2 Cmo 87/2022-90 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení ve shora označené věci, když zároveň zrušil před tím jím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 22. 9. 2021, č. j. 7 Cm 111/2021-25. Přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 77 630,90 Kč. Řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní, když žalovaný nárok, který uplatnila v tomto řízení, po jeho zahájení žalovaný uspokojil. O náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky soud rozhodl podle § 146 odst. 2 druhá věta o. s. ř., když důvodně podaná žaloba byla žalobkyní vzata zpět pro chování žalovaného. Přiznaná náhrada nákladů řízení se skládá z částky 21 257 Kč, což je žalobkyní zaplacený soudní poplatek, z náhrady za čtyři hlavní úkony právní služby po 10 020 Kč (převzetí věci, podání žaloby, vyjádření k námitkám žalovaného a zpětvzetí žaloby), z náhrady za jeden vedlejší úkon právní služby za 5 010 Kč (jednoduchá upomínka), z pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 9 783,90 Kč. Konstatoval, že proti společnosti , Anonymizováno, , která byla také původně účastníkem tohoto řízení, bylo řízení vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí a dále vedeno pod spisovou značkou 13 Cm 14/2022. Toto řízení skončilo pravomocným rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 13 Cm 14/2022-25. Zpětvzetí žaloby v této věci bylo soudu prvního stupně doručeno dne 14. 3. 2022. Proto nepřicházelo v úvahu vrácení poměrné části soudního poplatku.2. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení, se včas odvolal žalovaný a navrhuje, aby tento výrok napadeného usnesení byl změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předně uvádí, že soud měl část soudního poplatku zaplaceného ze žaloby vrátit žalobkyni podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., zákon o soudních poplatcích, v platném znění. Domnívá se, že jsou dány předpoklady pro použití § 150 o. s. ř. Při tom předně poukazuje na okolnost, že žalobkyně je jednou z největších bank, která má zjevně dostatečné interní kapacity na to, aby obdobné pohledávky z běžného obchodního styku s jednoduchým právním a skutkovým základem vymáhala prostřednictvím vlastního právního oddělení. Vzhledem k obratu žalobkyně jí nepřiznáním nákladů řízení nevznikne žádná významná škoda. Dále poukazuje na to, že jeho podnikatelská činnost v oboru truhlářských prací byla podstatně omezena v důsledku pandemie Covid-19 a žalovaný se tak dostal na hranici úpadku. Za rok 2020 činil zisk žalovaného před zdaněním pouze 272 755 Kč, čemuž odpovídá měsíční příjem asi 23 000 Kč. Žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Svým závazkům vždy dostál a také závazky vůči žalobkyni vyrovnal. Nikdy proti němu nebylo vedeno exekuční a ani insolvenční řízení. Žalovaný trpí zdravotními obtížemi a je invalidní pro invaliditu druhého stupně. Také jeho manželka má zdravotní obtíže, pro které má přiznánu invaliditu prvního stupně.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení odvoláním napadeného výroku o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky. Co se týká vrácení části soudního poplatku, pak zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který ten vyjádřil v odůvodnění napadeného usnesení, že v důsledku toho, že v mezidobí došlo k meritornímu rozhodnutí vůči společnosti , Anonymizováno, ., která byla původně také žalovanou v této věci a vůči níž bylo řízení vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí, nepřichází vrácení soudního poplatků v úvahu. Nesouhlasí s použitím oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. v tomto případě. Žalobkyně postupovala v posuzovaném řízení řádně a činila jen úkony vedoucí k rychlému ukončení sporu. Žalovaný o svém dluhu věděl a žalobkyně mu opakovaně nabízela smírné řešení formou rozložení jeho dluhu do více splátek, ale žalovaný této možnosti nevyužil. Obdržel také výzvu, kde byl mimo jiné upozorněn na riziko vzniku povinnosti k náhradě nákladů řízení. Proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně žalovaný zastoupený advokátem podal účelové námitky s tím, že spornou směnku nepodepsal. Přesto žalobou uplatněný nárok v průběhu řízení uspokojil. Kdyby žalovaný svou povinnost splnil před zahájením tohoto řízení a nikoliv až v průběhu námitkového řízení, žádné náklady řízení by žalobkyni vůbec nevznikly a nebylo by je třeba ani nahradit. Poukazuje na zásadu rovnosti účastníků řízení zaručenou Listinou základních práv a svobod a rovné právo účastníků řízení nechat se zastoupit odborným právním zástupcem. Toto právo by nemohla žalobkyně ztratit ani v případě, že by vskutku disponovala zaměstnanci s právnickým vzděláním. