2 Cmo 148/2022-73 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2022, č. j. 7 Cm 8/2022-13 (výrok I. rozsudku) a rozhodl o společné a nerozdílné povinnosti žalovaných k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši 600 Kč (výrok II. rozsudku).2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala podanou žalobou vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by bylo žalovaným uloženo zaplatit směnečnou sumu ve výši 318 325 Kč s příslušenstvím a odměnou a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že žalovaná 1. vystavila na řad žalobkyně v Praze dne 20. 11. 2019 směnku, kterou se zavázala zaplatit v Praze směnečnou sumu ve výši 318 325 Kč. Směnka byla vystavena ke smlouvě č. , Anonymizováno, . Žalovaný 2. směnku podepsal jako směnečný rukojmí.3. Ve věci bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, když soud prvního stupně rozhodl dne 28. 1. 2022, č. j. 7 Cm 8/2022-13 směnečným platebním rozkazem. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní námitky, ve kterých shodně uvedli, že pokud vystavována směnka slouží k zajištění konkrétní pohledávky, pak je třeba uzavřít smlouvu, která přesně stanoví vyplnění a uplatnění směnky. Jinak nelze takovou směnku uplatnit v rámci směnečného řízení. Žalobkyně nedostála své důkazní povinnosti ohledně těchto skutečností, když tvrdila a doložila pouze směnku, nikoli však smlouvu, která by naplňovala podmínky pro vyplnění a uplatnění směnky. Uplatněná částka neodpovídá stavu posledního výpisu ke dni 28. 2. 2021, kdy dlužná částka činila 318 266,07 Kč. Žalobkyně měla doložit výši dluhu k podání žaloby a zdůvodnit, proč požadovanou částku požaduje. Podle žalovaného 1. neodpovídá žalovaná částka skutečné dlužné jistině k datu podání žaloby. Žalovaný 2., nad rámec uvedeného ještě namítl, že je ženatý a směnečné rukojemství na směnce nelze považovat za obvyklé hospodaření v rámci manželství, a proto nelze považovat převzetí rukojemského závazku za platné. Oba žalovaní vyjádřili výhrady ke správnosti a výši stanovených nákladů řízení, které odůvodnili tím, že žalobkyně pochybila při jejich výpočtu, kdy náklady by měly být vyčísleny částkou 12 733 Kč.4. K podaným námitkám se žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 16. 5. 2022. Předloženou listinu, z níž dovozuje svůj nárok, hodnotí jako směnku vlastní, mající veškeré formální náležitosti, jak je vyžadováno čl. I. § 75 ZSŠ. Je naopak věcí dlužníka, aby odůvodnil a prokázal námitky, které proti směnce má. Není na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala. Pokud žalovaný namítá kvantitativní porušení vyplňovací dohody, pak musí konkrétně uvést, v jakém rozsahu je směnečný peníz uvedený na směnce požadován neoprávněně a jakým způsobem došlo k porušení dohody o vyplnění blankosměnky a došlo k vyplnění směnky na vyšší sumu (kvantitativní porušení vyplňovací dohody). Žalovaní nic takového v podaných námitkách neuvedli a nelze, proto posoudit v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán. Žalobkyně považuje námitky žalovanými za neurčité a neprojednatelné. Pokud jde o námitku nesouhlasu manžela se směnečným rukojemstvím, žalobkyně uvedla, že pokud nemají manželé rozdělené společné jmění, souhlas druhého manžela se nevyžaduje. S ohledem na uvedené se žalobkyně domáhá toho, aby směnečný platební rozkaz byl ponechán v platnosti.5. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení neshledal námitky žalovaných důvodnými.6.7. Předně uvedl, že poměry účastníků se řídí zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále je ZSŠ). Při posouzení důvodnosti nároku vycházel z čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 1, § 30, § 47 § 48, § 49 uvedeného zákona.8. Listinu, o kterou žalobkyně opírá svůj nárok, posoudil jako platnou směnku vlastní, která má veškeré obligatorní náležitosti, jak jsou vyžadovány čl. I. § 75 ZSŠ s tím, že bezpochyby bylo předloženou listinou prokázáno, že žalobkyně je remitentem směnky, směnečnou listinu drží ve svých rukou a je jejím vlastníkem. Soud prvního stupně odkázal na abstraktní charakter směnky jako cenného papíru a uvedl, že z povahy směnky, jako takového typu závazku vyplývá, že majitel směnky při jejím vymáhání nemusí prokazovat, že mu výstavce směnky (případně směnečný rukojmí za výstavce) směnečnou sumu skutečně dluží a je naopak věcí směnečného dlužníka, aby se v rámci námitkového řízení ubránil proti směnečné pohledávce.9. Pokud jde o námitky žalovaných, soud prvního stupně uzavřel, že se jimi žalovaným nepodařilo ubránit proti směnečné pohledávce žalobkyně, jak byla žalobou uplatněna.10. Především vyhodnotil jako nedůvodnou námitku, kterou se žalovaní domáhali toho, aby žalobkyně doložila smlouvu, která by naplňovala podmínky pro uplatnění směnky. