2 Cmo 112/2022-186 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zrušil soud prvního stupně jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 29.11.2018, č. j. 76 Cm 21/2018-4 (část I. výroku), zastavil řízení ve věci samé (část II. výroku), přiznal žalovanému proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení (část III. výroku), uložil žalobci nahradit náklady státu spočívající v odměně soudem ustanoveného znalce, nakolik výše této odměny přesáhla slouženou zálohu (část IV. výroku), rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku ze žaloby žalobci (část V. výroku) a přiznal opatrovníku žalobce odměnu ve výši 4 114 Kč (část VI. výroku).2. Uvedl, že usnesením ze dne 10.2.2022, č. j. 76 Cm 21/2018-117 ustanovil žalobci procesního opatrovníka, protože jedinému jednateli žalobce bylo v trestním řízení s účinností od 3.11.2021 pravomocně zakázáno vykonávat po dobu šesti let funkci statutárního orgánu obchodní společnosti. Konstatoval, že ustanovený opatrovník učinil jeden hlavní úkon právní služby, to je úkon zpětvzetí žaloby. Proto mu přiznal odměnu ve výši 3 100 Kč, jednu paušální náhradu 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč, tedy celkem 4 114 Kč.3. Proti tomuto usnesení, a to proti výroku, kterým se přiznává opatrovníkovi žalobce odměna ve výši 4 114 Kč, se včas odvolal opatrovník žalobce, advokát , Anonymizováno, , a navrhuje jeho změnu tak, že mu bude přiznána odměna za dva hlavní úkony právní služby včetně další paušální náhrady výdajů a vyšší částky daně z přidané hodnoty, to je celkem odměna ve výši 8 228 Kč.4. V odvolání a jeho doplnění argumentuje tím, že na roveň první porady soudem ustanoveného zástupce s klientem, včetně převzetí a přípravy zastoupení, podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze položit i nahlédnutí do spisu. Poukazuje v této souvislosti na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3.3.2011, č. j. 2 As 25/2011-87, který takto judikoval.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].6. Je zcela nepochybné, že žalobci byl , Anonymizováno, ., ustanoven opatrovníkem podle § 29 odst. 2 o. s. ř. proto, že žalobce ztratil jediného jednatele a že nebylo žádné jiné osoby, která by mohla za něj v tomto řízení jednat. Toto usnesení bylo uvedenému opatrovníkovi doručeno dne 16.2.2022.7. Z obsahu spisu vyplývá, že opatrovník prostřednictvím substitučního zástupce , Anonymizováno, nahlédl dne 2.3.2022 do spisu vedeného v této věci.8. Dne 8.3.2022 vyzývá soud prvního stupně právního zástupce žalobce, aby sdělil svoje procesní stanovisko a to i s ohledem na výsledek trestního řízení vedeného proti jednateli žalobce. Podáním ze dne 23.3.2022 vzal žalobce zastoupený opatrovníkem žalobu zpět, a to s ohledem na zjištění učiněná v rámci stejného trestního řízení.9. Vyhláška č. 177/1996 Sb. v § 11 odst. 1 uvažuje dvě situace, které jsou spojeny se zahájením zastupování. Pod písmenem a) uvažuje zastupování na základě plné moci udělené na základě smlouvy o zastupování, když toto ustanovení výslovně na smlouvu ukazuje. Následující předpis pod písmenem b) pak opět zcela výslovně uvažuje se zastoupením, které založil soud svým rozhodnutím. I když výčet úkonů právní služby není vyčerpávající, jak plyne z § 11 odst. 3 uvedené vyhlášky, přece již tím, že jsou tyto zatím zmíněné úkony právní služby výslovně uvedeny, je zřejmé, že jde o úkony velmi typické a lze říci o úkony dokonce zcela nezbytné. Je přece zcela nepochybné, že zástupce, lhostejno zda smluvní nebo soudem ustanovený, který byl ve vztahu k jednotlivému řízení zatím osobou zcela cizí, musí se s poměry věci, ve které má zastupovat, a s výsledku dosavadního řízení nejprve obeznámit, aby mohl s potřebnou odbornou péčí plnit povinnosti, jež zástupci účastníka občanského soudního řízení náleží.10. Jestliže se jedná o zastoupeného účastníka, který je fyzickou osobou, je zřejmé, že nikdo nemůže znát věcné okolnosti jednotlivé věci lépe než právě zastoupený účastník. Proto výchozím úkonem, který nutně s výkonem činnosti zástupce souvisí, je právě jednání se zastoupeným účastníkem, tedy porada s ním.11. Problémem spojeným s fungováním právnických osob spočívá v tom, že s právnickou osobou samou žádným způsobem jednat nelze. S právnickou osobou je možné jednat výlučně prostřednictvím osob, které jsou oprávněny za