7 Cmo 110/2022-41 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 1. 6. 2021 se navrhovatelky domáhají: a) spojení řízení zahájené tímto návrhem s řízením sp. zn. 80 Cm 46/2021 a v něm, aby meritorně rozhodl o zákazu , Anonymizováno, a , Jméno advokáta C, vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace po dobu 3 let od právní moci usnesení, b) zamítnutí návrhu na zákaz vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoli obchodní korporace , Jméno navrhovatele A, a c) přiznání práva účastnicím 1 až 8 na náhradu nákladů řízení.2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodl ve výroku I. tak, že jako další účastníci se do řízení přibírají 2) , Jméno advokáta C, , narozena , Datum narození advokáta C, , bytem , Adresa advokáta C, , bydliště v ČR: , adresa, ) , Jméno advokáta D, ., IČO , IČO advokáta D, , sídlem , adresa, , 4) , Jméno advokáta E, ., IČO , IČO advokáta E, , sídlem , adresa, a 5) , Jméno advokáta F, ., IČO , IČO advokáta F, , sídlem , adresa, . Ve výroku II. ustanovil soud účastníkům 1, 3, 4 a 5 dle ust. § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka , tituly před jménem, , Anonymizováno, , advokáta se sídlem , adresa, . V odůvodnění soud uvedl, že účastníky tohoto soudního řízení jsou podle § 6 odst. 1 z. ř. s. navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Vycházejíc z ust. § 66 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) soud proto přibral do řízení jako účastníky ve výroku I. uvedené , Jméno advokáta C, , jednatelku, a obchodní korporace, v nichž zastává funkci statutárního orgánu. Dále soud uvedl, že vzhledem k tomu, že z aktuálních výpisů z obchodního rejstříku účastníci 1), 3), 4) a 5) nemají kromě shora uvedené členky statutárního orgánu další statutární orgán, který by za ně mohl dále jednat, soud vzhledem k možné kolizi zájmů členů statutárních orgánů a zúčastněných obchodních korporací rozhodl o ustanovení opatrovníka, a to , tituly před jménem, , Anonymizováno, .3. Proti výroku II. tohoto usnesení podaly účastnice 1), 3), 4) a 5) včasné odvolání, ve kterém předně namítaly nesprávnost rozhodnutí o ustanovení opatrovníka, když střet zájmů osoby jednající za právnickou osobu s jejími osobními zájmy musí být existující a konkrétní, přičemž pouhá kolize je k vyloučení z jednání za právnickou osobu nedostačující – viz. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 335/2020 a sp. zn. 7 Cmo 71/2015. Jelikož však v řízení není jasné, jaké jednání a v jaké společnosti je účastnici 2) vytýkáno, nelze uzavřít proč a mezi kým by měl v řízení být zájmový střet. Odvolatelky namítají, že soud prvního stupně neuvedl žádné právně relevantní skutečnosti svědčící o reálně existujícím střetu zájmů ve vztahu k jednatelce zastupující odvolatelky. Nadto mají odvolatelky za to, že o střetu zájmů mezi účastnící 2) a odvolatelkami nelze ani hovořit, když odvolatelky se mohou procesně vyjadřovat pouze k podmínkám § 64 odst. 2 z. o. k. Odvolatelky tedy z pozice účastníků řízení mohou jednat výlučně ve prospěch účastnice 2). Z toho vyplývá, že zájmy odvolatelů a účastnice 2) v řízení nemohou kolidovat. Kromě výše uvedeného mají odvolatelky za to, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, když nelze zjistit, proč soud prvního stupně o ustanovení opatrovníka rozhodl. Soud se nezabýval otázkou nebezpečí z prodlení dle § 29 odst. 2 o. s. ř., ani se nikterak neinformoval o poměrech odvolatelek a ani se nepokusil identifikovat osoby, které by v případě střetu zájmů účastnice 2) mohly odvolatelky v řízení zastoupit. Naopak dle odvolatelek ustanovil svévolně opatrovníka z řad advokátů. Proto odvolatelky navrhují, aby odvolací soud zrušil výrok II. usnesení soudu prvního stupně.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.5. Podle § 21 odst. 4 o. s. ř. za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.6. