6 Cmo 186/2021-342 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň – město dne 3. 7. 2020 domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku 1 316 812 Kč s příslušenstvím jako vypořádací podíl, který jí náleží poté, co byla z žalovaného družstva vyloučena rozhodnutím ze dne 16. 4. 2018. Žalobkyně byla na základě smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 10. 12. 2007 členkou žalovaného s právem nájmu k družstevnímu bytu č. , Anonymizováno, v 5. podlaží domu na adrese , adresa, v , Anonymizováno, (dále jen „byt“). Na koupi družstevního bytu vynaložila 1 290 000 Kč. Její návrh na vyslovení neplatnosti vyloučení byl zamítnut Krajským soudem v Plzni rozsudkem ze dne 8. 10. 2019, č. j. 49 Cm 13/2019-119. Vypořádací podíl byl podle stanov družstva splatný v jejím případě uplynutím 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo skončeno řízení o neplatnost jejího vyloučení. Právní moci nabyl označený rozsudek 30. 11. 2019, pročež lhůta k výplatě podílu uplynula dne 29. 2. 2020. Žalovaná v uvedené lhůtě vyplatila žalobkyni na vypořádacím podílu jen 138 188 Kč. Žalobkyně považovala vypořádací podíl v uvedené výši za nepoctivý ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 (dále jen „R 67/2019“ – jde o rozsudek uveřejněný pod uvedeným číslem ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyně si nechala určit obvyklou cenu bytu znaleckým posudkem , tituly před jménem, , který dospěl k obvyklé ceně ve výši 1 830 000 Kč. Žalovaný v době podání žaloby inzeroval byt v dražbě za vyvolávací cenu 1 135 000 Kč. Žalobkyně s ohledem na všechny okolnosti požaduje vypořádací podíl v celkové výši 1 500 000 Kč a domáhá se doplatku ve výši žalované částky.2. Žalovaný ve svém vyjádření poukazoval na stanovy družstva, podle kterých se vypořádací podíl člena stanoví poměrem počtu let členství bývalého člena k počtu let členství všech členů, přičemž se započítávají i léta členství právních předchůdců bývalého člena. Tento poměr se potom násobí vlastním kapitálem družstva k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo, po odečtení rezervního fondu a kapitálových fondů k obytným budovám, pokud skončí členství člena, jemuž byl byt převeden do vlastnictví, nebydlícího člena nebo v souvislosti s uvolněním bytu, na jehož pořízení byl použit další členský vklad. Stanovy z roku 2014 nebyly napadeny žalobou, pročež jejich platnost nelze přezkoumávat. Stanovy ostatně respektují zákonnou úpravu. K R 67/2019 žalovaný uvedl, že projednávaná věc se v podstatných znacích neshoduje se situací řešenou uvedeným rozhodnutím, které se týkalo právní úpravy účinné před 1. 1. 2014, jednalo se o stavební bytové družstvo, výpočet vypořádacího podílu neměl podklad ve vlastním kapitálu družstva a členství žalobce nezaniklo sankčním vyloučením. Rozdíl mezi stavebními a lidovými bytovými družstvy spočíval podle žalovaného v tom, že členové lidových bytových družstev se finančně nepodíleli na pořízení družstevního bytu, který jim byl přidělen administrativně příslušným národním výborem, a měli svou majetkovou účast omezenu na základní členský vklad v minimální výši. Žalovaný poukázal i na to, že původní návrh novely zákona o obchodních korporacích reflektoval zásadu poctivosti vypořádacího podílu, avšak uvedené ustanovení bylo po projednání v ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny vypuštěno a novela č. 33/2020 Sb. ustanovení § 748 z. o. k. nezměnila. Žalobkyně tak podle žalovaného obdržela úplný vypořádací podíl, který jí po právu náleží.3. Usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. Ncp 647/2020-73, rozhodl Vrchní soud v Praze, že k projednání věci jsou příslušné v prvním stupni krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“).4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem návrh zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně se stala členkou žalovaného a nájemkyní bytu převodem členských práv a povinností (dohodou ze dne 10. 12. 2007) za cenu 1 290 000 Kč. Pro neplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu ji žalovaný vyloučil, a to dnem 30. 11. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti jejího vyloučení. Ze stanov družstva zjistil, že vypořádací podíl se vypočítává tak, jak uváděl žalovaný. Žalobkyni byl žalovaným vyplacen vypořádací podíl ve výši 138 188 Kč, vypočtený podle stanov. