6 Cmo 261/2021-128 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou došlou soudu dne 28. 6. 2019 a doplněnou podáním ze dne 30. 7. 2020 se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k družstevnímu podílu v , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , s nímž je spojeno právo nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, (dále také jen „byt“ nebo „bytová jednotka“) v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, (dále také jen „družstevní podíl“), dále, aby byl družstevní podíl přikázán do jeho výlučného vlastnictví a aby mu byla na vypořádání družstevního podílu uložena povinnost zaplatit žalované částku ve výši 2 950 000 Kč. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, každé jedné ideální poloviny družstevního podílu. Žalobce a žalovaná jsou sourozenci a družstevní podíl nabyli v dědickém řízení. Žalobce a žalovaná se nemohou dohodnout na vypořádání družstevního podílu. S družstevním podílem je spojeno právo nájmu k bytové jednotce. Byt užívá pouze žalovaná, bydlí v něm. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k uzavření rozumné dohody o vypořádání spoluvlastnictví, žalovaná zůstala buď nečinná, nebo návrhy odmítla. Žalobce je v situaci, kdy je vlastníkem družstevního podílu, ale nemůže fakticky vykonávat základní právo s tímto družstevním podílem spojené. Dle znaleckého posudku, který nechal vypracovat, činí hodnota družstevního podílu 5 900 000 Kč.2. Žalovaná shodně se žalobcem uvedla, že jsou spoluvlastníky družstevního podílu, každý s podílem o velikosti jedné poloviny, že družstevní podíl nabyli do spoluvlastnictví v dědickém řízení. Žalovaná nesouhlasila, že není přístupná dohodě a rozvedla, že ke konečné realizaci jejich dohody nedošlo ze strany žalobce. Navrhla, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví družstevního podílu, aby družstevní podíl byl přikázán do jejího výlučného vlastnictví a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci na vypořádání spoluvlastnictví částku 3 000 000 Kč.3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. července 2021 č. j. 72 Cm 88/2020-66 rozhodl takto: „Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k družstevnímu podílu v , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , s nímž je spojeno právo nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. 2796/16, obec , adresa, , k. ú. , adresa, .“ (výrok I.), „Družstevní podíl v , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , s nímž je spojeno právo nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, , se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce.“ (výrok II.), „Žalobce je na vypořádání družstevního podílu v , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , s nímž je spojeno právo nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, , povinen zaplatit žalované částku ve výši 2 950 000 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku.“ (výrok III.) a „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.).4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaná jsou na základě usnesení o schválení dohody dědiců spoluvlastníky družstevního podílu, každý o velikosti jedné poloviny, v , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, . S družstevním podílem je spojeno právo nájmu bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, , obec , adresa, , k. ú. , adresa, . Byt užívá v současnosti žalovaná. Žalobce v bytě bydlel od narození. Poté co založil rodinu, se z bytu odstěhoval. Žalobce nemůže byt užívat, měl zájem na vypořádání. Souhlasil s tím, že by svůj spoluvlastnický podíl převedl na žalovanou a žalovaná by jej vyplatila. Inicioval jednání, byli se žalovanou ve Sberbank, která byla ochotna žalované finanční poskytnout. Mezi účastníky jsou vyhrocené vztahy, situaci se snažili řešit dohodou, avšak bezvýsledně. Dopisem ze dne 26. 4. 