14 Cmo 59/2022-245 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením opatrovnici , Jméno opatrovnice B, přiznal odměnu za výkon funkce opatrovníka 4. – 7., 9. – 10. a 12. – 13. účastníka v odvolacím řízení ve výši 12 826 Kč, která bude proplacena Českou republikou prostřednictvím účtárny soudu prvního stupně po právní moci usnesení (výrok I.), a 1. – 3. účastníku uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení státu – na odměně a náhradě nákladů řízení opatrovnice v odvolacím řízení částku 12 826 Kč (výrok II.).2. O přiznání odměny rozhodl podle § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. s. ř.“), a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). O povinnosti 1. – 3. účastníka k úhradě těchto nákladů rozhodl na podkladě § 148 o. s. ř., protože jak potvrdil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v usnesení ze dne 25. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 327/2019-175, za řízení před soudem prvního stupně, je třeba jim tuto náhradu nákladů uložit.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali 1. - 3. účastník odvolání. Domáhají se jeho změny, aby jim nebyla ukládána povinnost k úhradě nákladů, jejichž vynaložení bylo neúčelné a jejichž vznik nezavinili.4. Odvolatelé namítají, že řízení ve věci samé o jejich vyloučení z funkce členů statutárního orgánu je vedeno nedůvodně, protože neporušili žádnou ze svých povinností a v řízení byli sankcionováni za jednání, kterého se dopustit nemohli. Jelikož řízení bylo zahájeno nedůvodně, nebyl dán ani důvod pro to, aby se řízení účastnili další účastníci a byla jim ustanovována opatrovnice. 4. a 5. účastník zanikli, v 6. účastníku odvolatelé minimálně v průběhu odvolacího řízení žádnou účast neměli a 7. a 9. účastník nejsou obchodními korporacemi. Náklady v souvislosti s jejich opatrovnictvím proto byly vynaloženy neúčelně, za což odvolatelé odpovědnost nenesou, a proto je nelze klást k tíži. Pokud tak byla opatrovnici přiznána odměna 12 826 Kč za opatrovnictví osmi subjektů, z nichž minimálně 5 nesplňovalo podmínky pro účast v řízení, není možné, aby byli odvolatelé povinni k úhradě nákladů v této plné výši.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Protože řízení ve věci samé je řízením podle § 85 písm. b) z. ř. s., uplatní se při posouzení věci níže uvedená ustanovení o. s. ř. podpůrně na podkladě § 1 odst. 3 nebo § 1 odst. 4 z. ř. s. všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.6. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.7. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.8. Pro posouzení odvolání je určující, že soud prvního stupně ve věci samé rozhodl usnesením ze dne 3. dubna 2019, č. j. 158 Cm 3/2018-77, tak, že 1. - 3. účastník nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo nesmí být osobou v obdobném postavení (výrok I.), že 1. účastník může zůstat členem statutárního orgánu 9. účastníka (výrok II.), že 1. účastník a 2. účastník mohou zůstat členy statutárního orgánu 7. účastníka (výrok III.), že 1. - 3. účastník jsou povinni zaplatit navrhovateli náklady řízení (výrok IV.), že ve vztahu mezi navrhovatelem a 4. – 12. účastníkem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a že se , Jméno opatrovnice B, přiznává odměna za výkon funkce opatrovnice 4. – 7., 9. - 10. a 12. účastníka ve výši 32 065 Kč (výrok VI.), jakož i to, že doplňujícím usnesením ze dne 24. dubna 2019, č. j. 158 Cm 3/2018-93, následně soud prvního stupně rozhodl tak, že usnesení ze dne 3. dubna 2019, č. j. 158 Cm 3/2018-77, se doplňuje o výrok VII., kterým se 1. - 3. účastníku ukládá povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na náhradě nákladů řízení státu na odměně a náhradě nákladů opatrovnice částku 32 065 Kč.9. Dále je určující, že v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. ledna 2021, č. j. 14 Cmo 327/2019-175 (k odvolání 1.