6 Cmo 127/2021-427 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen soud I. stupně) nepřiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků za řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2014, č. j. 14 Cmo 19/2013-131, a neustanovil jí zástupce z řad advokátů.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že navrhovatelka podáním ze dne 24. 11. 2020 požádala o osvobození od soudních poplatků z dovolání a ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž uvedla důvody pro tuto svou žádost. Soud I. stupně měl proto zaslat navrhovatelce k vyplnění Prohlášení o majetkových poměrech s tím, aby je vyplnila a soudu zaslala zpět ve lhůtě 15 dnů, což však navrhovatelka neučinila.3. Z uvedených důvodů soud I. stupně vycházel toliko z obsahu spisu a konstatoval, že navrhovatelka neprokázala, že by se změnily její majetkové poměry od předchozích rozhodnutí soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a jejímu návrhu proto nevyhověl.4. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včas odvolání (odvolatelka) a předně namítala podjatost samosoudkyně JUDr. Jarmily Zemánkové, jakož i všech soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze s ohledem na skutečnost, že v řízení podle odvolatelky došlo opakovaně k závažným vadám a z toho důvodu by také věc měla být postoupena jinému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci. Dále uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f), g) a odst. 3 o. s. ř. Vyjádřila názor, že rozhodnutí soudu I. stupně je vadné a nicotné, když podle jejího názoru v řízení došlo opakovaně k závažným vadám. Domáhala se toho, aby v této její věci rozhodovali nepodjatí soudci a podle obsahu jejího opravného prostředku požadovala, aby odvolací soud přihlédl k jí dodatečně předloženým dokladům o její finanční situaci a jejích majetkových poměrech s tím, aby napadené rozhodnutí bylo změněno a bylo jí přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce pro řízení, neboť je přesvědčena o tom, že splňuje předpoklady pro vyhovění návrhu. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a prohlásil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2021, č. j. 81 Cm 48/2010-369 za nicotné, nebo aby napadené usnesení změnil tak, že návrhu zcela vyhoví.5. Odvolatelka poukázala na skutečnost, že se jí poškodil počítač s podklady pro řízení a z toho důvodu nemohla včas reagovat na výzvy soudu I. stupně. Dále poukázala na skutečnost, že následně došlo k vyhlášeného nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru COVID-19, jímž se v také nakazila a byla od 13. 1. 2021 pracovní neschopnosti. Navíc nemohla soudu neprodleně předložit potřebné dokumenty, když provozuje 7 dní v týdnu samoobsluhu , Anonymizováno, - , Jméno navrhovatelky A, s provozní dobou od 6 - 18 hod. Poukázala na skutečnost, že v rámci exekucí jí byl obstaven veškerý majetek a účty a před jinými soudy byla opakovaně osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a v rámci předvídatelnosti by tomu mělo být i nyní.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky není důvodné.7. Ve vztahu k námitce podjatosti všech soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze z důvodů tvrzených vad řízení odvolací soud konstatuje, že tato námitka odvolatelky jí uváděná v každém jejím podání, ačkoli v tomto řízení Nejvyšší soud opakovaně tento důvod podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze neshledal (č.l. 173, 295) není přípustná ve smyslu § 14 odst. 4 o. s. ř. a ani jiný důvod podjatosti opakovaně uváděné odvolatelkou nepředstavuje námitku podjatosti ve smyslu § 15a o. s. ř., ale jde pouze o obstrukční taktiku uvedené účastnice řízení, k níž odvolací soud z tohoto důvodu nepřihlížel. Bylo tomu tak rovněž proto, že námitka podjatosti odůvodněná pouze shora uvedenými okolnostmi, jež jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon v ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako právo zneužívající postup (jako procesní obstrukci), jenž s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvod předložit věc k rozhodnutí o tvrzené námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze Nejvyššímu soudu proto v dané věci nebyl dán.8. Odvolací soud nepřihlížel ani k opakované argumentaci odvolatelky, podle níž soud I. stupně rozhodl podjatou samosoudkyní, neboť z obsahu spisu se nepodává, že byl naplněn některý z důvodů pro vyloučení soudkyně jak tyto důvody uvádí zákon v § 14 odst. 1 - 3 o. s. ř. Kromě toho též ve vztahu k samosoudkyni soudu I. stupně odvolací soud konstatuje, že důvodem pro vyloučení soudkyně nejsou okolnosti, jež spočívají v postupu soudkyně v řízení v projednávané věci nebo v jejím rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.).9. K vlastnímu zamítavému rozhodnutí soudu I. stupně odvolací soud vychází z § 30 o. s. ř., z něhož je zřejmé, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2). Stejně tak odvolací soud vychází i z § 138 odst. 1 o. s. ř. z něhož je patrno, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přičemž přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.10. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování a k povaze uplatněného nároku. Důkazní břemeno, že žadatel o osvobození od soudních poplatků je nemajetnou osobou, tíží vždy žadatele. Smyslem ustanovení § 138 o. s. ř. je přitom umožnit těm osobám, které by pro své majetkové poměry byly vyloučeny z práva na přístup k soudu zaručeného Listinou základních práv a svobod, aby mohly svá práva uplatnit či hájit u soudu. Základní podmínkou, aby soud mohl zhodnotit poměry žadatele, je pravdivé a úplné prohlášení žadatele o jeho poměrech ve formuláři „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a předložení potřebných dokladů.11. Navrhovatelce podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 10 000 Kč (položka 23 písm. d/ Sazebníku soudních poplatků - příloha zákona č. 549/1991 Sb.). Pro rozhodování o osvobození od soudních poplatků jsou relevantní poměry navrhovatelky v době, kdy jí vznikla poplatková povinnost. S ohledem na to, že dovolání bylo podáno v září 2016, jsou vypovídající příjmy navrhovatelky za rok 2015. Pokud by na straně navrhovatelky došlo ke změně poměrů, bylo by rozhodné období, kdy k této změně došlo.12. Jak je zřejmé z listin předložených dodatečně navrhovatelkou, tato má příjmy ze starobního důchodu (č.l. 373), z podnikání v samoobsluze potravin (č.l. 363, 373) a vedle toho vlastní i značný nemovitý majetek, byť ji ve vztahu k tomuto majetku tíží odpovídající značná majetková daň z nemovitých věcí (č.l. 383).13. Jak je zřejmé z insolvenčního rejstříku, jímž navrhovatelka neprochází, navrhovatelka není nesolventní a splácí své závazky, byť podle jejího vylíčení situace platí nedobrovolně prostřednictvím exekucí, a to s ohledem na své přesvědčení o nedůvodnosti finančních nároků uplatňovaných vůči ní.14. Odvolací soud si je vědom složitosti a náročnosti podnikání živnostenského stavu a s tím spojené nutnosti pečlivého vážení každého výdaje, avšak na druhé straně úlev vůči oprávněným daňovým a poplatkovým nárokům státu se nelze domoci jinak, než prostřednictvím zákonem stanovených pravidel, v rámci nichž však navrhovatelka na úlevu v podobě osvobození od soudních poplatků nedosáhne. Je tomu tak proto, že navrhovatelka není nemajetná a je, byť se značným vypětím, schopna uspokojit zákonem daný finanční nárok státu na zaplacení soudního poplatku z dovolání.15. S ohledem na uvedené nelze soudu I. stupně ničeho vytknout, jestliže neshledal důvodným návrh navrhovatelk