2 Cmo 312/2021-203 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 7. 2020, č. j. 7 Cm 106/2018-119 (výrok I.) a dále řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. 2 Cmo 186/2021-181 (výrok II.). Rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.) a na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok IV.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a konstatoval, že žalovaný nezaplatil v soudem stanovených lhůtách soudní poplatek za odvolání, které podal proti rozsudku ve věci vydanému, a dále za dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o připuštění vstupu žalobkyně do řízení na místo původní žalobkyně postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. Pokud jde o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, těmto nebylo vyhověno. Vyhověno nebylo ani žádosti žalovaného o umožnění splácet soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ve splátkách. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu konstatoval, že o poslední žádosti žalovaného o osvobození od soudního poplatku za dovolání již nebylo rozhodováno, neboť žalovaný v ní neuvedl žádnou skutečnost, která by odůvodňovala rozhodnutí odlišné od posledního pravomocného rozhodnutí o nepřiznání osvobození. Na dodatečnou výzvu soudu prvního stupně o zaslání vyplněného prohlášení o majetkových poměrech žalovaný nereagoval. O této žádosti nebylo proto rozhodováno samostatným usnesením. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný soudní poplatek za odvolání proti rozsudku nezaplatil, a proto řízení o tomto odvolání bylo zastaveno podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Stejně bylo postupováno ve vztahu k dovolacímu řízení, kde došlo k téže situaci. Výrok o nákladech odvolacího a dovolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný nezaplacením soudních poplatků zavinil zastavení těchto řízení. Žalobkyni však žádné náklady nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl, že o zastavení odvolacího a dovolacího řízení rozhodl dříve, než došlo k pravomocnému rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek. Jedná se o libovůli soudu, který ke svému závěru nepoužil žádné aktuální informace o žalovaném. Soud prvního stupně zabránil žalovanému v přístupu k jeho právům, neboť po vydání usnesení o zastavení řízení již není možné zhojit tuto skutečnost zaplacením soudního poplatku. Na rozdíl od případu, kdy návrh na osvobození je zamítnut, musí soud vždy vydat novou výzvu k zaplacení poplatku a teprve v případě jejího nereflektování účastníkem lze řízení zastavit. Žalovanému však tato dodatečná lhůta poskytnuta nebyla.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).4. Podle § 2 odst. 5, první věta zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel. Podle § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání, podle § 4 odst. 1, písm. c/ uvedeného zákona podáním dovolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud podle § 9 odst. 1 ZSOP vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě vznikla žalovanému podáním odvolání proti rozsudku ve věci vydanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek za odvolání nebyl zaplacen při podání odvolání, vyzval soud prvního stupně žalovaného usnesením ze dne 12. 8. 2020, č. j. 7 Cm 106/2018-130, k jeho zaplacení ve výši 180 600 Kč podle položky 22. bod 1. písm. a/ sazebníku soudních poplatků ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. V reakci na toto usnesení, které bylo doručeno zástupci žalovaného dne 17. 8. 2020, požádal žalovaný podáním ze dne 18. 8. 2020 o osvobození od soudního poplatku za odvolání. Tato žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2020, č. j. 7 Cm 106/2018-139, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 342/2020-148. Po právní moci uvedeného usnesení vyzval soud prvního stupně žalovaného přípisem ze dne 23. 3. 2021, který byl doručen jeho zástupci dne 25. 3. 2021, k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy. Žalovaný poté požádal podáním ze dne 6. 4. 2021 o umožnění splátek soudního poplatku, čemuž nebylo vyhověno, když usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 7 Cm 106/2018-154, soud prvního stupně rozhodl, že lhůta k zaplacení poplatku se žalovanému neprodlužuje. Odvolání žalovaného proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, č. j. 2 Cmo 111/2021-159. Přípisem ze dne 6. 5. 2021, doručeným zástupci žalovaného dne 10. 5. 2021, soud prvního stupně opětovně vyrozuměl žalovaného o tom, že jeho poplatková povinnost ve výši 180 600 Kč trvá, a lhůtu k zaplacení poplatku stanovil žalovanému v délce patnácti dnů ode dne doručení přípisu. Žalovaný však ani v takto stanovené lhůtě soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ve věci vydanému nezaplatil.6. Pokud jde o soudní poplatek za dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. 2 Cmo 186/2021-181, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o připuštění vstupu žalobkyně do řízení na místo původní žalobkyně , Anonymizováno, “, k jeho zaplacení ve výši 4 000 Kč byl žalovaný vyzván usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 8. 2021, č. j. 7 Cm 106/2018-189, které bylo jeho zástupci doručeno dne 31. 8. 2021. Ve lhůtě soudem stanovené v délce patnácti dnů žalovaný soudní poplatek nezaplatil a podáním ze dne 31. 8. 2021 opětovně požádal o osvobození od poplatkové povinnosti. Tuto žádost odůvodnil pouze tím, že má za to, že předpoklady pro takové rozhodnutí soudu jsou u něj splněny. Na výzvu soudu prvního stupně k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů danou žalovanému usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2021, č. j. 7 Cm 106/2018-192, žalovaný žádným způsobem nereagoval.7. K žádosti žalovaného o jeho osvobození od poplatkové povinnosti ze dne 31. 8. 2021 odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že o této nebylo nutno rozhodovat samostatným usnesením, neboť žalovaný v ní neuvedl (a k výzvě soudu prvního stupně ani nedoložil) žádné nové skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na změnu jeho poměrů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09). Pakliže se soud prvního stupně s touto žádostí argumentačně vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení, nelze tomuto jeho postupu ničeho vytknout, když o změně poměrů na straně žalovaného oproti době, kdy bylo rozhodováno o jeho předchozích žádostech, uvažovat nelze. Neobstojí tak výtka žalovaného v jím podaném odvolání, že napadené usnesení je předčasné z důvodu, že o žádosti ze dne 31. 8. 2021 nebylo pravomocně rozhodnuto.8. Na základě skutečností shora uvedených lze shrnout, že žalovaný byl řádně vyzván k zaplacení soudních poplatků za podané odvolání a dovolání, tyto však ve stanovených lhůtách nezaplatil. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ve věci vydanému i řízení o jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. 2 Cmo 186/2021-181, zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP a pokud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a na náhradu nákladů řízení dovolacího, neboť žalobkyni, které by jinak toto právo příslušelo s ohledem na procesní zavinění žalovaného na zastavení těchto řízení, žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 2, první věta o. s. ř.). O zkrácení práv žalovaného tedy uvažovat nelze, když naopak z jeho postupu v řízení je zřejmá snaha o oddálení rozhodnutí v dané věci, na což bylo poukázáno již v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 342/2020-148.9. Z