14 Cmo 203/2021-52 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením návrh navrhovatelů, aby soud zrušil výmaz společnosti , Jméno advokáta B, (dále též „společnost“) a aby rozhodl o obnovení její likvidace, a jmenoval likvidátora, zamítl (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel po provedeném dokazování z těchto zjištění:- na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. 82 Cm 357/2017-3, byla společnost zrušena a nařízena její likvidace,- společnost neplatila pojistné ze smlouvy Autopojištění Combi Plus II ze dne 9. května 2012, a proto byl vydán dne 4. června 2013 Okresním soudem v Kladně elektronický platební rozkaz č. j. EPR 138220/2013-4 k zaplacení této pohledávky,- k vymožení pohledávky z tohoto platebního rozkazu byl pověřen navrhovatel a) usnesením ze dne 12. srpna 2013,- likvidátor poté, co byl jmenován usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. října 2018, č. j. 82 Cm 357/2015-16, zveřejnil v obchodním rejstříku skutečnost, že je společnost v likvidaci a vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek,- navrhovatelé se se svými pohledávkami nepřihlásili,- z konečné zprávy vyplývá, že žádný majetek společnosti se nepodařilo dohledat, jakož i to, že ze zprávy ČÚZK se podává, že společnost je vlastníkem spoluvlastnického podílu v rozsahu 10/40 na nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrálního pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , Anonymizováno, , list vlastnictví , Anonymizováno, (dále též „předmětný pozemek“).3. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel musí osvědčit právní zájem na zrušení výmazu společnosti, který představuje právní vztah k podávanému návrhu a potažmo pak k výsledku řízení. Navrhovatelé se domáhají obnovy likvidace z titulu tvrzené neuspokojené pohledávky vůči společnosti, a to pohledávky navrhovatele b) na zaplacení dlužného pojistného, kapitalizovaného úroku z prodlení a nákladů řízení, což bylo společnosti uloženo výše označeným elektronickým platebním rozkazem. Exekucí byl pověřen navrhovatel a), který své právo věřitele společnosti odvozuje z pozice nákladů, jež mu vznikly vypracováním znaleckého posudku, jenž oceňuje předmětný pozemek ve spoluvlastnictví společnosti na částku 2 000 000 Kč.4. V obchodním věstníku byla 2x po sobě zveřejněna výzva, tedy likvidátor dodržel postup při vstupu společnosti do likvidace. Likvidátor byl vybrán ze seznamu insolvenčních správců, když byl původní likvidátor nečinný a je zřejmé, že jednatel společnosti s likvidátorem nespolupracoval a neobdržel od něj seznam známých věřitelů, aby je mohl obeslat. Ze seznamu přihlášených věřitelů a ze záznamu v katastru nemovitostí týkajících se exekutorských zástavních práv je evidentní, že se exekutoři vůbec o likvidaci nezajímali a své pohledávky do likvidace nepřihlásili. Z důkazů vyplývá, že navrhovatel a) byl pověřen exekučním vymáháním pohledávky od roku 2013 a nebyl schopen pohledávku v celkem zanedbatelné výši vymoci. Dospěl tak k závěru, že navrhovatelé neosvědčili právní zájem, lze uvažovat pouze o zájmu ekonomickém. Žádný nový majetek společnosti nebyl zjištěn, a proto soud návrh zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť účastnici měli ve věci plný úspěch, avšak žádné náklady řízení jim nevznikly.5. Proti výroku I. předmětného usnesení podal navrhovatel a) odvolání. Navrhuje, aby byl odvoláním napadený výrok změněn, výmaz společnosti byl zrušen a byla nařízena její likvidace.6. Odvolatel podrobně rekapituluje svá tvrzení, obsažená v návrhu ve věci samé, a dodává, že navrhuje, aby Městský soud v Praze navrhovateli sdělil, že předmětný pozemek nebyl zahrnut do likvidační podstaty a je třeba na něj hledět jako na neznámý majetek zjištěný po výmazu. Namítá, že pokud soud ve svém přípise sdělí, že nemovitá věc je neznámým majetkem a že spatřuje ve věci právní zájem navrhovatele, čímž pobídne navrhovatele k podání návrhu ve věci samé, avšak rozhodne naprosto opačně, je takové rozhodnutí skandální. Navrhovatel a) jako soudní exekutor, kterému svědčilo právo dražby předmětného pozemku, nepřihlašoval pohledávku