4 CO 362/2021-120 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání poz. parc. č. [rok] v k. ú. [obec] a současně nahrazení rozhodnutí správního orgánu (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit účastníkovi náklady řízení v částce 18.063 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta (výrok II.). Soud prvního stupně odůvodnil rozhodnutí tím, že mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce je osobou oprávněnou dle § 3 písm. b), účastník je osobou povinnou dle § 4 písm. b) zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMV“), a že žalobce podal včas výzvu k vydání majetku. Současně dovodil, že předmětný pozemek není zemědělskou nemovitostí dle § 2 písm. b) ZMV. Dále dospěl k závěru, že sporný pozemek je součástí veřejné komunikační sítě a slouží jako přístupová cesta ke hřbitovu za kostelem a k nemovitostem, které jsou ve vlastnictví třetích osob. Vzhledem k tomu, že veřejný zájem převažuje nad zájmem žalobce, dospěl soud prvního stupně k závěru, že výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV je dán, a proto žalobu v souladu s § 250i o.s.ř. zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. 2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonem stanovené lhůtě odvolání žalobce, který uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř. Soudu prvního stupně především vytýkal, že učinil nesprávný závěr o tom, že sporný pozemek není zemědělskou nemovitostí, a že nedostatečně zohlednil skutečnost, že pozemek je jedinou přístupovou cestou na lesní pozemky, které jsou ve vlastnictví žalobce. Dále namítal, že se soud vůbec nevypořádal s námitkou žalobce o tom, že v důsledku jednání účastníka řízení vznikla žalobci na jeho lesním majetku škoda, kterou musí nyní žalobce na své náklady odstranit, avšak účastník mu v tomto postupu brání, když odmítá žalobci spornou cestu vydat. Dále nebyl srozuměn se závěrem soudu prvního stupně o tom, že veřejný zájem převažuje nad zájmem žalobce, a že nebyla důsledně aplikována judikatura soudů vyšších stupňů, která se zabývá problematikou proporcionality. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že předmětný pozemek žalobci vydá a v tomto rozsahu nahradí rozhodnutí správního orgánu a současně, aby žalobci přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Pro případ, že nebude možno rozhodnutí změnit, navrhoval, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Účastník ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že napadený rozsudek považuje za věcně správný. Předmětný pozemek naplňuje širší komunikační potřebu, což je překážka naturální restituce. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2017, sp.zn. 28Cdo 4692/2017, ze dne 23.10.2019, sp.zn. 28Cdo 1789/2019, nález Ústavního soudu ze dne 11.7.2017, sp.zn. III. ÚS 1961/2015 a další. Konečně odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 4Co 300/2020, které se týkalo obdobné problematiky týchž účastníků, avšak jiné nemovitosti. Předmětný pozemek tedy podléhá veřejnoprávní regulaci, což by žalobci neumožnilo realizovat vlastnické právo a tato skutečnost brání jeho vydání s ohledem na existenci výlukového důvodu dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a účastníkovi přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a poté a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Podle § 2 písm. b) bod 2. ZMV pro účely tohoto zákona se rozumí zemědělskými nemovitostmi pozemky, které ke dni 24. 6. 1991 tvořily lesní půdní fond. 6. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 61/1977 Sb., o lesích ve znění platném k 24.6.1991, lesními pozemky jsou pozemky bez lesních porostů, které slouží lesnímu hospodářství a jsou pro ně nepostradatelné (rozdělovací průseky, lesní cesty, plochy horních lesních skladů apod.). 7. Podle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem) a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby. 8. Podstatou řízení o žalobě ve věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, podle části páté o.s.ř. je nové projednání sporu nebo jiné právní věci v oblasti soukromého práva u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou soudem definitivně projednány a rozhodnuty, aniž by věc mohla být vrácena správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Věc je soudem znovu v celém rozsahu projednána a posouzena jak po stránce skutkové, tak právní, přičemž soud není v tomto řízení vázán ani skutkovým stavem, jak byl v předchozím správním řízení zjištěn správním orgánem, ani jeho právním hodnocením věci. 9. Z obsahu spisu se podává, že předmětný pozemek představuje příjezdovou komunikaci nejen k lesům, jež jsou ve vlastnictví žalobce a účastníka řízení, ale též k pozemkům třetích osob (např. poz. parc. [číslo] – manželé [příjmení], poz. parc. [číslo] – [obec] a další). Poz. parc. č. [rok] v k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí veden jako druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace a byl v minulosti a je i nyní jako cesta fakticky využíván. Na spornou komunikaci dále navazuje poz. parc. č. [rok], který vlastnicky patří žalobci, když mu byl vydán v restitučním řízení a je využíván jako přístupová cesta do lesů, které žalobce vlastní. 10. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná nemovitost je pozemkem zemědělským či nikoliv. Na rozdíl od soudu prvního stupně jej považuje za zemědělský, když mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že sporný pozemek představoval v minulosti přístupovou cestou k lesu (lesnímu komplexu), proto lze – a to i na základě listin a fotodokumentace založených ve spise i na základě nahlédnutí do ortofotomapy v katastru nemovitostí – uzavřít, že tento pozemek tvoří lesní půdní fond (§ 2 odst. 1 písm. b/ zák. č. 61/1977 Sb., o lesích ve znění platném k 24.6.1991), přičemž s ohledem na již ustálenou judikaturu nebylo třeba postupovat podle § 213 odst. 2 o.s.ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3.6.2020, sp.zn. II. ÚS 2310/19). Dále je nutno doplnit, že podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu je posouzení materiálního charakteru pozemku, jenž je předmětem řízení podle ZMV, výlučně úkolem soudu, nikoliv Ministerstva zemědělství dle § 17 odst. 4 z. č. 229/1991 Sb., o půdě, neboť takový postup lze aplikovat pouze v případě restituce probíhající podle zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.6.2020, sp.zn. 28Cdo 1558/2020). 11. V souladu s ustálenou judikaturou je při posouzení důvodnosti nároku žalobce na vydání zemědělských nemovitostí v režimu ZMV zejména nutno uvést, že soudní praxe dospěla k závěru, že za situace, kdy by předmětem naturální restituce měla být věc podléhající obecnému (veřejnému) užívání, např. veřejná zeleň, veřejné prostranství nebo pozemní komunikace, by v případě vydání žádaných nemovitých věcí oprávněné osobě příslušelo pouze právo tzv. holého vlastnictví, proto je naturální restituce vyloučena, neboť by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a využívat vydané pozemky způsobem odpovídajícímu účelu restitucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2019, sp.zn. 28Cdo 1789/2019, usnesení ze dne 16.2.2022, č.j. 28Cdo 264/2022-142, ze dne 31.5.2022, č.j. 28Cdo 265/2022-165 a nález Ústavního soudu ze dne 11.7.2017, sp.zn. III. ÚS 1961/15). Uvedený závěr se uplatní bez vlivu skutečnosti, zda se na předmětném pozemku nachází stavba v občanskoprávním smyslu či nikoliv. 12. Existence výlukového důvodu v poměrech projednávané věci plyne z extenzivního výkladu § 8 odst. 1 písm. a) ZMV, tedy vydat nelze pozemek, na němž se buď nachází těleso účelové či místní komunikace nebo je jako taková komunikace využíván, přičemž toto využívání musí být dostupné veřejnosti; není přitom rozhodné, zda jde o využívání soustavné či občasné. 13. Předmětný pozemek zcela evidentně s