6 Cmo 150/2021-478 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl ve věci již podruhé, a to rozsudkem ze dne 15. března 2021 č. j. 76 Cm 204/2009-450 tak, že „Změna žaloby k návrhu žalobců ze dne 6. 9. 2012, aby soud rozhodl tak, že se vyslovuje neplatnost usnesení schváleného pod bodem 2 nazvaného „schválení nákladů za rok 2006, 2007 a 2008“ shromáždění žalovaného konaného dne 6. 11. 2009, se připouští.“ (výrok I.), „Žaloba, aby soud vyslovil neplatnost usnesení schváleného pod bodem 2 nazvaného „schválení nákladů za rok 2006, 2007 a 2008“ shromáždění žalovaného konaného dne 6. 11. 2009, se zamítá.“ (výrok II.), „Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 55 395 Kč, k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ (výrok III.).2. V odůvodnění uvedl, že po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobci, jsou vyjma žalobkyně i/ - , Jméno žalobce H, , vlastníky bytových jednotek v domě …. Dne 6. 11. 2009 se konalo na základě řádně doručené pozvánky shromáždění vlastníků jednotek a projednalo všechny body uvedené na pozvánce. Před shromážděním bylo možno nahlédnout do podkladů týkajících se programu společenství. Žalobci dne 21. 12. 2009 podali žalobu, kterou doplnili podáním ze dne 16. 2. 2010, kterou se domáhali, aby soud nahradil rozhodnutí shromáždění výroky výslovně uvedenými v petitu (tzn. „Celková výše nákladů spojených se správou domu č. p. , Anonymizováno, , na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, , části obce a k. ú. , adresa, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v letech 2006, 2007 a 2008, připadajících na jednotky typu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , se stanoví takto: …“). Na jednání soudu nařízeném na den 10. 1. 2012 navrhli žalobci změnu žalobního petitu z nahrazení rozhodnutí na vyslovení neplatnosti. Žalobci hlasovali proti napadeným usnesením, jimiž byly schváleny náklady SVJ za roky 2006-2008. Žalobci vidí v těchto rozhodnutích důležitou záležitost, vzhledem k tomu, že nemají jinou možnost domoci se vynětí neoprávněných nákladů majoritního vlastníka z nákladů SVJ a následného řádného vyúčtování na jednotlivé jednotky s ohledem na zkušenosti s obvodními/okresními soudy, které odkazují na to, že platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků jednotek je možné přezkoumat k návrhu vlastníka jednotky jen podle ustanovení § 11 odst. 3 byt. zák.3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že právní poměry vzniklé přede dnem 1. 1. 2014 se řídí dosavadními právními předpisy (oddíl I § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), zde zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (byt. zák.) s tím, že „na procesní stránku se uplatní o.s.ř. ve znění účinném do 30. 6. 2010.“ a citoval § 11 odst. 3 byt. zák. Při rozhodování soudu o neplatnosti usnesení přijatých shromážděním vlastníků je, jak instruoval odvolací soud soud prvního stupně, jeho povinností zabývat tím, zda jsou splněny podmínky pro přezkum takových rozhodnutí ve smyslu ust. § 11 odst. 3 byt. zák., který dává možnost obrátit se na soud přehlasovanému vlastníkovi, jdeli o důležitou záležitost, a to jen ve stanovené lhůtě. Dále uvedl, že důležitou záležitostí ve smyslu § 11 odst. 3 byt. zák. se rozumí taková skutečnost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (a odkázal na např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007). Teprve pak může následovat věcný přezkum přijatých rozhodnutí soudem, a to posouzení zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství vlastníků.4. Zdůraznil, že žalobci se žalobou ze dne 21. 12. 2009 domáhali nahrazení rozhodnutí shromáždění vlastníků soudem, teprve na jednání konaném dne 10. 1. 2012 (tj. po více jak dvou letech od rozhodnutí shromáždění) navrhli změnu žalobního petitu z nahrazení rozhodnutí na vyslovení neplatnosti. Jak plyne z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. mutatis mutandis usnesení sp. zn. 29 Odo 71/2001 ze dne 29. 8. 