konkrétní právnickou osobu navenek jednat. V poměrech občanského soudního řízení se jedná o osoby, jež plynou z § 21 o. s. ř. Potom jen prostřednictvím takových fyzických osob lze konat poradu s právnickou osobou jako se zastoupeným klientem. Není-li ovšem takových fyzických osob, nelze žádným způsobem žádnou poradu s právnickou osobou jako se zastoupeným klientem uskutečnit. To však ničeho nemění na objektivní potřebě, aby se zejména soudem ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce o okolnostech věci, ve které zastupuje, a o dosavadním postupu řízení, pro které je ustanoven, dozvěděl a zevrubně se seznámil jinak, než prostřednictvím věcně vyloučeného jednání s klientem. Proto se lze bezezbytku ztotožnit s názorem Nejvyššího správního soudu, který ten vyjádřil v usnesení shora označeném, že na roveň první porady ustanoveného opatrovníka s klientem, který je právnickou osobou, jež nedisponuje osobami pověřenými za ni jednat, je možné postavit i nahlížení ustanoveného opatrovníka do spisu. Jak jinak by si mohl ustanovený opatrovník opatřit poznatky, které jsou nezbytné pro řádný výkon jeho funkce.12. V této souvislosti lze navíc poukázat i na již zmíněnou demonstrativní povahu výčtu úkonů právní služby, jak jsou uvedeny v § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Nahlížení do spisu je nepochybně zcela běžným procesním úkonem. Jde-li o nahlížení do spisu, které vykonává zástupce účastníka řízení, jedná se stejně nepochybně o úkon právní služby. Při tom za podmínek § 11 odst. 3 uvedené vyhlášky může mít tento úkon i povahu také hlavního úkonu právní služby. Ne každé nahlížení do spisu je samozřejmě z hlediska konkrétního řízení nevyhnutelně nutným úkonem právní služby, který je z hlediska jednotlivého řízení nezbytným. Není to však ani vyloučené. Jestliže nahlížení do spisu plní stejnou funkci, jakou má plnit úkon právní služby uvedený demonstrativně v § 11 zmíněné vyhlášky výslovně, který se tímto nahlížením do spisu materiálně nahrazuje, je nezbytnost takového nahlížení do spisu nepochybná. Platí to tím spíše, kdy se jinak účelu jiného úkonu právní služby, výslovně zmíněného, to zde znamená první poradou s klientem, dosáhnout vůbec nedá.13. V této předmětné věci nemá toho času žalobce žádnou osobu, která by mohla za něj jednat. To je ostatně hlavním důvodem, proč soud ustanovil advokáta , Anonymizováno, , opatrovníkem žalobce. Z toho vyplývá, že nebylo také nikoho, kdo by mohl za žalobce při první poradě s klientem poskytnout ustanovenému opatrovníkovi informace nezbytné k řádnému výkonu jeho opatrovnické činnosti. Takovou poradu nebylo s kým uskutečnit. Potom tento opatrovník, měl-li své úkoly řádně splnit, neměl jinou reálnou možnost, jak si potřebné informace o této věci a zatím proběhlém řízení opatřit, než právě prostřednictvím nahlížení do spisu.14. Proto v tomto případě bylo nahlížení do spisu nejen úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 3 stejné vyhlášky, ale jednalo se zároveň o úkon právní služby zcela nezbytný pro řádný výkon funkce soudem ustanoveného opatrovníka. Protože se jím nahrazuje demonstrativně uvedený úkon, který je zařazen mezi hlavní úkony právní služby, to znamená, že nahrazuje první poradu soudem ustanoveného opatrovníka s klientem, který je právnickou osobou bez oprávněných pověřených osob, je nezbytné honorovat tento opatrovníkův úkon také jako hlavní úkon právní služby. Z toho vyplývá, že odměna opatrovníka advokáta , Anonymizováno, , musí obsahovat i odměnu za úkon spočívající v nahlížení do spisu.15. Není samozřejmě vůbec podstatné, že opatrovník žalobce před soudem prvního stupně při vyúčtování odměny za opatrovnické zastupování poukazoval nepřípadně na § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Tento odkaz případný nebyl, jak vyloženo výše. Je však věcí soudu, aby skutky, na kterých opatrovník své vyúčtování stavěl a na nichž se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení, podřadil pod odpovídající právní předpis a podle něho návrh posoudil a rozhodl o něm. V tomto případě soud neuvedl, proč druhý opatrovníkem žalobce uplatňovaný hlavní úkon právní služby nepřiznal.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změněno tak, že opatrovníku žalobce, advokátu , Anonymizováno, ., se přiznává odměna za výkon opatrovnické funkce ve výši 8 228 Kč.