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu spisové značky 23 Cdo 4606/2016. Žalobkyně má plné právo na využití odborných právnických služeb, když sama v tomto oboru nepodniká. Dále soudí, že nejde o skutkově a právně jednoduchou věc. Skutečnost, že jsou spory týkající se cenných papírů, včetně směnek, svěřeny v prvním stupni krajským soudům, ukazuje, že nejde o spory jednoduché. Konečně poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, nález ze dne 5.11.12008, spisové značky I. ÚS 28 62/07, ve kterém jsou vymezeny hranice použití ustanovení § 150 o. s. ř. Tato věc žádný z předpokladů, jak je stanovil Ústavní soud, nesplňuje.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Vyšel při tom předně ze skutečností, ze kterých vycházel i soud prvního stupně.6. Z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 83012 odvolací soud zjistil, že žalovaný je od 27. 2. 2017 zapsán jako jediný společník a jednatel společnosti , Anonymizováno7. Z obsahu spisu zjistil, že v tomto řízení žalobkyně uplatnila nároky ze směnky vystavené dne 27. 3. 2018 společností , Anonymizováno, , kterou zastupoval žalovaný. Žalovaný stejnou směnku podepsal jako rukojmí. Shora uvedený směnečný platební rozkaz, který byl vydán i ve vztahu k uvedené společnosti, která byla tehdy žalovanou č. 1 v této věci, byl soudem prvního stupně zrušen usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 13 Cm 111/2021-36 z důvodu nedoručitelnosti. Dalším usnesením ze dne 23. 11. 2021, č. j. 13 Cm 11/2021-38 vyloučil soud věc vůči stejné společnosti k samostatnému projednání a rozhodnutí, když žalovaný podal proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu námitky.8. Co se týká otázky vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni, potom je nutno vzít v úvahu, že žalobkyně uplatnila svůj nárok proti společnosti , Anonymizováno, a vůči žalovanému jako proti solidárně zavázaným směnečným dlužníkům. Žalobkyní zaplacený soudní poplatek ze žaloby se tedy vztahuje jak vůči uvedené společnosti tak i vůči žalovanému. Vyloučením věci k samostatnému projednání a rozhodnuti, co se společnosti týká, se na tomto stavu nic nezměnilo. Potom, jestliže nedošlo k vůbec žádnému zpětvzetí žaloby ve vztahu ke jmenované společnosti a jestliže dokonce vůči ní bylo meritorně rozhodnuto ještě před tím, než byla vzata žaloba zpět vůči žalovanému v této projednávané věci, nevznikly vůbec podmínky pro vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 3 a 4 zákona o soudních poplatcích, jak k tomu soud prvního stupně správně uzavřel.9. Není žádných pochybností o tom, že žalobkyni svědčí v tomto případě právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 druhé věty o. s. ř. Výše náhrady těchto nákladů řízení, jak ji uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, odpovídá poměrům této věci i právním předpisem, které druhy a výši nákladů řízení stanoví.10. Také v případě, kdy je nutno právo na náhradu nákladů řízení posoudit podle § 146 odst. 2 o. s. ř. lze použít mimořádné oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení, na kterou má některý z účastníků jinak právo, zcela anebo zčásti nepřiznat v případě, kdy jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele.11. Ve věci vedené u soudu prvního stupně pod spisovou značkou 7 Cm 110/2021 a u odvolacího soudu pod spisovou značkou 2 Cmo 89/2022 navrhoval stejný žalovaný vůči totožné žalobkyni použití § 150 o. s. ř. odvolacím soudem a to na základě totožných skutečností a shodných právních vývodů, jako je tomu rovněž ve věci nyní projednávané.12. Žalovaný i tehdy uváděl okolnosti, o kterých i nyní soudí, že odůvodňují použití tohoto zvláštního oprávnění, ve dvou odlišných směrech, a to okolnosti na straně žalobkyně na straně jedné a okolnosti na straně samotného žalovaného na straně druhé. Jde o okolnosti, které spolu zvláště nijak nesouvisejí, a je proto nutné je posoudit samostatně.13. Odvolací soud v usnesení ze dne 26. 3. 2022, nakolik je žalovaným žalobkyni vytýkáno, že nadbytečně využila právních služeb advokáta, konstatoval následující: V této souvislosti je nepochybné, aniž by k tomu bylo nutné činit jakákoliv šetření, že již s ohledem na povahu činnosti žalobkyně ta zaměstnává významné množství osob s právnickým vzděláním. Ve vztahu k předmětu tohoto řízení, kterým jsou nároky