2 Cmo 72/2022-41 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 180 000 Kč s 6% úrokem ročně od 1. 2. 2019 do zaplacení z titulu směnečné pohledávky podle směnky, kterou žalovaný vystavil dne 15. 8. 2018 s tím, že žalobci dne 1. 2. 2020 zaplatí směnečnou pohledávky ve výši 180 000 Kč. K úhradě dluhu nedošlo, proto se žalobce domáhá zaplacení v soudním řízení.2. Soud prvního stupně ve věci nerozhodl směnečným platebním rozkazem, když předloženou směnku hodnotil jako neplatnou. Usnesením soudu ze dne 14. 12. 20212, č. j. 55 Cm 143/2021-13 vyzval účastníky řízení, aby soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Žalobce na výzvu soudu prvního stupně nereagoval. Žalovaný sdělil soudu, že se případnému ústnímu jednání nebrání, směnku považuje za zfalšovanou. Soud prvního stupně vyhodnotil reakce účastníků řízení jako dostačující proto, aby rozhodl ve věci bez nařízeného jednání (§ 115a o. s. ř.) a na základě listinných důkazů proto přistoupil dne 16. 2. 2022 k vyhlášení rozsudku.3. Soud prvního stupně učinil zjištění z předmětné směnky a vzal za prokázané, že jako výstavce směnky je označen , Anonymizováno, , směnka byla vystavena dne 15. 8. 2018 a na jejím základě se žalovaný zavázal zaplatit žalobci dne 1. 2. 2019 částku 180 000 Kč. Jako místo placení je označen , adresa, a dále je zde uvedeno, že listina je splatná u ČSOB , adresa, . Po zhodnocení obsahu listiny dospěl soud prvního stupně k závěru, že se nejedná o směnku platnou ve smyslu čl. I. § 75 a následujících zákona směnečného a šekového dále jen ZSŠ). Odkázáno bylo na četnou judikaturu Nejvyššího soudu i Vrchního soudu v Praze, podle které je-li na směnce více platebních míst vedle sebe, nejedná se o směnku platnou. Ze shodné judikatury dovodil i to, že je-li na směnce rozpor mezi platebním místem (, adresa, ) a platebním místem vyznačeným domicilem podle čl. I. § 4 ZSŠ není platného směnečného závazku. Z uvedených důvodů proto nezbylo, než žalobu zamítnout. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.4. Proti rozsudku se žalobce ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Nezpochybnil právo soudu věc projednat bez nařízeného jednání a uvedl, že sám nařízení jednání, s ohledem na nezpochybnitelná fakta, nepožadoval. Předně uvedl, že směnka není zfalšovaná. Popsal obtížnou situace při jednání se žalovaným s tím, že úspěšný nebyl ani pokus o mimosoudní vymožení pohledávky. Pokud soud zmínil rozpor v místě plnění, žalobce uvedl, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dvojím způsobem, část v hotovosti a část bezhotovostně, resp. složením na účet, který však v době směnečného řízení již neexistoval. Nicméně žalovaný mohl plnění provést dvěma způsoby. Na dokreslení pravdivosti svých tvrzení doložil žalobce k odvolání jako listinný důkaz - pokladní složenku na účet u banky Moneta a úvodní část příkazní smlouvy. Uvedeným dokládá zvýšení dluhu žalovaného. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně nevyjádřil.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.7. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně v řízení o směnečné pohledávce žalobce. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně.8. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.9. Z obsahá spisu se podává, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 180 000 Kč s 6% úrokem od 1. 2. 2019 do zaplacení a úhrady soudního poplatku. Ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto napadeným rozsudkem bez nařízeného jednání, když k výzvě soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2021, č. j. 55 Cm 143/2021-13 s takovým procesním postupem účastnící řízení nevyslovili nesouhlas.10. Základem pro zamítnutí žaloby je vyhodnocení obsahu směnky a závěr soudu prvního stupně o její neplatnosti z důvodu více platebních míst vedle sebe.11. Odvolací soud se s uvedeným závěrem soudu prvního stupně ztotožnil. Z listiny označené jako směnka bylo správně zjištěno, že byla vystavena dne 15. 8. 2018 výstavcem směnky , Anonymizováno, , který se zavázal zaplatit žalobci dne 1. 2. 2019 částku 180 000 Kč. Jako místo placení je na směnce označen , adresa, a dále je na listině uvedeno splatno u ČSOB , adresa, .12. Určení platebního místa je podle čl. I. § 75 ZSŠ je jednou z obsahových náležitostí směnky. Správně bylo v odůvodnění napadeného rozsudku konstatováno, že směnka obsahující více platebních míst není směnkou platnou (případně bylo odkázáno na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 1645/2005). Rovněž správně bylo uvedeno i to, že je-li na směnce rozpor mezi platebním místem a domicilem s místními údaji, nebude listina směnkou pro rozpor mezi místem platebním a domicilátem (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 160/99).13. Soud prvního stupně tedy zcela správně obsah listiny vyhodnotil a uzavřel, že se jedná o neplatnou směnku, když z obsahu listiny se podává rozpor mezi místem placením , adresa, a platebním místem vymezeným domicilem ČSOB , adresa, .14. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Vzhledem k přijatým závěrům odvolací soud zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování v rozsahu, jak uvedeno v jeho odvolání, když tyto byly navrhovány k prokázání mimosoudního vymáhání pohledávky.15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalovanému, jako straně ve sporu zcela úspěšné, žádné náklady odvolacího řízení prokazatelně nevznikly.