14 Cmo 63/2021-148 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na určení neplatnosti všech rozhodnutí správní rady účastnice , Jméno advokátky, . (dále jen „společnost“) ze dne 20. listopadu 2014 a výrokem II. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 12 642 Kč.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že:- navrhovatelka byla zapsána jako členka statutárního orgánu - ředitelka v období od 20. prosince 2013 do 20. listopadu 2014;- správní rada má tři členy. Do 20. listopadu 2014 byli členy správní rady , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, se stali členy správní rady se dnem vzniku členství 20. listopadu 2014; , Anonymizováno, byl zapsán jako předseda správní rady se dnem vzniku funkce předsedy 20. listopadu 2014;- správní rada společnosti (ve složení , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ) dne 20. listopadu 2014 odvolala z funkce ředitelky navrhovatelku a na její místo jmenovala , Anonymizováno, ; předsedou správní rady byl zvolen , Anonymizováno, ;- v době rozhodování soudu prvního stupně byla jako ředitelka zapsána , Anonymizováno, se dnem vzniku funkce 22. února 2018 a tři členové správní rady - , Anonymizováno, se dnem vzniku členství 2. ledna 2018, který byl současně zapsán jako předseda správní rady se dnem vzniku funkce 6. ledna 2018, , Anonymizováno, se dnem vzniku členství 2. ledna 2018 a , Anonymizováno, se dnem vzniku členství 14. března 2019;- dne 21. července 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení společnosti; usnesením ze dne 16. prosince 2016, č. j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-34, soud zjistil úpadek společnosti a na její majetek prohlásil konkurs;- pod sp. zn. 77 Cm 293/2015 bylo u Městského soudu v Praze vedeno řízení, v němž se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti rozhodnutí zakladatelky společnosti; řízení bylo pravomocně skončeno (právní moc 24. dubna 2020), podaný návrh byl zamítnut. O navrhovatelkou podaném dovolání nebylo v době rozhodování soudu prvního stupně rozhodnuto;- další důkazy soud prvního stupně neprováděl pro nadbytečnost.3. Soud prvního stupně konstatoval, že poměry obecně prospěšných společností jsou upraveny zvláštním zákonem, a to zákonem č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech (dále jen „zákon o obecně prospěšných společnostech“), jenž „pozbyl účinnosti k 1. lednu 2014 přijetím tzv. nové právní úpravy, tj. nového občanského zákoníku č. 89/2012 a zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) č. 90/2012 Sb.“ Zákon o obecně prospěšných společnostech soudní přezkum rozhodnutí správní rady neupravuje, je tak třeba subsidiárně použít obecné předpisy. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2018, sp. zn. 7 Cmo 507/2016, jehož závěry, byť vztažené k nadačnímu fondu, jsou dle soudu prvního stupně obecně použitelné i v poměrech nadací, ústavů i obecně prospěšných společností. Odvolací soud v odkazovaném rozhodnutí uzavřel, že upravuje-li zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 258 – 261)/dále jen „o. z.“/ ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/ přezkum platnosti rozhodnutí nižších orgánů (např. představenstva, dozorčí rady) než nejvyššího orgánu (např. valné hromady, shromáždění členů společenství vlastníků jednotek, členské schůze…), pak tak činí jen u korporací. Pokud jde o ostatní typy právnických osob jako fundace nebo ústav, u těchto právních forem právní úprava přezkum rozhodnutí jejich orgánů nijak neupravuje. Nezbývá než dovodit, že u těchto právních forem není přezkum rozhodnutí jejich orgánů možný.4. Jinak řečeno, aby mohlo být rozhodnutí správní rady společnosti přezkoumatelné soudem, musela by se na obecně prospěšnou společnost subsidiárně vztahovat právní úprava korporací, tj. musela tato být považována za typ korporace. Platná právní úprava tak však nečiní, což lze dovodit ze znění § 3050 o. z., dle kterého může obecně prospěšná společnost změnit svou právní formu jen na ústav, nadaci a nadační fond, nikoliv na některou z forem korporací (např. spolek, společnost s ručením omezeným, akciovou společnost).5. K tvrzení navrhovatelky, že o jejím odvolání z funkce ředitelky rozhodla správní