7 Cmo 352/2021-59 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 31. prosince 2019 domáhá po žalovaném dorovnání, ve smyslu ust. § 390 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále i jen „z. o. k.“).2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že se zamítá návrh žalobce na pokračování v řízení.3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že svým usnesením č. j. 55 Cm 448/2019-26 ze dne 24. 7. 2020 rozhodl o přerušení řízení do pravomocného ukončení řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 47/2020. Řízení přerušil z důvodu hospodárnosti, neboť v řízení vedeném pod sp. zn. 55 Cm 47/2020 je řešena otázka stanovení výše protiplnění poskytovaného hlavním akcionářem, tedy žalovaným, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci, neboť dle § 390 odst. 3 z. o. k. soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům cenných papírů. Žalobce podáním, které došlo soudu dne 8. 10. 2021, navrhl, aby bylo postupem dle ust. § 111odst. 1 a 2 o. s. ř. pokračováno v řízení vedeném pod sp. zn. 55 Cm 448/2019 a zároveň, aby řízení vedené pod sp. zn. 55 Cm 448/2019 bylo spojeno ve smyslu ust. § 112 o. s. ř. s řízení, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 55 Cm 47/2020. Protože řízení vedené pod sp. zn. 55 Cm 47/2020 nebylo dosud pravomocně skončeno, soud prvního stupně návrh žalobce na pokračování v přerušeném řízení zamítl, neboť překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, dosud trvá. Vzhledem k tomu, že řízení je přerušeno, dle ust. § 111 odst. 1 o. s. ř., soud prvního stupně nerozhodl o návrhu žalobce, aby bylo řízení spojeno ve smyslu ust. § 112 o. s. ř. s řízením, které je vedeno u téhož sodu pod sp. zn. 55 Cm 47/2020. Nad rámec uvedeného odůvodnění soud prvního stupně považoval za důležité vyjádřit se k nepřiléhavé argumentaci žalobce, ve které poukazuje na usnesení Nejvyššího soud ČR sp. zn. 29 Cdo 4918/2009, dle kterého, podá-li poté, co bylo zahájeno řízení o přezkoumání výše protiplnění proti hlavnímu akcionáři návrh na určení přiměřené výše protiplnění, či návrh na zaplacení v požadované výši, či doplacení poskytnutého plnění další akcionář, je nutno tento další návrh považovat za přistoupení k prvnímu řízení. Soud prvního stupně poukázal na skutečnost, že s ohledem na zrušení ust. § 200e o. s. ř. (účinného do 31. 12. 2013), je řízení o určení správné výše protiplnění a dorovnání, řízením ve sporech mezi obchodními korporacemi, společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem vyplývají z jejich účasti na obchodní korporaci (§ 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014). Žalobcem zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se týkalo řízení o přezkoumání protiplnění a jeho dorovnání vedených dle znění o. s. ř. účinného do 31. 12. 2013 (viz. např. ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2551/2016).4. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal žalobce, který namítal, že se s právním hodnocením soudu prvního stupně neztotožňuje, neboť usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016, se týkalo otázky toho, zda v řízení zahájeném před 31. 12. 2013, které pokračuje i po tomto datu, má být na straně účastníků řízení i společnost vedle majoritního akcionáře. V tomto judikátu nebyla řešena otázka mnohosti účastníků na straně žalující/navrhující. Naopak žalobce upozorňuje na stěžejní část daného judikátu, že „ustanovení § 390 odst. 3 z. o. k., jež rozšiřuje závaznost rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů (kteří se řízení o dorovnání neúčastnili) toliko pro hlavního akcionáře (a nikoliv i pro společnost, jak to činí § 183k odst. 3 obch. zák.).“ Dle odvolatele okruh účastníků soudního řízení na straně žalobců dle § 390 ZOK není určen tím, zda se jedná o řízení sporné či nikoliv, ale tím, zda se akcionáři u majoritního akcionáře dovolali svého práva na dorovnání. Jelikož je základ nároků všech vytěsněných akcionářů řešen v jednom řízení, pak mají mít všichni vytěsnění akcionáři, kteří se dovolali svého práva na dorovnání, právo uplatňovat svá práva v řízení, které bylo zahájeno jako první. V opačném případě by toto znamenalo porušení práva na spravedlivý proces akcionářů/žalobců, kterým toto nebude umožněno. Lze přitom odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 1765/14. Z dikce zákona, § 390 odst. 3 ZOK, vyplývá, že je předpokládána mnohost žalobců, pokud je předpokládáno právo žalobců, kteří se dovolali svého práva na dorovnání, na náhradu v jednom řízení účelně vynaložených nákladů. Odvolatel připomíná, že řízení vedené u soudu prvého stupně pod sp. zn. 55 Cm 47/2020 bylo zahájeno později než řízení žalobce. Z logiky věci nemůže řízení vedené u soudu prvého stupně pod sp. zn. 55 Cm 47/2020 být jakoukoliv překážkou pro řízení žalobce vzhledem okamžiku, kdy byly obě žaloby podány. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se pokračuje v řízení vedeném Krajský soudem v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 448/2019.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.7. Podle ust. § 111 o. s. ř. (1) Jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty běžet znovu. (2) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.8. Podle § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.9. Pro rozhodnutí soudu je podle ust. § 167 odst. 2 a ust. § 154 odst. 1 o. s. ř., které se vztahuje i na odvolací řízení (§ 211 o. s. ř.), rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí.10. Ze spisu plyne, že soud prvního stupně vydal dne 24. 7. 2020 usnesení č. j. 55 Cm 448/2019-26, kterým rozhodl o přerušení řízení do pravomocného ukončení řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 47/2020. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 27. 7. 2020 a zástupci žalované dne 14. 3. 2022. Účastníci řízení se proti uvedenému usnesení ve lhůtě stanovené § 204 odst. 1 věta první o. s. ř. neodvolali, a usnesení je tak pravomocné (§ 159 o. s. ř.).11. Odvolací soud předně k námitkám odvolatele konstatuje, že mu v tomto odvolacím řízení nepřísluší přezkoumávat důvody, které vedly soud prvního stupně k přerušení řízení, potažmo k vydání jeho usnesení ze dne 24. 7. 2020, č. j. 55 Cm 448/2019-26, neboť je jím stejně jako oba účastníci řízení vázán ve smyslu ust. § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř.12. Protože pokračování v řízení v této věci je vázáno na pravomocné rozhodnutí soudu v jiném řízení, nemůže být překážka řízení v tomto případě odstraněna činností soudu ve smyslu ust. § 111 odst. 2 věta první o. s. ř., a odvolací soud se proto zabýval pouze tím, zda překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, odpadla dle § 111 odst. 2 věta druhá o. s. ř.13. Protože řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 47/2020 nebylo ani ke dni rozhodování odvolacího soudu pravomocně skončeno (viz www.justice.cz), nelze než stejně jako soud prvního stupně uzavřít, že překážka, pro kterou bylo toto řízení přerušeno, dosud trvá, pročež návrh žalobce na pokračování v řízení není důvodný.14. A stejně tak je i správný závěr soudu prvního stupně, že za daného stavu, kdy v tomto řízení dle ust. § 111 odst. 1 o. s. ř. neběží lhůty, nelze rozhodnout o spojení řízení dle ust. § 112 odst. 1 o. s. ř. tak, jak žalobce navrhoval.15. Odvolací soud z uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné.