2 Cmo 227/2021-77 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 15. 10. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 75 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 5. 9. 2020 do zaplacení a s odměnou ve výši 250 Kč. Jak žalobkyně uvedla, dne 24. 7. 2018 byla v Praze mezi ní jako směnečným věřitelem a žalovaným jako směnečným dlužníkem uzavřena dohoda o udělení vyplňovacího práva směnečného. Téhož dne a na stejném místě vystavil žalovaný směnku vlastní č. , Anonymizováno, na řad žalobkyně s tím, že na základě dohody o udělení vyplňovacího práva směnečného udělil jako výstavce žalobkyni právo doplnit na směnce směnečnou sumu a den její splatnosti. Dne 20. 8. 2020 oznámila žalobkyně žalovanému, že dne 4. 9. 2020 nastane splatnost směnky, která byla žalobkyní vyplněna na směnečnou sumu 75 000 Kč. Žalobkyně zároveň žalovaného vyzvala k úhradě této částky, žalovaný však uvedenou částku ani zčásti žalobkyni neuhradil.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 13. 11. 2020, č. j. 13 Cm 127/2020-15, proti kterému podal žalovaný včasné námitky. Uvedl v nich, že k podpisu směnky byl přinucen psychickým nátlakem. Dne 16. 7. 2018 začalo školení a podepisovala se pracovní smlouva, při druhém bloku školení přišel pracovník žalobkyně, že se musí podepsat směnka, jinak bude pracovní smlouva zneplatněná. Náklady na ubytování v Praze a čas strávený školením by tak byly pro žalovaného znehodnoceny. Rozhodnout se přitom musel žalovaný ihned, jinak hrozilo, že s ním žalobkyně okamžitě zruší smluvní vztah. Žalovaný dále namítl, že neexistoval žádný důvod pro vyhotovení směnky. Nedostal žádnou půjčku ani hodnotné hmotné vybavení, dostal jen starý použitý ultrabook, který byl první měsíc čtyřikrát opravován. Žalovaný citoval čl. IV. dohody o udělení vyplňovacího práva směnečného a část II. odst. 3 dohody o ukončení smlouvy o zajištění zákaznické péče a vzájemném vypořádání 8000018549. Vznesl dále námitku „vadné hodnoty“, neboť nikdy nebylo dohodnuto a za vystavení směnky nebylo poskytnuto žádné protiplnění. Podle žalovaného se tak jedná o zneužití směnky, kdy žalobkyně ji vyplnila na maximální možnou částku stanovenou v dohodě o vyplňovacím právu směnečném, aniž by tato částka odpovídala reálnému vyúčtování, které mu bylo předloženo v průběhu smluvního vztahu či bezprostředně po jeho skončení.3. Napadeným rozsudkem ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 10 744,80 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně opírá nárok žalobou uplatněný o platnou směnku vlastní. K první námitce konstatoval, že tato nebyla v průběhu řízení prokázána, ba naopak provedenými důkazy byla vyvrácena. Smlouvu o zajištění zákaznické péče ze dne 16. 7. 2018 uzavřeli žalobkyně a žalovaný jako podnikatelské subjekty a tedy nejedná se o smlouvu pracovněprávní. Vystavení směnky k zajištění závazků z obchodněprávních vztahů přitom zákonu neodporuje. K vystavení směnky ve prospěch žalobkyně k zajištění jejích pohledávek za žalovaným blankosměnkou se žalovaný zavázal již v bodu 6.5. uvedené smlouvy. Není proto pravda, že by žalobkyně žádala vystavení směnky až následně a že by s tímto požadavkem nebyl žalovaný seznámen. Dožadovala-li se žalobkyně po týdnu od uzavření smlouvy na žalovaném vystavení směnky, nešlo o nic jiného než o žádost o splnění povinnosti, kterou žalovaný na sebe uzavřením smlouvy vzal. Námitka tak není důvodná. Soud prvního stupně dále uvedl, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávek žalobkyně za žalovaným vzniklých ze smlouvy o zajištění zákaznické péče. Směnka tak neměla představovat protihodnotu jakéhosi finančního či věcného plnění, jak se žalovaný mylně domnívá. K dalším námitkám soud prvního stupně připomněl přímost, bezpodmínečnost, nespornost a abstraktnost směnečných závazků. Zdůraznil nezbytnost, aby žalovaný v podaných námitkách vymezil předmět námitkového řízení tak, aby skutky, z nichž vyvozuje