2019 navrhl žalobce žalované vypořádat spoluvlastnictví k družstevnímu podílu tak, že by její spoluvlastnický podíl odkoupil za částku 2 900 000 Kč a ponechal by jí přiměřený čas na nalezení nového bydlení. Cena obvyklá členských práv a povinností členů bytového družstva, s nímž je spojeno právo nájmu k bytu činí 5 900 000 Kč. Oba účastníci měli zájem o přikázání družstevního podílu do vlastnictví. Žalobce měl zajištěno financování na vypořádání družstevního podílu. Žalovaná financování na vypořádání družstevního podílu neměla.5. Po zjištění skutkového stavu uvedl soud prvního stupně, že dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1147 věta prvá o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Žalobce a žalovaná jsou spoluvlastníky družstevního podílu v , Anonymizováno, , IČ: , Anonymizováno, , se sídlem , adresa, , a to každý z nich je vlastníkem jedné poloviny družstevního podílu. Družstevní podíl nabyli účastníci v dědickém řízení, na základě usnesení o schválení dohody dědiců. Již v dědickém řízení nebyli účastníci schopni se dohodnout, komu družstevní podíl připadne do vlastnictví. S družstevním podílem je spojeno právo nájmu bytové jednotky. V bytě bydlí žalovaná. Žalobce požádal soud o zrušení spoluvlastnictví, neboť se účastníci nedohodli na vypořádání, žalobce nechtěl ve spoluvlastnictví setrvat, podal žalobu k soudu. Žalobce navrhl zrušení spoluvlastnictví k družstevnímu podílu a jeho vypořádání tak, že by družstevní podíl byl přikázán do jeho vlastnictví a byla mu uložena povinnost uhradit žalované na vypořádání částku 2 900 000 Kč. Nikdo zásadně nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví. Soud nedovodil, že by žalobce podal žalobu v nevhodnou dobu nebo k újmě žalované, jakožto spoluvlastníka, žalovaná takové skutečnosti ani netvrdila. Naopak žalovaná v průběhu řízení navrhla, aby spoluvlastnictví k družstevnímu podílu bylo zrušeno, družstevní podíl byl přikázán do jejího vlastnictví a byla jí uložena povinnost uhradit žalobci na vypořádání družstevního podílu částku 3 000 000 Kč. Jelikož účastníci zrušení spoluvlastnictví shodně navrhovali, rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku tak, že spoluvlastnictví k družstevnímu podílu zrušil. Analogicky dohodě o zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání musí i soudní rozhodnutí obsahovat způsob vypořádání spoluvlastníků. Při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není soud vázán žalobním návrhem a je povinen dodržet zákonné pořadí způsobů vypořádání. Soud musí nejprve zkoumat možnost rozdělení společné věci (§ 1142 o.z.). V daném případě rozdělení společné věci není možné, družstevní podíl rozdělit nelze. Jelikož nebylo možné společnou věc, družstevní podíl rozdělit, a současně oba účastníci měli o družstevní podíl zájem, bylo na soudu, komu z účastníků přikáže družstevní podíl za přiměřenou náhradu (§ 1147 o. z.). O přikázání družstevního podílu do vlastnictví měli zájem oba účastníci. Dalším kritériem pro úvahu soudu byla otázka schopnosti spoluvlastníka zaplatit druhému spoluvlastníkovi náhradu. Žalobce od počátku řízení prokazoval schopnost financovat náhradu za vypořádání spoluvlastnictví k družstevnímu podílu. Opakovaně soudu předložil, že má finanční prostředky k poskytnutí náhrady žalované. Poskytnutí náhrady je nezbytné zejména v tom smyslu, že přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků dochází k nucenému odejmutí vlastnického práva druhého ze spoluvlastníků a je třeba, aby byly splněny veškeré náležitosti dané čl 11 odst. 4 LZPS. Žalovaná věděla o žalobě nejpozději od jejího doručení (dne 6. 9. 2019), avšak již z dopisu žalobce ze dne 26. 4. 2019 jí bylo známo, že žalobce hodlá vypořádat spoluvlastnictví způsobem uvedeným v žalobě. Soud žalované na jednání dne 2. 3. 2021 poskytl lhůtu, aby si zajistila financování k poskytnutí náhrady za vypořádání spoluvlastnictví. Do rozhodnutí soudu však žalovaná finanční prostředky nezajistila. Žalovaná nesplnila judikaturou zdůrazňované kritérium solventnosti, tedy schopnost zaplatit žalobci náhradu na vypořádání spoluvlastnictví. Soud prvního stupně s ohledem na to, že žalovaná soudu neprokázala, že splňuje kritérium schopnosti zaplatit žal