6 Cmo 311/2021-529 — Vrchní soud v Praze

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v řízení o žalobě pro zmatečnost, podané povinnými proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 29. dubna 2016, č. j. 25 Co 92/2016-362, k odvolání povinných proti usnesení soudu I. stupně ze dne 18. března 2019, č. j. 25 Co 92/2016-404, kterým byl zamítnut návrh povinných na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení soudu I. stupně ze dne 26. února 2019, č. j. 25 Co 92/2016-400 (výrok I.), odmítnuto odvolání povinných proti uvedenému usnesení (výrok II.) a žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), usnesením ze dne 13. srpna 2019, č. j. 4 Co 137/2019-410 potvrdil napadené usnesení soudu I. stupně ve výroku I. (výrok I.) a ve výrocích II. a III. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok II.).2. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že soud I. stupně výrokem I. správně zamítl návrh povinných na zmeškání lhůty k podání předmětného odvolání. Nevyhovění návrhu odvolatele na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání je jednou z podmínek pro odmítnutí odvolání pro opožděnost, soud tudíž nesmí odmítnout odvolání pro opožděnost dříve, než bude pravomocně rozhodnuto o žádosti odvolatele o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Jelikož rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí návrhu povinných na prominutí zmeškání lhůty k podání předmětného odvolání zatím nenabylo právní moci, je odmítnutí odvolání pro opožděnost soudem I. stupně předčasné, proto odvolací soud výroky II. a III. zrušil a v této části vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.3. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali povinní dne 19. září 2019 dovolání, žalobu na obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 a 2 o. s. ř. a žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. b/, e/, f/ a g/ a odst. 3 a 4 o. s. ř. s návrhem na jeho neprodlené zrušení a odklad jeho vykonatelnosti a se vznesenou námitkou podjatosti soudců rozhodujícího senátu odvolacího soudu.4. Povinní spolu s podaným dovoláním nezaplatili soudní poplatek, proto je soud I. stupně usnesením ze dne 23. září 2019, č. j. 25 Co 92/2016-428 vyzval ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení společně a nerozdílně k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši 4 000 Kč s poučením o zastavení dovolacího řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.5. Podáním ze dne 10. října 2019 povinní požádali o osvobození od placení soudních poplatků a vznesli objektivně důvodnou a včasnou námitku podjatosti rozhodující soudkyně soudu I. stupně i všech soudců soudu I. stupně, odvolacího soudu a Okresního soudu v , adresa, s návrhem na nutnou delegaci projednávané věci podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř.6. Soud I. stupně usnesením ze dne 31. července 2020, č. j. 25 Co 92/2016-447 žádost povinných o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl (výrok I.) a opětovně vyzval povinné ve lhůtě 15 dnů od právní moci výroku I. společně a nerozdílně k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši 4 000 Kč (výrok II.).7. Odvolací soud usnesením ze dne 2. června 2021, č. j. 3 Co 39/2021-483 odmítl odvolání povinných proti výroku II. uvedeného usnesení soudu I. stupně (výrok I.) a usnesení soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil (výrok II.).8. Soud I. stupně usnesením ze dne 25. června 2021, č. j. 25 Co 92/2016-496 opětovně vyzval povinné ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení společně a nerozdílně k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve vyměřené výši 4 000 Kč s poučením o zastavení dovolacího řízení v případě nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě.9. Podáním ze dne 19. července 2021 povinní opětovně požádali o objektivně důvodné osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů s opakovaně vznesenou námitkou podjatosti rozhodující soudkyně soudu I. stupně a soudců vyjmenovaných soudů a nutné delegace věci.10. Soud I. stupně usnesením ze dne 30. srpna 2021, č. j. 25 Co 92/2016-506I. řízení zastavil,II. žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.11. Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že přes poučení o důsledcích nezaplacení vyměřeného soudního poplatku za podané dovolání ve stanovené lhůtě povinní tak neučinili, proto odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SoP“) dovolací řízení zastavil. Soud I. stupně nepřihlédl jak k opětovně vznesené námitce podjatosti rozhodující soudkyně , Anonymizováno, , které byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí, neboť povinní vznášejí námitky podjatosti opakovaně za účelem obstrukcí v řízeních, tak ani k opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků, neboť v projednávané věci bylo o žádosti povinných o osvobození od placení soudního poplatku za podané dovolání již pravomocně rozhodnuto jejím zamítnutím odkazem na zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, povinní neuvedli žádné nové skutečnosti odůvodňující jejich osvobození a není tudíž potřebné o této žádosti opětovně rozhodovat.12. Uvedené usnesení soudu I. stupně „údajní“ povinní (odvolatelé) napadli včas podaným odvoláním ze dne 20. září 2021 odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ až g/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil nebo zjistil a prohlásil jeho nicotnost, neboť skutečný skutkový a právní stav objektivně byl a je zcela jiný. Uvedli, že napadené usnesení vydala vyloučená samosoudkyně , Anonymizováno, , která nemohla a nemůže věc nepodjatě, nestranně a spravedlivě projednat a ji rozhodnout, a všech soudců soudu I. stupně, odvolacího soudu a Okresních soudů v , adresa, s nezbytným přikázáním věci jiným soudům I. (např. Krajský soud v Ostravě) a II. stupně (např. Vrchní soud v Olomouci). Povinní odkázali na nepříznivou koronavirovou situaci, která jako objektivně důvodná omluvitelná překážka trvalejší povahy jim objektivně bránila a brání v řádném výkonu jejich práv a povinností.13. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 212a násl. o. s. ř. v rozsahu podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání povinných není důvodné.14. Ze spisového materiálu vyplývá, že k opakované výzvě soudu I. stupně k zaplacení vyměřeného soudního poplatku za podané dovolání povinní platební povinnost ve stanovené lhůtě nesplnili, proto soud I. stupně odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o SoP důvodně řízení zastavil.15. Odvolací soud neshledal pochybení soudu I. stupně v posouzení skutkového a právního stavu dané věci, když odkazem na příslušná ustanovení o. s. ř. zdůvodnil své rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení.16. Odvolací soud ke vznesené námitce podjatosti rozhodující samosoudkyně , Anonymizováno, i opakující se námitce podjatosti soudců soudů I. a II. stupně i uváděných okresních soudů, jež představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., uvádí, že z jeho dřívější úřední činnosti je mu známo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců povinnými bez uvádění konkrétních a relevantních skutečnosti, které by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců uvedených soudů, proto je uplatněná námitka podjatosti nedůvodná. Na další stále se opakující, ale nijak nezdůvodněné námitky podjatosti soudců uvedených soudů je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva, které nemůže požívat právní ochrany ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř., a z tohoto důvodu není nutné se těmito námitkami zabývat, když jimi povinní jako „chroničtí sudiči“ nepochybně sledují nikoliv ochranu svých individuálních práv, ale záměrné prodlužování i zablokování celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, bod 33. a 37).17. Odkazem na výše uvedené skutečnosti a závěry odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.18. O nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost, podané proti rozhodnutí vydanému v dosud neskončeném exekučním řízení, rozhoduje pověřený exekutor podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013), proto odvolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.19. Odvolací soud poznamenává, že povinnými navrhované přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace) přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná, neboť žádná z námitek vznesená povinnými nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců uvedených soudů nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.