- 3. účastníka proti usnesení soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení), toto usnesení (též) ve výrocích I., IV. - VII. potvrdil (výrok III. usnesení odvolacího soudu), ve výrocích II. a III. zrušil (výrok IV. usnesení odvolacího soudu), 1. – 3. účastníku uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit navrhovateli náklady odvolacího řízení (výrok V. usnesení odvolacího soudu) a ve vztahu mezi navrhovatelem a 4. – 13 účastníkem rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok VI. usnesení odvolacího soudu). Usnesení odvolacího soudu bylo následně doručeno poslednímu z účastníků řízení dne 12. března 2021, jak je zřejmé z obsahu spisu.10. Ústavní soud již v nálezu ze dne 11. února 2004, sp. zn. I. ÚS 672/03 (publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 32/2004 nebo dostupným, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu, na webových stránkách Ústavního soudu www.usoud.cz), dovodil, že „je nepřípustné, aby obecný soud rozhodoval o nákladech řízení dodatečně mimo časový rámec stanovený občanským soudním řádem, přičemž tento postup odůvodnil extenzivním výkladem § 151 o. s. ř. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodne soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. umožňuje soudu vydat doplňující rozhodnutí mimo jiné i o nákladech řízení, toliko však do doby, než rozhodnutí ve věci nabude právní moci. Pokud soud v této lhůtě opomene rozhodnout o nákladech řízení, které dosud vynaložil v průběhu řízení soud, resp. stát, je dodatečné stanovení povinnosti účastníka řízení k náhradě těchto nákladů vyloučeno. Takový postup je totiž v rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 Listiny a v konečném důsledku zasahuje do vlastnického práva účastníka řízení garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. Nelze totiž ani připustit, aby měl stát, pokud jde o náhradu vynaložených nákladů v soudním řízení, výhodnější postavení než kterýkoliv z účastníků řízení, jenž se může domáhat dodatečného stanovení povinnosti k úhradě nákladů pouze ve lhůtách podle o. s. ř.”11. K těmto závěrům se Ústavní soud přihlásil i v dalších rozhodnutích, včetně např. usnesení ze dne 19. října 2021, sp. zn. II. ÚS 3195/20, a tyto závěry jsou sdíleny i odbornou literaturou [např. LAVICKÝ, P. In: LAVICKÝ a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer 2016. Citováno dle ASPI (právní informační systém), k § 166, nebo JIRSA, J. In: JIRSA, J. a kol. Občanský soudní řád. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer 2019. Citováno dle ASPI (právní informační systém), k § 166.].12. Pokud tak soud nerozhodl o povinnosti odvolatelů zaplatit náklady řízení vzniklé výkonem funkce opatrovníka 4. – 7., 9. – 10. a 12. – 13. účastníka státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), byť i ve formě, že jejich výše bude určena až v samostatném usnesení (§ 151 odst. 5 o. s. ř.), a to do data 12. března 2021, kdy usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci (§ 159, § 167 odst. 2 o. s. ř.), nebylo již možné tuto povinnost odvolatelům uložit. Přezkoumávané usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. května 2021 proto z tohoto důvodu ve výroku II. neobstojí.13. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že odvolatelé nejsou povinni tyto náklady platit (výrok II.).14. Při přijetí tohoto závěru je zřejmé, že odvolatelé nemohou být nijak dotčení na svých právech a povinnostech výrokem I. usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o přiznání odměny opatrovnici, a to proto, že ani potenciálně nemohou být povinnými osobami k její náhradě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015, nebo ze dne 17. srpna 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016, která jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).15. Odvolací soud proto odvolání směřující proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně na podkladě § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podané osobami, které k tomu nejsou oprávněny (výrok I.).16. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi jeho bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení § 23 větou první z. ř. s. (výrok III.).