14 Cmo 259/2021-66 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč navrhovatelce (výrok III.).2. V daném řízení se jedná o druhé rozhodnutí ve věci. Předchozím usnesením ze dne 17. června 2020, č. j. 83 Cm 259/2020-9, soud prvního stupně předmětné řízení zastavil. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 29. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 239/2020-24, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V projednávané věci totiž nejde o žádný z případů tzv. výlučné (mezinárodní) příslušnosti upravených v článku 24 Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dále jen („nařízení Brusel I bis“) a jestliže soud prvního stupně řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení, aniž by žalované straně doručil návrh na zahájení řízení, a posuzoval-li pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů, aniž by žalované straně poskytl před svým rozhodnutím prostor vyjádřit se k návrhu, jakož i možnost případně založit příslušnost Městského soudu v Praze postupem podle článku 26 nařízení Brusel I bis, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Odvolací soud dodal, že teprve v případě, že nebude založena pravomoc českých soudů dle článku 26 nařízení Brusel I bis, bude namístě mezinárodní příslušnost posoudit podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále též jen „ZMPS“).3. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na absenci mezinárodní pravomoci (příslušnosti) českých soudů a neexistenci právní subjektivity odštěpného závodu. Vázán právním názorem odvolacího soudu konstatoval, že projednávaná věc nepatří pod výlučnou pravomoc podle článku 24 nařízení Brusel I bis, nebyla založena ani postupem dle článku 26 nařízení Brusel I bis, neboť účastnice 1) vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti; příslušnost českých soudů je tedy vyloučena. Dle soudu prvního stupně je rovněž vyloučena pravomoc českých soudů i podle ZMPS, neboť podle § 6 odst. 1 ZMPS je dána pravomoc českých soudů tehdy, pokud je dána místní příslušnost soudu v České republice. Účastnice 1) je zahraniční právnickou osobou se sídlem na Britských panenských ostrovech, není tedy zapsána ve veřejném rejstříku vedeném soudem v České republice, a ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) aplikovat nelze, žádný procesní předpis českého práva neupravuje místní příslušnost českého soudu ke zrušení odštěpného závodu, v projednávané věci tedy místní příslušnost soudu pro zrušení odštěpného závodu účastnice 1) není dána a české soudy postrádají i mezinárodní příslušnost, respektive pravomoc.4. Soud prvního stupně dodal, že v dané věci se navrhovatelka domáhá zrušení odštěpného závodu zahraniční právnické osoby. Řízení o zrušení o zrušení právnické osoby je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) z. ř. s. Účastníky řízení jsou navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, popř. ten, koho zákon za účastníka řízení označuje (§ 6 z. ř. s.). Odštěpný závod však není nositelem právní subjektivity, není tudíž právnickou osobou, jejíhož zrušení by se mohla navrhovatelka domáhat; výlučným nositelem práv a povinností je zahraniční právnická osoba, jejíž součástí odštěpný závod je. V projednávané věci tedy není splněna ani neodstranitelná podmínka způsobilosti subjektu, jehož zrušení je navrhováno, být účastníkem řízení disponujícím procesní způsobilostí.5. Soud prvního stupně proto za dané situace řízení podle § 104 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil.6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.7. O vrácení soudního poplatku navrhovatelce soud prvního stupně rozhodl dle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl o výmazu odštěpného závodu účastnice 1) z obchodního rejstříku.9. Odvolatelka soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení věci. Civilní pravomoc podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. je dána za splnění dvou podmínek, musí se jednat o věc vyplývající z poměrů soukromého práva a tuto věc neprojednávají a nerozhodují jiné orgány. Absence hmotněprávní úpravy nezpůsobuje nedostatek pravomoci soudu.10. Odvolatelka souhlasí s tím, že odštěpný závod nemá způsobilost