4 CO 135/2021-111 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. SPU [číslo], že 1. účastníkovi nebudou vydány zemědělské pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a obci [obec] (dále jen„ předmětné pozemky“). Žalobci uložil povinnosti zaplatit 1. účastníkovi náklady řízení ve výši 10 400 Kč k rukám zástupce žalobce (správně zástupce 1. účastníka) do tří dnů od právní moci rozsudku a ve vztahu žalobce a 2. účastníka žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že s předmětnými pozemky dle evidence v katastru nemovitostí hospodaří Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, kterým bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků, protože nebyly splněny zákonné podmínky pro přechod pozemků ze státu na obec Neustupov podle § 2a zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Účastník 1. jako oprávněná osoba vyzval k vydání předmětných pozemků; k vydání pozemků nedošlo, protože žalobce namítal nesplnění podmínky § 7 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“). Mezi žalobcem a 2. účastníkem, resp. organizačními složkami státu, a to Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a Státním pozemkovým úřadem, zůstalo sporné, kdo z nich je příslušný hospodařit s předmětnými pozemky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že Úřad pro zastupování státu není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky, když rozhodující není stav zápisu v katastru nemovitostí, ale skutečnost, že předmětné pozemky jsou pozemky zemědělskými a se zemědělskými pozemky ve vlastnictví státu je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad (§ 1 odst. 1, § 17 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, § 11 odst. 1, 5 zákona č. 290/2002 Sb., přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, § 4 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů). Protože žalobce, resp. organizační složka státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky, není tak osobou povinnou podle zákona o církevních restitucích a nemůže být proto dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž se zabýval námitkami žalobce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání poukazoval na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s tím, že zápis předmětných pozemků s příslušností hospodaření s majetkem státu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je v souladu jak s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, který nabyl právní moci dne 1.6.2017, tak s ustanovením § 10 písm. a) a § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, když Česká republika nabyla předmětné pozemky do vlastnictví až dnem právní moci uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze. Nesouhlasil proto s názorem soudu prvního stupně, že s předmětnými pozemky je příslušný hospodařit dle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, 2. účastník řízení. Poukazoval na to, že by bylo v rozporu s § 13 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, pokud by došlo k převodu příslušnosti hospodařit s předmětnými pozemky státu z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na Státní pozemkový úřad a že takové jednání by bylo neplatné. Měl za to, že je povinnou osobou podle § 4 písm. c) zákona o majetkovém vyrovnání a proto je dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se předmětné pozemky 1. účastníkovi nevydávají a tím nahradil rozhodnutí správního orgánu. 4. Účastník 1. k odvolání uvedl, že sám žalobce v řízení podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání tvrdil, že jednat za Českou republiku je příslušný Státní pozemkový úřad. Rozsudek, kterým bylo vyhověno 1. účastníkovi v řízení podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, je deklaratorním rozhodnutím, takže není pravdou, že stát se stal vlastníkem předmětných pozemků až dnem právní moci rozsudku a nelze tak ani postupovat podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Předmětné pozemky byly fakticky ve vlastnictví státu i k datu [datum] a k datu [datum], a protože byly a jsou součástí zemědělského půdního fondu, byl s nimi podle § 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, příslušný hospodařit Pozemkový fond České republiky a je s nimi podle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, příslušný hospodařit 2. účastník řízení. Zdůraznil, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona o církevních restitucích nebrání převodu práva hospodaření k předmětným pozemkům z žalobce na 2. účastníka řízení. Účastník 1. navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 5. Účastník 2. k odvolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalobce není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky a není tak osobou povinnou podle zákona o majetkovém vyrovnání a tudíž nebyl dotčen na svých právech napadeným rozhodnutím správního orgánu. Státní pozemkový úřad byl zřízen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dříve [příjmení] fond ČR), na podkladě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, za to za účelem hospodaření s majetkem ve vlastnictví státu. Příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky vznikla Státnímu pozemkovému úřadu na základě § 4 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, když z dokazování vyplývá, že pozemky jsou pozemky zemědělskými a tudíž není pochyb o tom, že příslušný hospodařit s předmětnými pozemky je 2. účastník řízení. Účastník 2. navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání žalobce a k vyjádření obou účastníků a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Mezi účastníky řízení podle části páté o.s.ř. nebylo sporné, že oprávněnou osobou je 1. účastník, že předmětné pozemky jsou zemědělskými nemovitostmi ve smyslu § 2 písm. b) bodu 1. zákona o majetkovém vyrovnání a že předmětné pozemky byly odňaty státem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, bez náhrady právnímu předchůdci 1. účastníka. Sporné mezi účastníky bylo, která organizační složka státu je příslušná hospodařit s předmětnými pozemky podle § 4 zákona o majetkovém vyrovnání. 8. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových odvíjí svou příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky státu z ustanovení § 10 a § 11 odst. 2 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s poukazem na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, jímž bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků, protože nebyly splněny zákonné podmínky pro přechod pozemků ze státu na obec Neustupov dle § 2a zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. 9. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, který nabyl právní moci dne 1.6.2017, bylo určeno na základě žaloby podané podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků. Uvedené rozhodnutí je rozhodnutím deklaratorním působícím ex tunc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2022, sp.zn. 28Cdo 173/2022). Nelze tedy dovodit, že by se stát stal vlastníkem předmětných pozemků až právní mocí uvedeného rozhodnutí soudu, jak tvrdil v odvolání žalobce. Protože se jedná o zemědělské pozemky, jejichž vlastníkem je stát, je příslušný s nimi hospodařit Státní pozemkový úřad a je tak povinnou osobou podle § 4 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, jak správně dovodil soud prvního stupně. Žalobce proto nemohl být dotčen na svých právech napadeným rozhodnutím správního orgánu. 10