2001) po uplynutí tříměsíční lhůty podle § 131 odst. 1 obch.zák. nelze podat u soudu návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti, ani rozšířit okruh usnesení, ohledně kterých se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti. V daném případě má soud za to, že tím, že žalobci změnili požadavek z nahrazení rozhodnutí soudem na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění, a to po uplynutí šestiměsíční lhůty, jim právo na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků prekludovalo, a je na místě žalobu zamítnout. Nejde o jednu a tutéž věc jak tvrdí žalobci (nahrazení/neplatnost), jde o zcela odlišné instituty, a tudíž právo na podání žaloby na vyslovení neplatnosti zaniklo.5. Dále soud prvního stupně rozvíjel úvahu, že i kdyby se ve svých závěrech na včasnost podané žaloby mýlil, musel by žalobu zamítnout i z dalších důvodů. Předpokladem úspěšného návrhu je dostatek aktivní věcné legitimace žalobců, přičemž zákon vyžaduje, aby žalobci byli přehlasovanými vlastníky jednotek, tedy aby byly kumulativně splněny obě podmínky - „přehlasovanými“ a „vlastníky“. Pokud by se v projednávané věci jednalo o aktivní věcnou legitimaci, pak má soud za prokázané, že stávající žalobci (vyjma , Jméno žalobce H, ), byli na shromáždění přítomni buď osobně, nebo v zastoupení , právnická osoba, a hlasovali proti napadenému usnesení. Žalobkyně h/ , Jméno žalobce H, dle výpisu z katastru nemovitostí (což potvrdil i její advokát) svoji jednotku během projednávání sporu prodala. Tím tak pozbyla aktivní legitimaci k podání žaloby (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu např. sp. zn. 29 Odo 11/2002 ze dne 1. 8. 2002, nebo sp. zn. 29 Odo 1465/2006 ze dne 12. 11. 2008). Její závěr, že rozhodnutí má dopad do jejich současných poměrů, a lze tak dovodit její právní zájem na vyslovení neplatnosti, není správný. Upravený žalobní požadavek na vyslovení neplatnosti přijatého usnesení, kterým byly schváleny náklady SVJ za roky 2006-2008, nelze ve světle ustálené rozhodovací praxe považovat za důležitou záležitost ve smyslu § 11 odst. 3 byt. zák (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3246/2007). Napadené usnesení přijaté shromážděním nepředstavuje významný dopad do právního postavení, práv či povinností společenství nebo jeho členů a nelze tak vyslovit jeho neplatnost, tedy ani žalobkyně , Jméno žalobce H, nemůže mít právní zájem na rozhodnutí ve věci. Judikatura Nejvyššího soudu (jeho usnesení ze dne 25. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 924/2012 nebo též ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 29 Cdo 383/2010), kterou se snažili žalobci odůvodnit podání žaloby a pro podpoření svého tvrzení, že je třeba přezkoumat rozhodnutí shromáždění vlastníků ohledně schvalování nákladů, neboť v jiném řízení nelze platnost usnesení přijatých shromážděním vlastníků jednotek posuzovat, se vztahuje k důležitým záležitostem projednávaným na shromáždění SVJ mezi něž schvalování/rozpočítání nákladů nepatří (viz judikatura Nejvyššího soudu). Takto měli argumentovat při rozhodování v nalézacím řízení na plnění, uzavřel soud prvního stupně. A dále jen odůvodnil náhradově nákladový výrok s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náhrada nákladů řízení náleží úspěšnému žalovanému a spočívají v nákladech právního zastoupení dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“) ve výši 2 500 Kč za 1 úkon právní služby, jež specifikoval.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně všichni žalobci podali společné a včasné odvolání, a to ohledně všech jeho výroků. V odvolání vznesli tyto stěžejní odvolací námitky:1) Výrokem I. soud prvního stupně připustil změnu žaloby, kterou žalobci navrhli 12. ledna 2012. O tomto návrhu soud téhož dne usnesením rozhodl a toto usnesení nebylo zrušeno. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku nijak neodůvodnil, proč o stejné věci rozhoduje znovu rozsudkem, a to navíc stejným rozsudkem, jímž žalobu okamžitě zamítá.2) Z obsahu žaloby (zejména z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě) je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že žalobci žádají soud právě o rozhodnutí v důležité záležitosti ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 věty třetí byt. zák. Konkrétně v části 3.2.2 a 3.2.3 žaloby (str. 15 až 21 žaloby) žalobci poukazují na nezákonnost, rozpor se stanovami a věcnou nesprávnost usnesení, přičemž předmětné usnesení je v žalobě označeno datem přijetí a názvem, a kromě toho je v žalobě (část 3.2 žaloby) doslovně citováno. Jde přitom o totéž usnesení, jehož zrušení pro neplatnost se žalobci domáhali svým návrhem na změnu žaloby ze dne 12. ledna 2012. Žalobci původně žádali (bod 9 petitu žaloby), aby soud nezákonné, věcně nesprávné a stanovám žalovaného odporující usnesení nahradil rozhodnutím