6 Cmo 322/2021-590 — Vrchní soud v Praze

1. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) ve věci nařízení exekuce pro pohledávku oprávněné v částce 1 188 850 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 11. září 2019, č. j. 25 Co 493/2012-386, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. března 2016, č. j. 4 Co 128/2015-270 pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání povinnou, usnesením ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 potvrdil usnesení soudu I. stupně ze dne 11. září 2019, č. j. 25 Co 493/2012-386 (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).2. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 povinná podala dne 18. srpna 2020 dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost.3. Soud I. stupně usnesením ze dne 24. srpna 2020, č. j. 25 Co 493/2012-411 řízení o žalobě na obnovu řízení přerušil do rozhodnutí o dovolání povinné proti uvedenému usnesení odvolacího soudu.4. V odůvodnění odkázal na ustanovení § 235b odst. 3 o. s. ř., podle kterého bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu. Jelikož povinná podala proti témuž rozhodnutí dovolání i žalobu na obnovu řízení, soud I. stupně řízení o žalobě na obnovu řízení do rozhodnutí o dovolání přerušil.5. Ke včas podanému odvolání povinné ze dne 15. září 2020 odvolací soud usnesením ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.6. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu povinná podala dne 3. února 2021 dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost.7. Soud I. stupně usnesením ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-474 řízení o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. července 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 zastavil (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.) s odůvodněním, že povinná na výzvu nezaplatila vyměřený soudní poplatek za podané dovolání ve stanovené lhůtě, ve které požádala o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, ale tyto žádosti byly zamítnuty usnesením soudu I. stupně ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-475.8. Soud I. stupně usnesením ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-476 řízení o žalobě na obnovu řízení přerušil do rozhodnutí o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435, když v odůvodnění odkázal na výše uváděné ustanovení § 235b odst. 3 o. s. ř.9. Ke včas podanému odvolání povinné ze dne 24. března 2021 odvolací soud usnesením ze dne 23. září 2021, č. j. 6 Cmo 198/2021-509 napadené usnesení soudu I. stupně ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-474 ve výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. změnil tak, že se o nákladech dovolacího řízení nerozhoduje (výrok II.).10. Ke včas podanému odvolání povinné ze dne 24. března 2021 odvolací soud usnesením ze dne 23. září 2021, č. j. 6 Cmo 198/2021-515 napadené usnesení soudu I. stupně ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-476 podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.11. Soud I. stupně usnesením ze dne 18. října 2021, č. j. 25 Co 493/2012-546 rozhodl o pokračování v řízení o žalobě na obnovu řízení, přerušeném usnesením soudu I. stupně ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-476, s odůvodněním, že řízení o dovolání skončilo jeho zastavením pro nezaplacení vyměřeného soudního poplatku za dovolání povinnou ve stanovené lhůtě.12. Ve včas podaném odvolání ze dne 11. listopadu 2021 „údajná“ povinná (odvolatel) napadla výrok uvedeného usnesení soudu I. stupně odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ až g/ a odst. 3 o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a přikázal věc k dalšímu řízení a rozhodnutí odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. jiným soudům prvního a druhého stupně (např. Okresní soud v Olomouci nebo Krajský soud v Ostravě). V odůvodnění vznesla námitku podjatosti ve věci rozhodující soudkyně , Anonymizováno, i všech soudců I. stupně, odvolacího soudu a Okresního soudu v Jičíně a rozsáhle odůvodnila své osobní, pracovní a zdravotní problémy v souvislosti s nepříznivou koronavirovou situací.13. Odvolání nebylo oprávněné doručováno, tudíž se k němu nevyjádřila.14. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 6 a § 205 o. s. ř.), když přihlédl k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ustanovení § 212a odst. 5 o. s. ř.), včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání povinné není důvodné.15. Soud I. stupně usnesením ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-476 zcela důvodně v souladu s ustanovením § 235b odst. 3 o. s. ř. přerušil řízení o žalobě na obnovu řízení do rozhodnutí dovolacího soudu o dovolání podaném povinnou proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435. Tomuto postupu nelze vytknout pochybení, když soud I. stupně v tomto řízení postupoval již obdobně a usnesením ze dne 24. srpna 2020, č. j. 25 Co 493/20212-411 řízení přerušil. Dovolací řízení bylo skončeno jeho zastavením pro nezaplacení vyměřeného soudního poplatku za podané dovolání na výzvu soudu I. stupně povinnou ve stanovené lhůtě výrokem I. usnesení soudu I. stupně ze dne 25. února 2021, č. j. 25 Co 493/2012-474 s nabytím právní moci dne 27. října 2021, tudíž pominul důvod přerušení řízení a soud I. stupně napadeným usnesením zcela důvodně rozhodl o pokračování v řízení.16. Odvolací soud neshledal pochybení na posouzení skutkového a právního stavu věci soudem I. stupně, a proto odkazem na výše uvedené skutečnosti a závěry napadené usnesení soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.17. Odvolací soud k opakující se námitce podjatosti rozhodující soudkyně soudu I. stupně , Anonymizováno, i všech soudců tohoto soudu a odvolacího soudu, jež představuje odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., uvádí, že z jeho dřívější úřední činnosti je mu známo opakované uplatňování námitky podjatosti soudců povinnou bez uvádění konkrétních a relevantních skutečnosti, které by mohly zakládat důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců I. stupně i odvolacího soudu, proto je uplatněná námitka podjatosti nedůvodná. Na další stále se opakující, ale nijak nezdůvodněné námitky podjatosti soudců uvedených soudů je pak třeba nahlížet jako na zjevné zneužívání práva povinnou, které nepožívá právní ochrany a z tohoto důvodu není nutné se těmito námitkami zabývat, když jimi povinná nepochybně sleduje jediný cíl a to zablokování celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. srpna 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, bod 33. a 37).18. O nákladech řízení o žalobě na obnovu řízení, podané proti rozhodnutí vydanému v dosud neskončeném exekučním řízení, rozhoduje pověřený exekutor podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. února 2014, sp. zn 21 Cdo 1336/2013), proto odvolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.19. Odvolací soud poznamenává, že povinnou navrhované přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. (delegace) přichází v úvahu pouze tehdy, nemůže-li příslušný soud o věci jednat z důvodu vyloučení jeho soudců. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejedná, neboť žádná z námitek podjatosti soudců vznesená povinnou nebyla shledána důvodnou, tudíž žádný ze soudců uváděných soudů nebyl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.20. Odvolací soud dodává, že povinná, která se tituluje jako „údajná“ v rámci probíhajícího exekučního řízení, opakovaně ve všech svých podáních vznáší námitku podjatosti soudců, které nijak nekonkretizuje, vědomě tak zneužívá svého práva uplatnit takovou námitku, když slouží pouze k obstrukcím v probíhajících řízeních a jejich prodlužování, opakovaně uvádí stejné irelevantní důvody, které nemají s napadenými rozhodnutími, vydanými v její neprospěch, žádnou souvislost.