2 Cmo 141/2022-203 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému 2. osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 21. 7. 2021, č. j. 49 Cm 47/2020-122, který v této věci činí 501 667 Kč. Vzal za prokázané, že druhý žalovaný žije ve společné domácnosti s družkou a dvěma nezletilými dětmi. Příjem vykázal druhý žalovaný ve výši 530 euro s tím, že nemá žádný významný majetek. Výdaje nebo závazky nevykázal. Družka má příjem 700 euro a vlastní blíže nespecifikovaný rodinný dům. Odvolací soud dále vyšel z toho, že druhý žalovaný na jednání konaném dne 21. 7. 2021 předložil vyplněný tiskopis Žádosti o poskytnutí právní pomocí v řízení o oddlužení ze dne 29. 6. 2021. Zde uvedl příjem ve výši 850 euro, výdaje 540 euro, vlastnictví několika pozemků, bytu a garážového stáni. Soud poukázal na rozpory mezi tím, co druhý žalovaný uvedl v tiskopise Prohlášení o osobních majetkových a výdělkových poměrech a co vykázal Centru právnej pomoci. Považoval proto druhým žalovaným vykázané poměry jako neúplné a rozporné s tím, že proto nelze uzavřít, že druhý žalovaný splňuje podmínky pro přiznání navrhovaného usnesení.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 2. a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že nastala nová významná okolnost a sice Okresný súd v Banské Bystrici rozhodnutím ze dne 7. 10. 2021, spisové značky 5OdK/342/2021 prohlásil na majetek druhého žalovaného konkurz. Z toho vyplývá, že ten není solventní, nachází se ve stavu úpadku a není nadále oprávněn nakládat se svým majetkem.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Jak konstatoval soud prvního stupně ve vyrozumění ze dne 1. 11. 2021, je řízení v této věci pro konkurz prohlášený na majetek druhého žalovaného ve věci samé ze zákona přerušeno. Předmětem tohoto odvolacího řízení však není přezkoumání rozhodnutí soudu prvního, které by se týkalo majetku patřícího do podstaty nebo nároků, který by měly být z podstaty uspokojeny. Jde o posouzení návrhu na přiznání úlevy na soudních poplatcích. Tedy toto odvolací řízení přerušené není.5. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.6. V průběhu odvolacího řízení žalovaný 2. osvědčil výpisem z Obchodního věstníku Ministerstva spravedlnosti Slovesné republiky, že Okresný súd v Banské Bystrici shora uvedeným rozhodnutím vyhlásil konkurz na majetek druhé žalovaného.7. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.8. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.9. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného 2., jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda druhý žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.10. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že na základě toho, co druhý žalovaný vůči soudu prvního stupně osvědčil a co před tímto soudem vyšlo jiným způsobem najevo, nemohl soud prvního stupně dospět k jinému závěru, než k jakému dospěl. Tedy správně konstatoval, že druhý žalovaný osvědčil své poměry jen nedokonale a rozporně a že proto nebylo možné uzavřít, že ten splňuje předpoklady pro přiznání poplatkové úlevy.11. Až následně nastala nová skutečnost, to znamená konkurz prohlášený na majetek druhého žalovaného. Z toho vyplývá, že nakládání s majetkem žalovaného 2. přešlo na správce. Tedy bez ohledu na to, zda vůbec a jaký majetek žalovaný 2. vlastní, je tento nadále v souvislosti s poplatkovou povinností nevýznamný. Určité příjmy ovšem druhý žalovaný k dispozici mít musí, když je nutné mu umožnit hradit výdaje spojené se zajištěním životních potřeb jeho a jeho rodiny. Výše tohoto disponibilního příjmu ovšem známá není.12. Z toho vyplývá, že druhý žalovaný nově osvědčil, že nyní splňuje i druhý ze shora uvedených předpokladů a je proto namístě mu osvobození od soudních poplatků přiznat.13. Jak na to již bylo poukázáno výše, je úplné osvobození od soudních poplatků vyhrazeno jen případům zcela výjimečným. Úpadek dlužníka jistě není jevem žádoucím, ale sám počet aktuálně vedených insolvenčních řízení zřetelně ukazuje, že nejde o situaci nějak mimořádnou. Není tedy v souvislosti s úpadkem přítomen onen prvek výjimečnosti, který § 138 odst. 1 o. s. ř. předpokládá. Přichází tedy v úvahu pouze částečné osvobození od předmětného soudního poplatku za odvolání.14. Při úvaze, jaký je odpovídající rozsah této částečné poplatkové úlevy vzal odvolací soud předně zřetel na skutečnost, že předmětný soudní poplatek dosahuje značné výše. Tedy již proto je nutno uvažovat o snížení zásadním. Druhou významnou okolností je, že aktiva druhého žalovaného jsou blokována v úpadkovém řízení, že s nimi sám nakládat prakticky nemůže, když dispozice s nimi přísluší především správci. Nicméně bylo již výše dovozeno, že určitými prostředky druhý žalovaný nepochybně disponovat musí vzhledem k nutnosti zabezpečit životní potřeby. V této souvislosti pak je nutno vzít v úvahu, že se nejedná pouze o životní potřeby samotného druhého žalovaného, nýbrž především jde o životní potřeby jeho nezletilých dětí. Proto je namístě ponechat druhému žalovanému poplatkovou povinnost ve vztahu k výši soudního poplatku pouze ve velmi nepatrném rozsahu 2 500 Kč.15. Napadené usnesení soudu prvního stupně a proto bylo odvolacím soudem s ohledem na nastalé novoty podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změněno ve smyslu výše uvedeném.