rada, která nebyla platně jmenována, jelikož ji jmenovala jen jedna zakladatelka , Anonymizováno, bez vědomí navrhovatelky (která tvrdí, že je další zakladatelkou), soud prvního stupně odkázal na pravomocně skončené řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 293/2015, v němž soud dospěl k závěru, že se navrhovatelka nestala zakladatelkou společnosti. Jestliže jako zakladatelka společnosti rozhodovala jen , Anonymizováno, , je její rozhodnutí platné. Nebyla-li neplatnost usnesení valné hromady deklarována soudním rozhodnutím, je třeba rozhodnutí považovat za platné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 1870/2010, dostupné jako ostatní níže uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka není k podání návrhu aktivně legitimována, neboť „zákon přezkum rozhodnutí orgánu fundace“ nepřipouští, a proto podaný návrh zamítl.7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), příslušná ustanovení vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Úspěšné společnosti přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 12 642 Kč, spočívající v odměně za 1 úkon obecného zmocněnce ve výši 300 Kč, a v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby (převzetí právního zastoupení, vyjádření k odvolání ze 14. července 2020 a účast při jednání dne 11. prosince 2020) po 3 100 Kč, včetně 3 režijních paušálů, navýšené podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21% DPH.8. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a podanému návrhu vyhověl, event. ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.9. Odvolatelka nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí správní rady nelze přezkoumat. Namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s faktem, že společnost je obecně prospěšnou společností, nikoli fundací. Obecně prospěšná společnost je ve smyslu vnímání nového občanského zákoníku právnickou osobou smíšenou. Jelikož ustanovení občanského zákoníku o této otázce fakticky mlčí, je nutné postupovat podle principu spravedlnosti, základních zásad, se zřetelem k zvyklostem a s přihlédnutím k ustálené rozhodovací praxi.10. Odvolatelka je přesvědčena, že napadané rozhodnutí společnosti nebylo přijato v souladu se zákonem, resp. dobrými mravy. S ohledem na základní zásadu vyjádřenou v § 6 a v § 8 o. z. nelze dovodit nemožnost se domoci přezkumu rozhodnutí nebo jednání orgánu. Má za to, že není nutná výslovná zákonná úprava přezkoumání rozhodnutí orgánů obecně prospěšné společnosti. Postačí, dojde-li k porušení základních právních principů demokratického státu, zneužití práva a k protiprávnímu jednání.11. Odvolatelka rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se nestala zakladatelkou společnosti. V odvolacím řízení ve věci sp. zn. 77 Cm 293/2015 se Vrchní soud otázkou přistoupení či převodu nezabýval a dospěl naopak k závěru, že není oprávněn rozhodnutí orgánů obecně prospěšných společností přezkoumávat a zasahovat tak do vnitřních poměrů společnosti.12. Odvolatelka se z důvodů, jež byly od počátku uvedeny v „žalobě“, po zvážení své procesní situace a s ohledem na výzvu soudu ze dne 30. července 2020 domáhala určení toho, že je ředitelkou společnosti (změna návrhu nebyla soudem prvního stupně usnesením ze dne 13. listopadu 2020, č. j. 77 Cm 68/2017-86, připuštěna – pozn. odvolacího soudu). Dne 20. listopadu 2014 ji nemohla správní rada odvolat, jelikož se jednalo o správní radu, jež nebyla platně jmenována. Členy správní rady jmenovala jen jediná zakladatelka, bez vědomí, účasti a souhlasu odvolatelky. Odvolatelka je přesvědčena, že došlo ze strany soudu k odmítnutí spravedlnosti a potažmo k zásahu do práva na spravedlivý proces. Jestliže by nebylo možné rozhodnutí správní rady přezkoumávat soudem, neexistoval by žádný prostředek ochrany proti svévolnému rozhodování tohoto orgánů (jakož ani dalších orgánů této právnické osoby, ani právnických osob obdobných). Odvolatelce byla upřena možnost domáhat se nápravy také v rejstříkových řízeních a řízení o žalobě pro zmatečnost.13. Odvolatelka dále uvedla, že možnost přezkumu rozhodnutí zakladatele byla potvrzena např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 4921/2015, v němž soud roz