2 Cmo 261/2021-114 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalovaných zaplacení 1 226 780 Kč s úrokem 6% od 12. 3. 2020 do zaplacení a s odměnou 4 089 Kč. Uvedl, že je majitelem směnky vystavené prvním žalovaným dne 21. 6. 2019 v Praze jako blankosměnka k zajištění pohledávek žalobce vůči prvnímu žalovanému. V souladu s vyplňovacím směnečným prohlášením doplnil žalobce do směnky částku 1 226 780 Kč, platební místo, kterým je aktuální sídlo žalobce a datum splatnosti dnem 11. 3. 2020. Druhý žalovaný se za závazek výstavce směnku zaplatit zaručil. Směnka předložená k placení nebyla zaplacena.2. Usnesením ze dne 4. 11. 2020, č. j. 37 Cm 78/2020-23 soud prvního stupně řízení zastavil co do částky 101 650,40, co do úroku z této částky od 4. 9. 2020 do zaplacení a co do části odměny ve výši 339 Kč. Stalo se tak na základě částečného zpětvzetí žaloby.3. Směnečným platebním rozkazem ze dne 18. 12. 2020, č. j. 37 Cm 78/2020-24 soud prvního stupně ohledně zpětvzetím nedotčených částí žalobcem uplatněného nároku žalobě vyhověl. Žalovaní ve společných námitkách předně namítali nesprávně vyplněnou směnečnou sumu, když ze seznamu dlužných faktur, který sestavil žalobce, vyplývá nedoplatek pouze 1 157 220,02 Kč. Dále namítali, že žalobce nezohlednil, že k chybně vystaveným fakturám o celkové výši 54 564,09 Kč, které první žalovaný nedopatřením zaplatil, nebyly žalobcem vystaveny dobropisy. Namítali také, že první žalovaný měl v rámci věrnostního programu žalobce právo na notebook HP v hodnotě 11 625 Kč, který neobdržel a proti si tuto částku proti uplatněnému nároku započítává. Sám druhý žalovaný namítal, že k platnosti jeho podpisu byl nezbytný souhlas jeho manželky, když se nejedná o úkon obvyklý. Také druhý žalovaný sám namítal, že směnku podepsal pouze jako zástupce výstavce směnky, tedy prvního žalovaného, podpis rukojmího není jeho pravým podpisem. Konečně namítali, že žalobce si ve všech fakturách bez opory ve smlouvě účtuje poplatek 19 Kč za zaslání faktur.4. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že směnka byla vyplněna v souladu s ujednáním o jejím vyplnění. Rozdíl, na který žalovaní poukazují, představuje rozdíl mezi jistinou faktur a příslušenstvím, na které má žalobce právo podle rámcové smlouvy a jejích příloh. Chybně vystavené faktury nejsou vůbec zahrnuty ve sporné směnce. Ty ostatně byly již dříve prvnímu žalovanému vystaveny a o jejich výši byl snížen celkový dluh ještě před vyplněním směnky. Odměna v rámci věrnostního programu prvnímu žalovanému nepřísluší s ohledem na prodlení se zaplacením faktur. Směnečný závazek druhého žalovaného není součástí společného jmění manželů, a proto souhlas manželky druhé žalovaného nebylo třeba. Konečně trval na pravosti podpisu druhé žalovaného na směnce a navrhl k tomu důkaz znaleckým posudkem.5. V části I. výroku napadeného rozsudku soud prvního stupně soud prvního stupně zrekapituloval obsah předmětného směnečného platebního rozkazu, jak ten vyplývá z redukcí dle výše uvedeného usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 11.2020 a z části II. výroku napadeného rozsudku. V této II. části výroku ve znění opravného usnesení soud prvního stupně zrušil daný směnečný platební rozkaz co do částky 480 089,41 Kč a části příslušenstvím. Stalo se tak na základě dalšího částečného zpětvzetí žaloby.6. K námitce nesprávného vyplnění blankosměnky se soud ztotožnil s tím, že žalobce měl právo nejen na jistinu, nýbrž rovněž na sankce za prodlení s placením jistin faktur, a to podle přílohy rámcové smlouvy, čemuž odpovídá namítaná částka 69 559,98 Kč. Ztotožnil se také s tím, že omylem vystavené faktury nejsou zahrnuty ve sporné směnce. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, spisové značky 29 Cdo 63/2006, že započtení proti směnečné pohledávce až za námitkového řízení nepřichází v úvahu, neshledal žalovanými namítané započtení možným. Totéž platí i ohledně namítané neoprávněně účtované částky 19 Kč v jednotlivých fakturách. To by se týkalo rovněž plnění podle věrnostního programu, i kdyby měl první žalovaný na toto plnění vůbec nárok. S poukazem na § 714 o. z. pak soud dovodil, že námitka souhlasu manželky s rukojemským závazkem druhého žalovaného přísluší právě jen této manželce a nikoliv druhému žalovanému. Ohledně pravosti podpisu druhé žalovaného na sporné směnce v postavení rukojmího soud konstatoval, že není stanoven žádný důkaz, který byl v tomto směru předepsán. Prokázat tvrzení o pravosti podpisu na konkrétní listině lze tedy obecně jakýmkoliv důkazním prostředkem. Není tedy vždy nezbytný důkaz znaleckým posudkem, lze-li považovat kvalitu popisu za prokázanou jinými k tomu provedenými důkazními prostředky. V této souvislosti se soud prvního stupně opřel o ujednání o vydání směnky a o prohlášení druhého žalovaného jako avalisty, obě listiny ze dne 21. 