svou obranu proti směnce, byly popsány dostatečně konkrétně a nezaměnitelně. Žalovaný však nejenže obecně netvrdil, že své závazky vůči žalobkyni vyrovnal, ale již vůbec nekonkretizoval, jaké závazky mu vznikly a jak a kdy je splnil. Ani v rovině tvrzení tak nebylo možno posoudit, zda žalovaný směnkou zajištěné závazky splnil a zda by tedy mohl případně žádat vrácení směnky. Námitka nesprávného vyplnění směnky je proto neurčitá a nezpůsobilá projednání v námitkovém řízení. Pokud žalovaný s vyplněnou směnečnou sumou nesouhlasil, bylo jeho povinností vylíčit, jaké závazky ze smlouvy o zajištění zákaznické péče mu vznikly a kdy a v jakém rozsahu je splnil. Pakliže tak neučinil a tuto svou námitku řádně neodůvodnil, neumožnil soudu učinit si představu o tom, zda žalobkyně při vyplnění směnečné sumy postupovala v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že námitky žalovaného nejsou způsobilé ho zprostit povinnosti jemu směnečným platebním rozkazem uložené. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal žalobkyni právo na jejich náhradu ve výši odpovídající součtu odměny za 2 úkony právní služby, 2 paušálních náhrad hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty.4. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl předně podjatost soudkyně , Anonymizováno, Soudu prvního stupně pak vytkl, že rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť neprovedl důkazy, které žalovaný navrhl k prokázání rozhodných skutečností. Zejména žalovanému nebylo umožněno předložit při jednání písemné podklady a vyhověno nebylo jeho návrhu na provedení důkazu výslechem svědka Daniela Királyho.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukázala na to, že povinností žalovaného bylo uvést řádná tvrzení, a to v intencích uplatněných námitek, jejichž okruh již nemohl žalovaný později rozšířit. Teprve k řádným tvrzením je přitom možné označit důkazy, jimiž žalovaný hodlal tato tvrzení prokazovat. Jak žalobkyně uvedla, není její povinností prokazovat důvod (kauzu směnky). Odkázala zároveň na judikaturu Nejvyššího soudu. Pokud jde o svědka Királyho, z přednesů žalovaného vyplynulo, že ten se mohl pouze obecně vyjádřit ke své vlastní spolupráci se žalobkyní, když uzavírání smluv mezi žalobkyní a žalovaným přítomen nebyl. Ve vztahu k namítanému nátlaku byl tedy tento důkaz nepoužitelný. Z námitek žalovaného nevyplynulo ani to, že by žalovaný konkrétním způsobem existenci svého dluhu ze směnky vůči žalobkyni sporoval. Proč nebyl výslech uvedeného svědka proveden, soud prvního stupně podrobně odůvodnil. K žalovaným namítané podjatosti soudkyně bylo žalobkyní uvedeno, že se k ní nemůže vyjádřit, neboť v její přítomnosti, a to ani při odchodu z jednací síně, nic podobného nezaznělo.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.7. K jednání nařízenému odvolacím soudem k projednání odvolání žalovaného na den 8. 3. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, třebaže k němu byl řádně a včas předvolán (§ 215 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.8. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl v podaném odvolání námitku podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze , Anonymizováno, , které byla věc podle platného rozvrhu práce Městského soudu v Praze přidělena k projednání a rozhodnutí, bylo třeba nejprve posoudit, zda není naplněn odvolací důvod podle ustanovení § § 205 odst. 2, písm. a/ o. s. ř.9. Jmenovaná soudkyně ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že nemá žádný poměr k věci, k účastníkům ani k jejich právním zástupcům. Tvrzení žalovaného označila za naprosté smyšlenky s tím, že nic z toho, co žalovaný popisuje, neproběhlo.10. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odst. 4 tohoto ustanovení důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.11. Poměrem k věci ve smyslu výše citovaného ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba rozumět osobní vzt