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě doplatku v žalované výši. Znalec Ing. , Anonymizováno, určil obvyklou cenu bytu částkou 1 830 000 Kč ke dni 27. 5. 2020. Žalovaný nabídl uvolněný byt k přidělení za 1 135 000 Kč. Byt byl přidělen , právnická osoba, jako nebydlící člence družstva.5. Po právní stránce se soud prvního stupně ztotožnil s argumentací žalovaného, podle kterého odkaz žalobce na R 67/2019 není přiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí se týkalo právní úpravy před 1. 1. 2014. Nejvyšší soud se nezabýval otázkou dopadu nové právní úpravy, která pro bytová družstva změnila úpravu vypořádacího podílu podle obchodního zákoníku. Je nutno vzít v úvahu i skutečnost, že výsledná podoba novely č. 33/2020 Sb. nezohlednila závěry uvedené v R 67/2019. Úprava vypořádacího podílu se tak ponechává na vůli bytových družstev s omezením, že vypořádací podíl nesmí klesnout pod základní a případně další členský vklad. Autonomii vůle právnických osob je třeba respektovat. Žalobkyni byl vyplacen vypořádací podíl podle stanov, které respektují uvedené zákonné omezení.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Citovala F. Cilečka (in: Štenglová, Havel a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C.H. Beck 2020, s. 1276), který dovozuje, že i v poměrech právní úpravy po 1. 1. 2014 musí být vypořádání poctivé (spravedlivé) a to jak ve vztahu k bývalému členovi, tak k bytovému družstvu. Ztotožnila se s právním názorem vysloveným v R 67/2019, podle kterého je nepřijatelným výklad, který umožňuje bytovému družstvu vyplatit bývalému členovi vypořádací podíl představující zlomek skutečné tržní hodnoty jeho členského podílu a současně fakticky tuto hodnotu získat. I žalovaný tak žalobkyni, který byt (resp. členský podíl) v roce 2007 zakoupila za 1 290 000 Kč, vyplatil pouhých 138 188 Kč, což představuje podle žalobkyně zjevnou nespravedlnost. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby sám rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.7. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a opakoval teze svého vyjádření k žalobě.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ve věci rozhodl podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez jednání, neboť odvolací důvody se týkají jen právního posouzení věci a účastníci s projednáním odvolání bez ústního jednání souhlasili.9. Pro projednávanou věc je rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, účinné v době vyloučení žalobkyně ze žalovaného družstva, tj. před novelou č. 163/2020 Sb. (dále jen „z. o. k.“).10. Podle § 623 z. o. k. vypořádací podíl se určí poměrem splněné vkladové povinnosti člena, kterému v daném účetním období zaniklo členství, k členskému vkladu vůči souhrnu splněných vkladových povinností všech členů k členským vkladům k poslednímu dni tohoto účetního období (odstavec 2). Při výpočtu vypořádacího podílu se poměr podle odstavce 1 násobí výší vlastního kapitálu družstva po odečtení rezervního fondu, je-li podle jiného právního předpisu nebo stanov zřízen, a to v rozsahu, v jakém podle jiného právního předpisu nebo stanov nelze rezervní fond rozdělit mezi členy družstva, zjištěného z účetní závěrky sestavené k poslednímu dni účetního období, v němž členství zaniklo. Zanikne-li členství do 30. června daného účetního období, určí se vypořádací podíl z vlastního kapitálu družstva k poslednímu dni předcházejícího účetního období, je-li takto zjištěný vypořádací podíl vyšší (odstavec 3).11. Podle § 625 z. o. k. ustanovení § 623 a 624 se použijí, jestliže stanovy neurčí něco jiného; stanovy nemohou určit lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu delší než 2 roky ode dne zániku členství.12. Podle § 748 odst. 2 z. o. k. pro bytová družstva platí, že neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu.13. Podle § 749 z. o. k. vypořádací podíl člena, který byl nájemcem družstevního bytu a tento nevyklidil, je splatný uplynutím 3 měsíců ode dne vyklizení družstevního bytu, jehož byl bývalý člen nájemcem, nebo uplynutím 3 měsíců poté, kdy byla nebo mohla být zjištěna výše vypořádacího podílu podle § 623, a to tím dnem, který nastane později (odstavec 1 věta první). Byl-li člen z bytového družstva vyloučen, počítá se lhůta podle odstavce 1 až ode dne marného uplynutí lhůty pro podání návrhu na prohlášení neplatnosti vyloučení nebo ode dne, v němž nabyl