být účastníkem řízení, avšak odštěpný závod je svou právní povahou věc, jejímž vlastníkem je účastnice 1), nacházející se fakticky na území České republiky. Jestliže je však předmětem řízení výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku, týká se takové řízení práv a povinností účastnice 1), která způsobilost být účastníkem řízení má.11. Odvolatelka zdůrazňuje, že název odštěpného závodu porušuje celou řadu předpisů na ochranu názvu právnické osoby, resp. obchodní firmy, stejně jako ochranných známek navrhovatelky, z tohoto důvodu neměl rejstříkový soud odštěpný závod do obchodního rejstříku zapsat. Zapsaný název odštěpného závodu je v rozporu se zákonem, soud prvního stupně měl tudíž hledat právní úpravu, která by se řešením takového protiprávního stavu zabývala, popř. věc rozhodnout podle principů spravedlnosti a zásad občanského zákoníku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 (tj. za pomoci analogie legis) či odst. 2 (tj. za pomoci analogie iuris) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).12. Dle odvolatelky je svým obsahem a účelem nejpodobnější ustanovení § 9 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r“). Pokud by měl soud pochybnosti o aplikaci § 9 z. v. r., bylo namístě ve věci rozhodnout podle výše uvedených principů spravedlnosti a protiprávní stav způsobený zápisem zaměnitelného a klamavého názvu odštěpného závodu napravit.13. Odvolatelka shrnuje, že soud prvního stupně neměl odmítnout meritorní projednání věci, neboť se tím dopouští odepření spravedlnosti ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Svou argumentaci blíže rozvádí.14. Účastnice 1) považuje odvolání za nedůvodné, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soud prvního stupně jako věcně správné potvrdil.15. Účastnice 1) se vyjadřuje se k jednotlivým odvolacím námitkám, zejména k principu obecné pravomoci civilních soudů, který není v dané věci aplikovatelný. Právní řád nezná řízení o zrušení odštěpného závodu ani o jeho výmazu z obchodního rejstříku z důvodu údajné zaměnitelnosti či klamavosti jeho označení. Existenci takového řízení nelze dovodit ani na základě analogie, argumentace § 10 odst. 1, 2 o. z. je tudíž zcela nepřípadná; použití analogie k dovození pravomoci soudu rozhodovat v nesporném řízení je nepřípustné. Soud prvního stupně tedy v souladu s § 7 odst. 3 o. s. ř. neměl pravomoc k vedení řízení, a proto bylo třeba je dle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.16. Účastnice 1) dodává, že v projednávané věci rejstříkový soud při přezkumu návrhu na zápis odštěpného závodu účastnice 1) dospěl k závěru, že jejího označení není klamavé ani zaměnitelné; za problematické označení odštěpného závodu nepovažuje rejstříkový soud, nýbrž pouze odvolatelka. Podala-li by odvolatelka návrh na výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku, bylo by třeba o něm vést rejstříkové řízení ve smyslu § 78 odst. 1 z. v. r. a to příslušným oddělením soudu (tedy nikoliv v agendě Cm) a měl být odmítnut jako podaný neoprávněnu osobou podle § 86 písm. a) z. v. r. Dodává, že návrh na zápis odštěpného závodu může podat pouze zahraniční osoba, o jejíž závod se jedná (§ 44 z. v. r.), návrh může podat výhradně osoba stanovená zákonem (§ 11 z. v. r.). Zápis odštěpného závodu odráží pouze rozhodnutí právnické osoby, která závod vlastní, aby došlo k jeho zápisu jako hospodářsky a funkčně samostatné jednotky do obchodního rejstříku; totéž platí i pro jeho výmaz. Platí tedy, že třetí osoba se nemůže bez dalšího domáhat v rejstříkovém řízení (ani v jiném řízení u rejstříkového soud) zápisu či výmazu odštěpného závodu. Podaný návrh je podle svého označení i obsahu nepřípustným návrhem na zrušení odštěpného závodu.17. Účastnice 1) se rovněž vyjadřuje k otázce způsobilosti odštěpného závodu být účastníkem řízení, jakož i k otázce mezinárodní nepříslušnosti českých soudů k projednání předmětné věci, když účastnice 1) není českou právnickou osobou, není zapsána v obchodním rejstříku, české soudy proto nemají pravomoc rozhodovat o jejím zrušení.18. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen „VSZ“) navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se návrh zamítá.1