2 Cmo 3/2022-466 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 8. 2016, č. j. 49 Cm 81/2016-11 a rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů námitkového řízení žalobce ve výši 136 621,10 (výrok I., II. rozsudku). Doplňujícím rozsudkem ze dne 2. 12. 2022 rozhodl o povinnosti žalovaného k zaplacení částky 1 960 Kč ve prospěch České republiky na účet Krajského soudu v Plzni (vyplacené svědečné).2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 765 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 11. 7. 2016 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 2 550 Kč a náhrady nákladů řízení. Pohledávku prokazoval originálem směnky vystavené žalovaným 1. 5. 2013 na částku 765 000 Kč. Směnka byla splatná dne 10.7.2016. Na směnku nebylo žalovaným plněno, a to ani po opakovaných výzvách žalobce k plnění.3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 2. 8. 2016, č. j. 49 Cm 81/2016-11, tak že žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Ve včasných a odůvodněných námitkách žalovaný uvedl, že tvrzení žalobce, že by žalovaný dne 1. 5. 2013 vystavil v , Anonymizováno, ve prospěch žalobce směnku znějící na 765 000 Kč, se nezakládá na pravdě. Rozhodného dne (1. 5. 2013) nemohl být v , Anonymizováno, , když se nacházel v , Anonymizováno, . Tvrzení o tom navrhoval prokázat svědeckou výpovědí.4. Soud prvního stupně věc projednal. Vedl dokazování jednak listinnými důkazy (prvopis směnky vlastní, znalecký posudek znalkyně , Anonymizováno, ) a dále výslechem svědka (svědkyně , Anonymizováno, ). Zbývající důkazy zamítl pro jejich nadbytečnost. Ze skutkových zjištění z označených důkazů učinil následující závěry.5. Předně konstatoval, že žalovaný namítal v podstatě dvě konkrétní námitky. Jednak že předmětnou směnku nepodepsal a že tak ani učinit nemohl, když 1. 5. 2013 se nacházel v , Anonymizováno, , nikoliv v , Anonymizováno, .6. Za prokázáno měl soud prvního stupně, že žalovaný vystavil směnku na částku 765 000 Kč, nikoli v , Anonymizováno, 1. 5. 2013, ale v jiný nezjištěný den. Na předmětnou směnku neplnil. Pokud jde o námitku ohledně data vystavení směnky 1. 5. 2013, svědeckou výpovědí svědkyně , Anonymizováno, bylo prokázáno, že tento den se žalovaný skutečně zdržoval v , Anonymizováno, nikoli v , Anonymizováno, . Nicméně na závěru o tom, že v řízení byla předložena platná směnka, která obsahuje veškeré náležitosti podle čl. I. § 75 ZSŠ to nemůže ničeho změnit. Není totiž rozhodné, jestli místo a datum vystavení směnky je skutečně reálné vzhledem k datu a místu, kde a kdy byla směnka vystavena, tzn., že není podstatné, jestli došlo k faktickému podpisu žalovaným v den a na místě, jak jsou ve směnce uvedena. Námitku neshledal proto důvodnou. Stejně tak nedůvodnou vyhodnotil soud námitku nepravosti podpisu na předmětné směnce, když závěr znaleckého posudku uzavřel, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem. Z tohoto pohledu pak nebylo nezbytné hodnotit výpovědi účastníků, které byly uvedeny při ústním jednání. Ze všech uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně, jak shora uvedeno. O nákladech námitkového řízení rozhodl soud ve prospěch úspěšného žalobce a náhradu mu přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti rozsudku ve spojení s jeho doplněním se žalovaný ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Konstatoval obsah námitek. Podle žalovaného se soud prvního stupě nedostatečně zabýval platností předložené směnky a nebylo postaveno najisto, zdali směnka obsahuje veškeré náležitosti, jak vyžaduje čl. I. § 75 ZSŠ. Žalovaný předmětnou směnku dne 1. 5. 2013 nepodepsal, uvedené bylo prokázáno výpovědí svědkyně , Anonymizováno, . Dne 1. 5. 2013 se žalovaný nacházel v , Anonymizováno, nikoli v , Anonymizováno, . Soudu prvního stupně vytkl žalovaný i procesní pochybení, když nevyslechl navržené svědky, zejména pak , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jak žalovaný navrhoval v podaných námitkách spolu s výslechem žalovaného jako účastníka řízení. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil podáním ze dne 18. 