do likvidace, když bylo zřejmé, že k jejímu uspokojení může s ohledem na absenci jiného majetku dojít toliko z jeho dražby a ani v nejmenším nepředpokládal, že nebude likvidátorem společnosti osloven. V současné době i nadále přetrvávají zástavní práva na předmětném pozemku, avšak věřitelé jen těžko dosáhnou jakéhokoli uspokojení svých pohledávek, když neexistuje jeho vlastník, tedy subjekt, se kterým by mohlo být pokračováno v řízení pro zpeněžení předmětného pozemku. Z toho dovozuje, že mu svědčí právní zájem na zrušení výmazu společnosti a obnově její likvidace z titulu, že je věřitelem povinného (společnosti).7. K podanému odvolání se vyjádřila toliko společnost. Uvádí, že na straně navrhovatele není dán právní zájem na obnovení existence společnosti. Odvolatel a ani navrhovatel b) se nepřihlásili do likvidace jako věřitelé, ač oznámení a výzvy byly řádně zveřejněny v obchodním věstníku a vstup do likvidace v rejstříku obchodním. Úkolem likvidátora je zpeněžit majetek likvidované společnosti a vypořádat její závazky, což se v daném případě podařit nemohlo, neboť veškerý zjištěný majetek, tj. předmětný pozemek, byl zatížen řadou zástavních práv pro pohledávky násobně převyšující hodnotu majetku. Likvidátor tak dovodil, že předmětný pozemek je pro likvidační podstatu naprosto nepoužitelný a zástavní práva na něm váznoucí nezaniknou zánikem likvidované společnosti a mohou být nadále vykonána, pročež tímto zánikem nebude poškozen žádný věřitel. Navrhovatel vede zcela marně exekuci nejméně od června 2014 pro pohledávku ve výši 5 405 Kč a postihuje majetek nepoměrně vyšší hodnoty, což považuje společnost za postup protiprávní. I pokud by se majetek zpeněžit podařilo, oprávněnému se nedostane ničeho, když nejprve bude nutno uspokojit zajištěné pohledávky, a pokud jde o likvidační podstatu, do ní nepřibude rovněž ničeho a jen vzniknou další náklady. Z toho logicky plyne, že zájem navrhovatele na obnovení společnosti je zájmem ekonomickým a nikoliv právním.8. Odvolací soud přezkoumal předmětné usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 odst. 1, 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)], a odvolání důvodným neshledal.9. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost nebyla účinně zpochybněna, a pro stručnost na ně odkazuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, či ze dne 4. května 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, jež jsou dostupná, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. jeho internetových stránkách www.nsoud.cz).10. Podle § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíše obnovení právnické osoby, skutečnost, že je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.11. Podle § 1045 odst. 2 o. z. opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.12. Podle § 204 odst. 1 o. z. odmítnou-li všichni věřitelé likvidační podstatu převzít, přechází likvidační podstata dnem zániku právnické osoby na stát; likvidátor to bez zbytečného odkladu oznámí orgánu příslušnému podle jiného zákona.13. Soudní praxe je ustálena v posouzení, že neznámým majetkem právnické osoby po jejím výmazu se ve smyslu § 209 odst. 1 o. z. rozumí majetek, jehož existence nebyla likvidované společnosti, resp. jejímu likvidátorovi známa. Pokud takto známa byla a společnost byla z obchodního rejstříku přesto vymazána, nejde o majetek, pro který lze takový výmaz zrušit [srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2011, sp. zn. 7 Cmo 454/2010 (uveřejněné v časopise Obchodněprávní revue, 2011, č. 12, s. 363), mutatis mutandis (protože není důvodu pojem neznámý majetek vykládat v poměrech § 209 odst. 1 o. z. jinak než v poměrech § 75b odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v posledním platném znění), nebo ze dne 14. prosince 2020, sp. zn. 14 Cmo 217/2020].14. Jde o závěry, které jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jež např. dovodila, že majetek, o který společnost vymazaná z obchodního rejstříku v době výmazu vedla spor, za neznámý majetek zásadně považovat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008, nebo ze dne 26. ledna