19 Cmo 24/2022-62 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně v bodě I. výroku zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by soud uložil společnosti , Jméno žalované B, . / žalovanému č.2/ povinnost nenakládat s nemovitostmi v jeho vlastnictví, v bodě I výroku specifikovanými. V bodě II. výroku rozhodl o povinnosti žalobce k zaplacení soudního poplatku v částce 1000 Kč, v bodě III. výroku rozhodl o vrácení jistoty ve výši 50 000 Kč žalobci.2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že návrh na nařízení předběžného opatření podal žalobce v rámci řízení o žalobě na určení, že žalovaný č.1/ je vlastníkem 100% obchodního podílu v žalovaném č.2/. Žalobce se dovolává smlouvy o budoucí smlouvě o převodu 100% obchodního podílu v žalovaném č.2/ , uzavřené mezi žalobcem a žalovaným č.1/ v roce 2021, v níž vyjádřil úmysl od žalovaného č.1/ tento podíl nabýt. Ovšem v roce 1996 byl tento obchodní podíl převeden žalovaným č.1/ na , Anonymizováno, , který v mezidobí zemřel, jeho dědici jsou žalovaní č. 3/ až č.14/.3. Návrh na nařízení předmětného předběžného opatření žalobce podal z důvodu potřeby zatímní úpravy mezi účastníky, když v případě prodeje nemovitých věcí žalovaného č.2/ může být žalobci způsobena škoda, jelikož výnos z takového prodeje bude možné ze žalovaného č.2/ vyvést prakticky nevystopovatelně, neboť žalobce nemá přístup k účetnictví žalovaného č.2/. Tím by došlo k de facto nenahraditelné škodě spočívající v poklesu hodnoty obchodního podílu, který žalobce nabude od žalovaného č.1/. Žalovaný č.2/ v současné době nabízí k prodeji některé nemovité věci za kupní cenu 29 900 000 Kč, přičemž není zřejmé, nakolik tato cena odpovídá tržní realitě. Navíc, jak vyplývá z účetní závěrky za rok 2020, od chvíle, kdy se jednatelé žalovaného č.2/ ujali svých funkcí, dochází k vyvádění peněžních prostředků ze žalovaného č.2/, v současné době se žalovaný č.2/ pokouší převést dlouhodobý hmotný majetek na peněžní prostředky.4. Z předložených důkazů / výpisy z katastru nemovitostí, inzerát u Sreality z 13. 5. 2022 /měl soud za osvědčené/ „ z důkazů vyplývá“/, že v bodě I. výroku popsané nemovitosti jsou ve vlastnictví či spoluvlastnictví žalovaného č.2/ a jsou nabízeny k prodeji za 29,9 milionu Kč. Dále, Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 11. 12. 1996, má soud za osvědčené, že žalovaný č.1/ převedl 100% obchodní podíl v žalovaném č.2/ na , Anonymizováno, , do obchodního rejstříku byl tento převod zapsán dne 9. 12. 1997, , Anonymizováno, je jako jediný společník žalovaného č.2/ zapsán v obchodním rejstříku. Dále, žalobce a žalovaný č.1/ uzavřeli dne 16. 4. 2021 dohodu o budoucím převodu podílu v žalovaném č.2/, jak vyplývá z této dohody.5. Soud odkázal na dikci ustanovení §§ 74 odst. 1, § 76 odst. 1 o. s. ř. a vymezil obecné předpoklady pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, odkázal dále na právní úpravu, danou zákonem č. 89/2012 Sb., vážící se ke smlouvě budoucí jak důsledků, vzešlým z porušení této smlouvy.6. V odstavci 8 odůvodnění rozhodnutí soud hodnotil podaný návrh:Pokud jde o splnění předpokladů pro nařízení navrženého opatření v poměrech dané věci, k tomu soud uvedl, že žalobce sice prokázal, že nemovitost je nabízena k prodeji, tím ale není odůvodněna potřeba zatímní úpravy mezi účastníky, jako jeden z předpokladů pro nařízení předběžného opatření „ neboť nabídka prodeje bez dalšího neznamená dispozice s obchodním podílem, jež by snižovaly jeho hodnotu“.Pokud jde o hledisko úspěchu ve věci jako další z předpokladů vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření, toto soud rovněž neshledal, když žalobce nemá naléhavý právní zájem na daném určení. Nebyl totiž účastníkem smlouvy, na jejímž základě byl do obchodního rejstříku jako 100% společník zapsán , Anonymizováno, . Navíc, jelikož již žalovaný č.1/ není od roku 1996 vlastníkem onoho obchodního podílu, nemůže ho na žalobce převést podle smlouvy z roku 2021. Žalobci tedy nesvědčí naléhavý právní zájem na daném určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., proto ve věci nemůže být úspěšný.7. Soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl pro nesplnění podmínek ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 o. s. ř., současně rozhodl o vrácení složené jistoty podle § 75b odst. 4 