Stručně: Paragraf 11 zákona o znalcích a tlumočnících stanoví, že znalec nebo tlumočník nesmí podat posudek či provést tlumočnický úkon, pokud existuje pochybnost o jeho nepodjatosti, a upravuje postup v případě zjištění takové skutečnosti.
§ 11
(1) Znalec (tlumočník) nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti.
(2) Jakmile se znalec (tlumočník) dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně; stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda znalec (tlumočník) je vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku (tlumočnický úkon) ustanovil.
(3) O tom, kdy znalec (tlumočník) může odepřít podání posudku (překladu) a kdy mu nemůže být podání posudku (překladu) uloženo, platí pro jednotlivé druhy řízení obdobně ustanovení o svědcích.
Paragraf 11 zákona o znalcích a tlumočnících stanoví, že znalec nebo tlumočník nesmí podat posudek či provést tlumočnický úkon, pokud existuje pochybnost o jeho nepodjatosti, a upravuje postup v případě zjištění takové skutečnosti.
Co to znamená v praxi
Znalec nebo tlumočník musí odmítnout práci, pokud by jeho vztah k věci, orgánům řízení, účastníkům nebo jejich zástupcům mohl vyvolat pochybnosti o jeho nestrannosti.
Pokud se znalec nebo tlumočník dozví o okolnostech, které ho vylučují z podání posudku, musí to neprodleně oznámit. Stejnou povinnost mají i účastníci řízení.
O tom, zda je znalec nebo tlumočník vyloučen, rozhoduje orgán, který ho pro daný úkon ustanovil.
Možnost znalce nebo tlumočníka odmítnout podání posudku (překladu) nebo situace, kdy mu nemůže být uloženo, se řídí obdobně pravidly pro svědky v daném typu řízení.
Na co si dát pozor
Znalec (tlumočník) má povinnost sám posoudit svou nepodjatost a v případě pochybností odmítnout úkon.
Účastníci řízení mají také povinnost oznámit skutečnosti, které by mohly vést k vyloučení znalce (tlumočníka).