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.7. Podle § 29 odst. 4 o. s. ř. opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.8. Ustanovení § 21 odst. 4 o. s. ř. vylučuje z jednání za právnickou osobu před soudem toho (jež je jinak oprávněn za právnickou osobu jednat dle § 21 odst. 1 až 3 o. s. ř.), jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (střet zájmů). Jinak řečeno, žádná z osob uvedených v § 21 odst. 1 až 3 o. s. ř. nemůže jednat za právnickou osobu před soudem, jestliže jsou její zájmy, uvažováno z pohledu konkrétní projednávané věci, v rozporu se zájmy právnické osoby jako účastníka řízení. V případě, že po takovém vyloučení zde není nikoho, kdo by mohl za právnickou osobu před soudem jednat, jsou splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka dle ust. § 29 odst. 2 o. s. ř.9. Má-li soud pochybnost v tomto směru (§ 21 odst. 4 o. s. ř.), jde o procesní skutečnost, kterou musí prověřovat z moci úřední, a to na základě šetření a za součinnosti s právnickou osobou a s osobami, které za ni jednají s odkazem na § 21 odst. 1 o. s. ř.10. Při posuzování možného střetu zájmů dle ust. § 21 odst. 4 o. s. ř. je tak předně třeba, aby bylo i v tomto tzv. řízení nesporném dostatečně vyjasněno jaká konkrétní věc v něm má být projednávána, na základě čeho má soud v takové věci rozhodnout a s kým.11. Ze spisu, a to z usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. dubna 2021, č. j. 80 Cm 148/2021-25, plyne, že soud prvního stupně neměl návrh navrhovatelek za řádný, a proto je vyzval k doplnění pro věc rozhodných skutečností, a to mimo jiné toho, aby uvedly, jaké konkrétní povinnosti měla účastnice 2) porušit. Potud byl jeho postup v řízení správný, neboť i v tzv. nesporném řízení, které bylo v tomto případě zahájeno návrhem navrhovatelek, je náležitostí návrhu mimo jiné vylíčení rozhodných skutečností, tak aby bylo zřejmé o čem má soud rozhodnout, potažmo s kým má v řízení jednat.12. Pokud pak ale soud prvního stupně téhož dne vydal odvoláním napadené usnesení, aniž by vyčkal na reakci navrhovatelek na jeho výzvu k doplnění jejich návrhu, bez toho aniž by návrh byl o uvedené rozhodné skutečnosti navrhovatelkami doplněn, což se nestalo ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, lze přisvědčit odvolatelkám, že v řízení není dosud zcela jasné, jaké jednání je účastnici 2) navrhovatelkami vytýkáno, a nelze tak ani učinit relevantní závěr o existenci předmětného střetu zájmů. Z napadeného usnesení pak ani nelze seznat, zda má soud prvního stupně skutečně napevno postaveno o čem, a potažmo tak i s kým, má být v tomto řízení jednáno, tj. zda je návrh navrhovatelek projednatelný. K tomu odvolací soud na okraj podotýká, že i v nesporném řízení stanoví § 79 odst. 1 o. s. ř. náležitosti návrhu, neboť zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nestanoví jinak (§ 1 odst. 2); v případě vad návrhu je na místě i postup soudu dle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř., a je možné i v nesporném řízení návrh dle ust. § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnou, pokud jeho nedostatky, které nebyly k řádné výzvě soudu odstraněny, brání v řízení pokračovat. (viz Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 495 - 524: L. Drápal).13. Vzhledem k uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně v řízení z pohledu konkrétní projednávané věci nijak možnou existenci rozporu mezi zájmy účastnice 2), která je jednatelkou ve společnostech, jež jsou účastnicemi řízení 1), 3), 4) a 5) a jejich zájmy nezjišťoval, ostatně to ani nemohl ze shora popsaných důvodů. Napadené usnesení tak zcela postrádá závěr soudu prvního stupně, že má tuto pro věc rozhodnou skutečnost postavenou najisto. Sama možnost předmětného střetu zájmů mezi účastnicí 2) a účastnicemi 1), 3), 4) a 5), která není nadto nijak soudem prvního stupně odůvodněna, pak sama o sobě nemůže být v předmětném řízení dostatečným důvodem k vyloučení jednatelky – účastnice 2) z jednání za společnosti, jež jsou účastnicemi 1), 3), 4) a 5) dle ust. § 21 odst. 4 o. s. ř.14. Odvolací soud proto uzavírá, že napadené usnesení postrádá dostatek důvodů, pročež nelze učinit závěr, zda jsou či nejsou v tomto případě splněny zákonné podmínky pro ustanovení procesního opatrovníka účastnicím 1), 3), 4) a 5) dle ust. § 29 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 21 odst. 4 o. s. ř.15. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud výrok II. usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc mu v tom