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně opírá svůj nárok o listinu, která má veškeré náležitosti požadované čl. I. § 75 ZSŠ a je proto platnou směnkou vlastní. Pokud je směnečná listina platná, je sama dostatečným důvodem o existenci směnečného nároku vůči těm, kteří se svým podpisem zavázali k plnění. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na to, že zpravidla existuje důvod vystavení směnky, kterým bývá určitý vztah, k němuž se směnka váže a plní k němu určitou funkci. Je proto věcí směnečného dlužníka, aby v rámci své procesní obrany uplatnil takové skutečnosti, které mají původ v pozadí směnky, mohou-li vést k úplnému či částečnému zproštění povinnosti plnit ze směnky. Pokud byla směnka původně blankosměnkou a na řádný cenný papír byla doplněna až následně, náleží směnečnému dlužníku právo v souladu s čl. I. § 10 ZSŠ namítat, že směnka byla vyplněna v rozporu s touto dohodou, ale současně s tím má povinnost, tvrdit obsah dohody i to, jak měla být směnka správně vyplněna. Výtka žalovaných, že to byla žalobkyně, kdo měl předložit dohodu o vyplňovacím právu, tak není případná a způsobilá zprostit žalované povinnosti plnit.11. Pokud jde o námitku žalovaných, že žalobkyně měla doložit výši dluhu k podání žaloby a zdůvodnit proč požaduje konkrétní částku, když navíc podle žalovaných částka do směnky doplněná, neodpovídá stavu posledního výpisu žalobkyně ke dni 28. 2. 2021, podle něhož dlužná částka činila 318 266,07 Kč, neshledal soud prvního stupně rovněž důvodnou. Žalobkyně předložila v řízení platnou směnku vlastní, čímž svůj nárok zcela prokázala. Pokud žalovaní měli výhrady vůči výši pohledávky žalobkyně, bylo na nich, aby sdělili soudu jaká výše je oprávněná a proč. Žalovaní argumentovali částkou 318 266,07 Kč podle posledního výpisu žalobkyně, kterým správnost výše pohledávky také prokazovali. V této souvislosti soud prvního stupně podtrhl, že se jedná o výpis z 28. 2. 2021, který nezahrnuje další předpokládané nároky žalobkyně ze smlouvy o úvěru, kterými jsou minimálně úroky z úvěru. Vzhledem k tomu, že směnka byla splatná dne 5. 5. 2021, je nutné vycházet z toho, že mezi datem posledního výpisu 28. 8. 2021 a datem splatnosti směnky 5. 5. 2021 narostly úroky za tuto dobu. K tomu však žalovaní ničeho neuvedli.12. Námitku, že směnka nemá zákonem předepsané náležitosti, shledal soud prvního stupně natolik neurčitou, že byla vyhodnocena jako neprojednatelná.13. Námitku žalovaného 2., který převzal směnečné rukojemství a tvrdil, že je neplatné, když je ženatý a neměl k takovému postupu souhlas manželky, vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodnou. Soud prvního stupně postupoval při vyhodnocení této námitky podle právní úpravy § 710, § 714 odst. 1 a 2, § 732, § 742 o. z. Uzavřel, že závazek směnečného rukojemství převzatý žalovaným 2., je závazkem platným, když se jedná pouze o závazek žalovaného 2, který se nestal součástí společného jmění manželů.14. Pokud jde o výhradu žalovaných k výši nákladů řízení, soud prvního stupně setrval na částce 15 970 Kč, jak byla ve směnečném platebním rozkaze uvedena. Jedná se o žalobkyní zaplacený soudní poplatek, jehož výše byla stanovena podle § 6 odst. 2 a 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to podle položky 1, bod 1, písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k tomuto zákonu, a to ze základu, který je dán součtem směnečné sumy a směnečné odměny.15. Ze všech uvedených důvodů proto soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.16. Proti rozsudku se oba žalovaní v zákonem stanovené lhůtě odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání nejprve vysvětlují, z jakého důvody podali pozdě doplnění odůvodnění svého blanketního odvolání proti rozsudku. Soudu prvního stupně vytýkají, že nedostatečně zjistil skutkový stav projednávané věci a věc nesprávně právně posoudil. Mají za to, že soud musí zkoumat formální náležitosti a platnost směnky ve všech stádiích řízení. Nejen tedy ve stádiu před rozhodnutím věci směnečným platebním rozkazem. Z tohoto důvodu nelze vycházet ze závěru o neurčitosti námitek žalovaných. Soudu je rovněž vytýkáno, že se nevypořádal s tím, že uplatněná částka neodpovídá stavu posledního výpisu žalobkyně ke dni 28. 2. 2021, kdy dlužná částka činila 318 266,07 Kč a že te