2 Cmo 258/2021-578 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2014 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 620 928 Kč s příslušenstvím a odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 30. 3. 2012 a splatnou dne 5. 2. 2014. Žalobkyně uvedla, že směnka byla původně blankosměnkou, která zajišťovala závazky společnosti , Anonymizováno, z nájemního vztahu se žalobkyní z titulu pronájmu nebytových prostor v 2. nadzemním podlaží nákupního centra , Anonymizováno, o rozloze 734,248 m2 za účelem provozu restaurace , Anonymizováno, a pronájmu nebytových prostor – terasy v 2. nadzemním podlaží o rozloze 201,82 m2 dle nájemní smlouvy a jejího doplňku ze dne 30. 3. 2012. Směnka zajišťovala veškeré splatné pohledávky společnosti , Anonymizováno, , se kterými je dlužník v prodlení delším 30 dnů, a to pouze v rozsahu aktuálního čtvrtletního nájemného, jež představuje částku 51 902,26 EUR (1 337 780,84 Kč) a poplatku za služby v rozsahu 3 měsíců ve výši 283 147,52 Kč, tj. celkem 1 620 928,16 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 0,16 Kč soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz, kterým žalovaného zavázal k zaplacení částky 1 620 928 Kč s 6% úrokem z této částky od 6. 2. 2014 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 5 349 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 136 183,30 Kč.2. Jelikož se nepodařilo vydaný směnečný platební rozkaz doručit žalovanému, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2014, č. j. 47 Cm 58/2014-25, zrušen.3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že žalobkyni ničeho nedluží, odstoupení od nájemní smlouvy ze dne 14. 1. 2014 ze strany žalobkyně není právně účinné a žalovaný má naopak vůči žalobkyni pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 4 367 820,58 Kč. Žalovaný dále uvedl, že se vůči žalobkyni domáhal opravy podlahy poškozené následkem havárie vody dne 6. 7. 2013 a následného poskytnutí slevy z nájmu. Dle šetření žalovaného došlo k totálnímu znehodnocení 60 m2 podlahy a k poškození cca 2/3 plochy restaurace. Z tohoto důvodu nemohl restauraci užívat v období od 6. 7. 2013 do 15. 1. 2014. V důsledku porušení nájemní smlouvy žalovaný od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 14. 2. 2014.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v bodu I. výroku žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 1 620 928 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 479 387,70 Kč. Současně v bodu III. výroku uložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení státu ve výši 51 289,52 Kč. Soud prvního stupně vycházel ze závěrů usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 Cmo 243/2017-307, kterým byl zrušen předcházející rozsudek soudu prvního stupně s tím, že odvolací soud potvrdil, že prvním dnem nájemního vztahu (jako den zahájení) byl den 1. 4. 2012 bez ohledu na to, zda restaurace byla v provozu, přičemž následujících 151 dnů hradil nájemce symbolické nájemné ve výši 1 EUR. Odvolací soud se rovněž přiklonil k tomu, že oprava poškozené plochy podlahy o rozloze 127 m2 byla dostačující pro provoz restaurace. Uložil soudu prvního stupně se opětovně zabývat výší „spravedlivé slevy“ na nájemném a závěry znaleckého posudku společnosti , Anonymizováno, V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně na základě výsledků rozsáhlého dokazování včetně závěrů znaleckých posudků zejména uvedl, že má za prokázané, že nájemce restauračního prostoru společnost , Anonymizováno, . byl povinen platit žalobkyni nájemné od 1. 4. 2012, když k tomuto dni byl pronajatý prostor nejpozději zpřístupněn s tím, že ke dni 30. 6. 2012 mělo dojít k otevření restaurace po rekonstrukci prostor. Povinnost k placení čtvrtletního nájemného připadla na první den daného čtvrtletí včetně sjednané indexace a záloh na služby, aniž byla sjednána pozdější účinnost smlouvy. Součástí směnečné sumy se však nemohly stát pohledávky žalobkyně splatné po 5. 2. 2014, tj. po splatnosti směnky. Bylo prokázáno, že část pohledávek žalobkyně splatných ke dni 30. 9. 2012 byla uhrazena již ze složené jistoty, a z obsahu e-mailové korespondence v období od 20. 2. 2013 do 4. 4. 2013 plyne, že nájemce byl v prodlení s úhradou nájemného již za I. čtvrtletí roku 2013 s tím, že vzniklý dluh byl řešen dohodou o splátkovém kalendáři. Mezi účastníky nebylo sporným, že vystavená blankosměnka zajišťovala pohledávky žalobkyně splatné více jak 30 dnů do výše směnečné sumy, jež byla limitována částkou odpovídající základnímu čtvrtletnímu nájemnému a poplatku za služby za 3 měsíce včetně DPH, čemuž ke dni uzavření smlouvy odpovídala částka 1 612 413 Kč. Zcela zásadní námitka žalovaného spočívala v tvrzení, že v období od 6. 