2 Cmo 252/2021-132 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2018 se žalobkyně domáhala na žalovaných zaplacení směnečné pohledávky v celkové výši 319 294,09 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovanou 1. dne 28. 2. 2017 na částku 91 361 Kč splatnou dne 14. 11. 2017 a s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovanou 1. dne 28. 2. 2017 na částku 227 933,09 Kč splatnou dne 14. 11. 2017 s tím, že žalovaní 2. a 3. převzali směnečné rukojemství za podmínek čl. I § 30 odst. 1 a § 32 odst. 1 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb.2. Soud prvního stupně žalobě vyhověl vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 29. 6. 2018, č. j. 13 Cm 81/2018-33, který v důsledku jeho nedoručení žalovaným byl zrušen usnesením soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2019, č. j. 13 Cm 81/2018-54.3. Usnesením ze dne 1. 4. 2019, č. j. 13 Cm 81/2018-55, vyzval soud prvního stupně žalované, aby ve lhůtě 10 dnů se písemně vyjádřili a sdělili, zda souhlasí, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě jimi předložených listinných důkazů dle § 115a o. s. ř. Současně žalované poučil o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Doručenka k usnesení shora uvedeného se nevrátila od žalovaného 3., a proto soud prvního stupně uplatnil dne 27. 1. 2020 reklamaci u , Anonymizováno, ., která dopisem ze dne 12. 3. 2020 sdělila, že reklamace je nedůvodná, neboť zásilka byla dodána s tím, že ji dne 20. 1. 2020 převzal oprávněný příjemce s odkazem na dodejku polské pošty, jež osvědčuje převzetí zásilky dne 20. 1. 2020 oprávněným příjemcem („authorized person“).5. Vzhledem k tomu, že výše uvedená výzva byla žalovanému 1. doručena dne 11. 4. 2019, žalovanému 2. dne 15. 4. 2019 a žalovanému 3. dne 20. 1. 2020 a že žalovaní se k ní nevyjádřili, dovodil soud prvního stupně splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. k vydání rozsudku bez nařízení jednání.6. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. uložil všem žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 91 361 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou. Ve výroku II. uložil všem žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 227 933,09 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou. Ve výroku III. uložil všem žalovaným povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 52 027,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že obě směnky splňují zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a byly převedeny indosací na žalobkyni Vzhledem k tomu, že se žalovaní ve stanovené lhůtě nevyjádřili a nesdělili soudu, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přistoupil soud dne 5. 3. 2020 pouze k vyhlášení rozsudku za podmínek § 156 odst. 1 o. s. ř.7. Jelikož se soudu nepodařilo doručit rozsudek žalovanému 3., ustanovil mu usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 13 Cm 81/2018-109 opatrovníkem advokáta , Anonymizováno, , kterému rozsudek doručil dne 30. 6. 2021. Žalovaný 3. v zastoupení opatrovníkem podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém zejména uvedl, že na straně soudu prvního stupně nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť výzva ze dne 1. 4. 2019, č. j. 13 Cm 81/2018-55, nebyla žalovanému 3. řádně doručena s tím, že soud ji měl doručit na základě sdělení dožádaného polského soudu žalovanému 3. na adresu „, Anonymizováno, , v ulici , Anonymizováno, “.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy nakolik jím bylo rozhodnuto vůči žalovanému 3., dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 3. není důvodné.9. Odvolací soud nemá pochybnost o tom, že žalobkyně uplatnila směnečný nárok ze dvou směnek vlastních indosovaných na žalobkyni, které splňují veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a jsou tak základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu, což nebylo žalovaným 3. zpochybněno.10. Zcela zásadním se jeví posouzení splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. pro vydání rozsudku bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.11. V souladu s § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.12. Je třeba konstatovat, že usnesení ze dne 1. 4. 2019, č. j. 13 Cm 81/2018-55 obsahující výzvu žalovaným k podání písemného vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání na základě jen předložených listinných důkazů splňuje zákonné předpoklady pro takový postup soudu dle § 115a o. s. ř. Ve vztahu k žalovanému 3. soud tuto výzvu doručoval na adresu „ , Anonymizováno, , ul. , Anonymizováno, “ a to na základě sdělení dožádaného , Anonymizováno, soudu v , adresa, (, Anonymizováno, ) ze dne 14. 10. 2019. Vzhledem k tomu, že , Anonymizováno, . s odkazem na potvrzení , Anonymizováno, pošty sdělila, že zásilka (usnesení č. j. 13 Cm 81/2018-55) byla dodána, neboť ji dne 20. 1. 2020 převzal oprávněný příjemce, není odvolací soud oprávněn přezkoumávat podmínky jejího doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Za těchto okolností lze proto přijmout závěr učiněný , Anonymizováno, poštou, že výše uvedená výzva k vyjádření byla žalovanému 3. doručena dne 20. 1. 2020 (viz písemné sdělení , Anonymizováno, ze dne 27. 2. 2020 na č. l. 81). Jelikož se žalovaný 3. k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, je tak procesní postup soudu prvního stupně zcela správný, pokud ve shodě s § 115a o. s. ř. nenařídil jednání a přistoupil přímo k vyhlášení rozsudku, proti kterému žalovaný 3. věcně ničeho nenamítal.13. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 3. jako věcně správný potvrdil.14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3. je odůvodněn § 224 odst. 1 ve vazbě na § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých byla úspěšné žalobkyni přiznána náhradu nákladů právního zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 620 Kč dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. za písemné vyjádření ze dne 27. 5. 2022 a za 1 účast na jednání odvolacího soudu a dále v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH.15. Výrok o povinnosti žalovaného 3. k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 16 018 Kč je odůvodněn § 9 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b/ zákona o soudních poplatcích, neboť žalovanému 3. byl jako účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (§ 29 odst. 3 o. s. ř.), ustanoven opatrovník a tedy soudní poplatek jím nebyl placen při podání odvolání ani na výzvu soudu k jeho zaplacení.