6. 2021.7. Proti tomuto rozsudku se společným odvoláním odvolali včas oba žalovaní s tím, že napadají pouze výrok I. a navrhují jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude v celém rozsahu zrušen, anebo jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítají předně, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil provedené dokazování. Při tom nesprávně zjistil, že druhý žalovaný podepsal prohlášení avalisty, třebaže ten i pravost tohoto podpisu před soudem prvního stupně popřel. Nejen podpisu druhého žalovaného na sporné směnce, nýbrž i pravosti podpisu stejného žalovaného pod prohlášením avalisty se týká důkazní povinnost žalobce, který ostatně sám navrhoval, aby bylo v této věci provedeno dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Dále považují odvolatelé výrok ad I. napadeného rozsudku za nepřezkoumatelný, protože soud prvního stupně nevyjádřil, zda předmětný směnečný platební rozkaz potvrzuje nebo zrušuje.8. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2021, č. j. 37 Cm 78/2020-109 bylo odvolací řízení ohledně odvolání prvního žalovaného proti shora uvedenému rozsudku pravomocně zastaveno.9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].10. Vyšel při tom předně ze zjištění soudu prvního stupně, na kterých ten postavil své rozhodnutí, s výjimkou níže uvedenou.11. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně na jednání konaném dne 23. 6. 2021 vyhlásil přezkoumávaný rozsudek ve znění, v jakém je jeho originál založen ve spise a v jakém byl stejnopis jeho písemného vyhotovení doručen účastníkům řízení. Z protokolu z výše uvedeného jednání i z originálu rozsudku je zřejmé, že soud v části I. výroku sice vyjádřil, o jakých nárocích zbývá po opakovaných částečných zpětvzetích rozhodnout, skutečně však, jak případně namítá odvolání, nevyjádřil žádným způsobem, zda tuto zbývající část směnečného platebního rozkazu ponechává v platnosti anebo ji zrušuje. Ze 17. odstavce odůvodnění napadeného rozsudku je sice zřejmé, že bylo záměrem soudu prvního stupně směnečný platební rozkaz ve zbývajícím rozsahu ponechat v platnosti. Ve výroku napadeného rozsudku se to však neodrazilo ani tím nejmenším způsobem.12. Podobný problém trpí i část II. výroku napadeného rozsudku, když soud prvního stupně sice vyjádřil, že v rozsahu druhého částečného zpětvzetí žaloby řízení rovněž zastavuje, opomenul však ve stejném rozsahu směnečný platební rozkaz zrušit. Pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 6. 2021, č. j. 37 Cm 78/2020-99 je však nutno považovat tento problém za odstraněný.13. Z obsahu spisu dále vyplývá, že druhý žalovaný na jednání konaném před soudem prvního stupně dne 19. 5. 2021 ke čtenému prohlášení avalisty uvedl, že podpis na této listině není jeho podpisem a že , Anonymizováno, , který měl v souvislosti se stejnou listinou zastupovat žalobce, nezná a nikdy s ním nejednal.14. Z ujednání o vydání směnky pak vyplývá, že účastníky tohoto ujednání jsou pouze žalobce a první žalovaný. Druhý žalovaný tuto listinu podepsal pouze jako zástupce prvního žalovaného.15. Zásadní otázkou ve vztahu k napadenému rozsudku je, zda v souvislosti s ním dostál soud prvního stupně svým zákonným povinnostem. Jde o to, že podle § 152 o. s. ř. je soud povinen rozsudkem rozhodnout o celé projednávané věci. V tomto případě ovšem soud v části II. výroku napadeného rozsudku ve znění opravného usnesení rozhodl pouze o té části uplatněného nároku, která byla dotčena druhým částečným zpětvzetím žaloby. O zbývající části, o které hovoří část I. výroku napadeného rozsudku, není rozhodnuto žádným způsobem. Okolnost, že záměr, jak hodlal soud prvního stupně i o této části nároku rozhodnout, je jednoznačně vyjádřen v důvodech napadeného rozsudku, je bezvýznamná. Rozsudek soudu je podle § 159a o. s. ř. závazný pouze ve svém výroku. Také pouze tento výrok nabývá právní moci. Naproti tomu úvahy obsažené pouze v odůvodnění rozsudku závazné nejsou pro účastníky řízení, pro soud a ani případně pro třetí osoby. Tyto úvahy také nemohou nabýt právní moci. Konečně odvolání pouze proti důvodům rozhodnutí není přípustné, jak plyne z § 202 odst. 3 o. s.