešeného usnesení valné hromady. Zřejmý je i rozsah vypořádání mezi společností a jednateli, který plyne ze samotného použití výrazu „absolutorium“. Ten značí, že společnost a její valná hromada souhlasili s vypořádáním veškerých nároků vůči jednatelům ke dni konání valné hromady, a to tak, že takové případné nároky nebude společnost uplatňovat. Určitost projevu vůle tedy vyplývá přímo z textu usnesení, takže požadavek, který vyplývá ze soudem prvního stupně uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2005, sp. zn. 26 Cdo 404/2005, je naplněn.7. Dále odvolatelka namítá, že nejde o případ uvedený v § 53 odst. 2 z. o. k., toto ustanovení v kontextu celého občanského práva, zejména § 2898 o. z., míří na případy, kdy se korporace vzdává práva na náhradu újmy předem, nikoliv zpětně, jako v daném případě. Obchodní korporaci nic nebrání v tom, aby se s členem orgánu vypořádala následně, tj. po vzniku takové (tvrzené) újmy nebo v případě pochybností, zda ke způsobení újmy vůbec došlo. K tomu odvolatelka okazuje na odbornou literaturu (Lasák, Jan in Zákon o obchodních korporacích: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014, komentář k § 53). Žádné zákonné ustanovení nevylučuje, aby společnost a členové jejích orgánů vypořádali své vztahy rovněž v případě, že existují pochybnosti, zda členové orgánu způsobili při výkonu své funkce společnosti újmu, případně v jaké výši. V zájmu právní jistoty obou stran je žádoucí, aby bylo postaveno na jisto, že členové orgánu žádnou újmu nezpůsobili, případně, že společnost nebude takovou potenciální újmu vymáhat. Podle téže odborné literatury je rovněž možné, aby se obchodní korporace práva na náhradu případné újmy následně zcela vzdala, tj. aby udělila tzv. absolutorium. Podle další odborné literatury smlouva podle § 53 odst. 3 z. o. k. představuje novaci původního závazku mezi společností a členem jejího orgánu, přičemž vypořádání nemusí být ekvivalentní a společnost může dluh člena orgánu prominout (Pihera, Vlastimil. Znovu k absolutoriu. Obchodněprávní revue 2013/3).8. Dále odvolatelka podotýká, že rozsah soudního přezkumu usnesení valné hromady je limitován podaným protestem, přičemž protest navrhovatelky ve znění „V Usnesení je konstatován plurál Společníci konstatují, přičemž navrhovatel s tímto nesouhlasil“ je formulován příliš obecně, neurčitě a neuvádí žádný důvod tvrzené neplatnosti řešeného usnesení valné hromady. Tento formulační nesoulad (společníci konstatují x valná hromada schvaluje, vyjadřuje souhlas atd.) je navíc možné odstranit podle výkladových pravidel obsažených v § 555 a § 556 o. z. Žádné další skutečnosti, které by měly založit neplatnost usnesení, navrhovatelka