7. 2013 do 31. 12. 2013 nemohl používat prostory restaurace v důsledku havárie vody, ke které došlo dne 6. 7. 2013, a v důsledku této skutečnosti nevzniklo na straně žalobkyně právo na zaplacení nájemného. Bylo zjištěno poškození podlahy cca v rozsahu 126 m2, což představovalo výměnu části podlahy odpovídající 24,13 % plochy určené pro obsluhu veřejnosti s tím, že žalobkyně poskytla nájemci slevu v rozsahu 15 % nájemného, neboť dle čl. 9.8 nájemní smlouvy přísluší nájemci přiměřená sleva na nájemném. Soudem prvního stupně bylo zjištěno, že v rozhodném období (od 6. 7. 2013 do 30. 10. 2013) byla restaurace provozována v omezeném rozsahu. Není sporným, že k opravě poškozené podlahy došlo dne 30. 10. 2013, sporným však zůstává, v jaké kvalitě byla oprava provedena. Pro účely stanovení „spravedlivé slevy“ soud prvního stupně vyloučil závěry posudku společnosti , Anonymizováno, , jež pro její stanovení vycházela z výše škody vzniklé nájemci nemožností využívat pronajatý prostor s využitím zápočtu pohledávky nájemce na náhradu škody a pohledávky žalobkyně na zaplacení nájemného s vědomím toho, že nájemní smlouva vyloučila možnost započtení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že restaurace nájemce nemohla v rozhodném období využít 95 míst (židlí) z celkového počtu 142 míst (židlí), a na základě tohoto parametru stanovil slevu z nájemného za období červenec – říjen 2013 ve výši 67 %. S přihlédnutím k výši 67% slevy představuje výše nájemného za 3. čtvrtletí částku 440 252,58 Kč (původní výše činila 51 902,26 EUR, tj. 1 334 926,02 Kč), za 4. čtvrtletí 2013 částku 1 039 009 Kč (původní výše činila 51 902,26 EUR, tj. 1 337 780,64 Kč), za poměrnou část 1. čtvrtletí 2014 zůstalo neuhrazeno nájemné ve výši 230 504,30 Kč, za pronájem terasy v dubnu 2013 ve výši 19 491,99 Kč a poplatky za služby za období červen až říjen 2013 ve výši 15 125 Kč. Celková dlužná pohledávka žalobkyně dosáhla i po započtení 67% slevy částky 1 911 079,11 Kč, jež přesahuje sjednaný limit pro stanovení výše směnečné sumy. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Současně uložil žalovanému zaplatit na náhradu nákladů řízení státu výlohy spojené se znalečným, včetně výloh (cestovného) s tím spojených.5. Žalovaný podal proti rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání ze dne 26. 7. 2021, které doplnil písemným podáním ze dne 20. 8. 2021. Uvedl a vytkl soudu prvního stupně, že nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem zejména o rozsahu škody restaurace způsobené havárií vody, nepřihlédl k závěrům celkem 4 znaleckých posudků nebo odborných vyjádření k rozsahu vzniklé škody, neprovedl další navržené důkazy v podobě výpovědí znalců , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a v důsledku toho dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když nájemce nemohl užívat celou podlahu restaurace. Částečný provoz restaurace v podobě „jídla s sebou“ byl zachován pouze za účelem minimalizace ztrát způsobených havárií vody. Pokud soud poskytl 67% slevu na nájemném, pak tato sleva je nedostatečná, nereflektuje závěry znaleckých posudků s tím, že nájemci měla být poskytnuta sleva minimálně ve výši nájemného, jež odpovídá výši vzniklé škody. Nájemce má však další nároky proti žalobkyni, kterých se domáhá u rozhodčího soudu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla žádné pohledávky za nájemcem – společností , Anonymizováno, ., nepříslušelo jí právo k doplnění blankosměnky. Pokud žalobkyně účtovala nájemci zaplacení nájemného již od 1. 7. 2012, postupovala neoprávněně v rozporu se smlouvou.6. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 15. 9. 2021 zejména uvedla, že počátek nájemního vztahu nastal ke dni 1. 4. 2012 s tím, že výměna podlahy v rozsahu 127 m2 byla dostačující, neboť havárie vody postihla pouze část prostor restaurace. Dle předcházejícího rozhodnutí odvolacího soudu bylo třeba pouze zjistit, nakolik havárií vody zasažená podlaha bránila nájemci v provozu stravovacího zařízení, zda zcela nebo zčásti. Žalobkyně se ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že nelze vycházet ze znaleckého posudku společnosti , Anonymizováno, ., neboť ten vychází z právního názoru, který mu nepřísluší, a navíc posuzuje delší období od 6. 7. 2013 do 15. 1. 2014. Žalobkyně rovněž souhlasí se závěrem rozhodujícího soudu ohledně vý