1. 2021. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný a s argumentací žalovaného podle podaného odvolání se neztotožňuje. Cílem žalovaného je protahovat soudní řízení a oddálit právní moc vydaného rozhodnutí. Ohledně data vystavení směnky poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010 a uvádí, že i kdyby směnka byla podepsána ze strany žalovaného jiný den, jednalo by se o směnku platnou. Pokud tedy v souvislosti s uvedenou námitkou soud nevyslechl navržené svědky, učil správně. Poukázal i na to, že žalovaný na jednání dne 24. 2. 2017 svůj podpis uznal a pravost podpisu byla navíc prokázána i znaleckým posudkem soudní znalkyně. Proti posudku nevznesl žalovaný žádné námitky. Ze stejného důvodu je správný i dodatečný posudek ze 2.12.2020. Účastnický výslech žalovaného nebylo nutné provádět, když byl proveden již dne 25. 4. 2017 a nadto by ani nemohl zvrátit závěry soudu prvního stupně. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.10. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně v řízení o námitkách žalovaného. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.11. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.12. Z obsahá spisu se podává, že žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 765 000 Kč s 6% úrokem od 11. 7. 2016 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 2 550 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 2. 8. 2016 směnečným platebním rozkazem č. j. , Anonymizováno, , kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Ve včas podaných námitkách žalovaný namítl vadu podpisu, konkrétně nepravost podpisu, kterým je směnka opatřena a tvrdil, že směnku nemohl podepsat dne 1. 5. 2013, když se rozhodné datum nacházel v , adresa, nikoli v , Anonymizováno, .13. Odvolací soud při přezkoumání správnosti rozsudku soudu prvního stupně vycházel ze zjištění soudu učiněných z předmětných listin a výslechu svědkyně , Anonymizováno, , která jsou správná a odpovídají obsahu jednotlivých důkazů.14. Odvolací soud nejprve konstatuje, že žalobce uplatnil právo z platné směnky vlastní, která má veškeré náležitosti požadované podle čl. I § 75 ZSŠ.15. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že pokud jde o námitku žalovaného týkající se nepravosti podpisu na směnce, jedná se o námitku nedůvodnou. Byla zcela vyvrácena závěrem znaleckého posudku o tom, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem. Pokud žalovaný namítal možnou podjatost znalkyně , Anonymizováno, s odůvodněním, že bydliště znalkyně se nachází v blízkosti bydliště žalobce, nejedná se o důvod způsobilý vzbudit jakoukoli pochybnost (§ 11 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících). Z vyloženého důvodu nebylo na místě zpracování revizního znaleckého posudku, jak navrhoval v odvolacím řízení žalovaný. Proto byl jeho návrh zamítnut. V této souvislosti je třeba připomenout, že žalovaný nevznesl žádné námitky proti znaleckému posudku.16. Pokud jde o námitku žalovaného, že směnka nemohla být žalovaným podepsána dne 1. 5. 2013 v Plzni, když téhož dne se žalovaný nacházel v , Anonymizováno, , jedná se rovněž o námitku nedůvodnou. Odvolací soud konstatuje, že datum vystavení směnky nemusí být dnem, kdy byla směnka skutečně vystavena. K platnosti směnky postačuje, aby datum vystavení směnky bylo dnem existujícím, což v dané věci bezesporu je (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010). Skutečnost, že žalovaný nebyl 1. 5. 2013 v , Anonymizováno, , není nikterak rozhodná.17. Vzhledem k tomuto závěru nebylo potřeba vyslýchat žalovaným navržené svědky (, Anonymizováno, , , Anonymizováno, )a žalovaného jako účastníka řízení, kteří měli vypovídat ke skutečnosti, že žalovaný se dne 1. 5. 2013 nacházel v , Anonymizováno, nikoliv v , Anonymizováno, . Navíc tuto skutečnost již vypověděla svědkyně , Anonymizováno, a soud neměl důvod o této skutečnosti pochybovat. Navíc na závěru o platnosti směnky to ničeho nemění.18. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. a doplňujícíh