o. s. ř. O povinnosti k zaplacení soudního poplatku rozhodl s odkazem na položku 5 Sazebníku poplatků.8. Ve včas podaném odvolání, v němž navrhoval změnu usnesení soudu prvního stupně, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, žalobce vyvracel stanovisko soudu, že se nemůže domáhat daného určení, protože nebyl stranou smlouvy o převodu obchodního podílu z roku 1996. Soudu vytýká, že ignoruje ustálenou judikaturu v daném směru. V dané souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1690/97, z něhož vyplývá závěr, že „osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby o určení neplatnosti smlouvy nebo neexistence konkrétního právního vztahu může být i osoba, která není signatářem smlouvy nebo přímým účastníkem právního vztahu. Předpokladem však je, že případný úspěch určovací žaloby se projeví ve zlepšení jeho právního postavení. A to zejména tím, že úspěšný žalobce by mohl uplatnit vlastní práva, která souvisejí s předmětem neplatné smlouvy.“9. Žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 425/2004: Aktivně legitimován k žalobě na určení neplatnosti kupní smlouvy je tedy nejen účastník této smlouvy / jeho právní nástupce /, ale každá osoba, na jejíž právní postavení by deklarování této neplatnosti soudem mohlo mít příznivý dopad. Toto příznivé ovlivnění by mělo spočívat v tom, že by jí zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto deklaraci uplatnit vlastní / vynutitelná/ práva s předmětem neplatné smlouvy související. Na druhé straně platí, že absolutní neplatnost právního úkonu se v řízení o určení této neplatnosti může dovolat jen ten, kdo je v řízení aktivně legitimován, tedy ten, kdo má právní zájem. Nemůže totiž platit, že naléhavý právní zájem na určení neplatnosti právního úkonu má každý, kdo tuto neplatnost tvrdí. Kdyby tomu tak bylo, mohl by kdokoliv žalovat na neplatnost kteréhokoliv právního úkonu. Takový závěr by nepochybně vedl k protismyslným účinkům.“10. Dále žalobce ve svém odvolání namítal, že shodně se žalovaným č.1/ tvrdí, že k převodu na pana , Anonymizováno, v roce 1996 nedošlo. Soud nesprávně shrnul obsah smlouvy o smlouvě budoucí, neboť se v ní praví, že žalobce a žalovaný č.2/ mají za to, že pan , Anonymizováno, měl sice obchodní podíl nabýt, ale protože je tato smlouva neplatná, tak jej nenabyl. Výrok soudu, kterým by vyhověl žalobě, by nezakládal vlastnické právo žalovaného č.1/ k obchodnímu podílu, ale pouze by ho postavil najisto. Takový výrok je výrokem deklaratorním a pokud je smlouva o převodu obchodního podílu skutečně neplatná / což dle přesvědčení žalobce je / tak by byla neplatná již od svého uzavření a tedy by žalovaný č.1/ byl a je nadále společníkem žalovaného po celou dobu, a tedy i v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. A žalovaný č.1/, respektive posléze žalobce, by mohli být zapsáni do obchodního rejstříku žalovaného č.2/, v čemž mimo jiné spočívá právní zájem žalobce. Otázka, kdo je vlastníkem obchodního podílu, je celou pointou řízení ve věci samé.11. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, / § 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Podle ust. § 102 odst. 1 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.13. Podle ust. § 102 odst. 3 o. s. ř. věta in fine, ustanovení § 75, 75a, §75b, § 75c, 76, 76c, 76d,76e,76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b/ až d/, § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.14. Podle ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75 odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí mohl být ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.15. Z obsahu návrhu na nařízení předběžného opatření je zřejmé, že je podáván z důvodu potřeby zatímní úpravy mezi účastníky. Obecně pak platí, že má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být tím, kdo takový návrh činí, osvědčen nárok ve věci samé, rovněž musí být prokázána naléhavost potřeby k zatímní úpravě. Jedná se o kumulativní předpoklady. Postačuje nenaplnění jednoho z nich a návrhu na nařízení předběžného opatření nemůže být vyhověno.16. V daném případě není prokázána naléhavost navržené zatímní úpravy účastníků. Jednak je třeba říci, že pokud prodej nemovitostí proběhne korektně za odpovídající kupní cenu, tak prodejem nemovitosti se pouze změní struktura majetku.