7 Cmo 241/2021-92 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též soud) výše uvedeným usnesením rozhodl, že řízení se zastavuje (výrok I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že po právní moci tohoto usnesení se žalobci vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč (výrok III.).2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že žalobou ze dne 16. 7. 2019 se žalobce domáhá určení, že je akcionářem druhé žalované. Podáním ze dne 2. 3. 2021 vzal žalobce svůj návrh zpět. O zastavení řízení soud rozhodl, dle § 96 odst. 2 o. s. ř. O vrácení poměrné části soudního poplatku soud rozhodl, dle § 10 odst. 3 zák. č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích.3. Proti uvedenému usnesení, a to výroku II., se odvolali žalovaní 1) a 2) a vedlejší účastník. Uvedli shodně, že soud rozhodl o zastavení řízení, aniž zohlednil vstup vedlejšího účastníka do řízení. Napadeným usnesením soud ve výroku II. nesprávně rozhodl, že žádný z účastníků němá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení bylo zahájeno na návrh žalobce, kdy žalobce (zjevně nesprávně uvedeno žalovaný č. 2) vzal svůj návrh dne 2. 3. 2021 zpět. Soud pro zpětvzetí návrhu rozhodl napadeným usnesením. Nesprávně se však soud nezabýval důvody, pro které byl návrh vzat zpět a bez řádného odůvodnění rozhodl, o nákladech řízení v rozporu s § 146 odst. 2 o. s. ř. Zpětvzetí učinil žalobce, aniž by žalovaný svým jednáním dal k takovému jednání důvod. Z tohoto důvodu je žalobce povinen nahradit náklady řízení ostatním účastníkům řízení. Soud pochybil, pokud neodůvodnil rozhodnutí o nákladech řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadenou část usnesení podle § 212 a násl. občanského soudního řádu (dále o. s. ř) a dospěl k závěru, že usnesení je v napadené části nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.5. Podle § 157 odst. 1 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po slovech "Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců, účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení. Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození (identifikační číslo).6. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.7. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.8. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.9. V daném případě soud zastavil řízení na základě zpětvzetí žaloby, toto rozhodnutí soud odůvodnil. O nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, toto rozhodnutí soud neodůvodnil, když ani ve výroku ani v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, na základě jakého ustanovení zákona a proč tak rozhodl. Též soud rozhodl, že se žalobci vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč s odkazem na zákonné ustanovení v odůvodnění rozhodnutí.10. Usnesení o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. musí být ve smyslu výše uvedených ustanovení odůvodněno. Usnesení o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. není usnesením, pro které by platilo ust. § 169 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť bez hlubšího a zevrubnějšího posouzení věci není z obsahu spisu zcela nepochybné, jak má být rozhodnuto, jako je tomu např. při zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu apod. Platí proto závěr nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2001 sp. zn. II. ÚS 444/01 publikovaném ve Sbírce nálezů a usn. Ústavního soudu v čísle vydání 24 ročník 2001 na straně 197 „rozhodnutí soudu o nákladech řízení musí být vždy řádně zdůvodněno. Nepostačí pouhý odkaz na příslušné ustanovení občanského soudního řádu. Nedodržením této zásady je porušeno právo účastníků na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod“.11. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci soud výrok o náhradě nákladů řízení neodůvodnil, je rozhodnutí v napadené části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.12. Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadené části zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.13. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v intencích § 151 o. s. ř.