7 Cmo 356/2021-631 — Vrchní soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně (dále též jen soud) ve výroku I. rozhodl, že řízení se v části o zaplacení 11 250 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 28. 2. 2014 do zaplacení zastavuje, ve výroku II. rozhodl, že žaloba o zaplacení 202 150,25 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 28. 2. 2014 do zaplacení se zamítá, ve výroku III. rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 49 588,52 Kč.2. Soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že v průběhu řízení byla žaloba o částku 11 250 Kč s přísl. vzata zpět a soud se souhlasem žalované řízení v této části zastavil, předmětem řízení zůstala částka 202 150,25 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 28. 2. 2014 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že je správcem obchodní společnosti , Jméno žalobce B, se sídlem , adresa, (dále jen dlužník), že žalovaná je též insolvenčním správcem ve smyslu zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoIS), že dlužník jako veřejná obchodní společnost byl založen dvěma společníky (žalovanou a , Anonymizováno, ) zejména za účelem výkonu činnosti insolvenčního správce. Žalovaná jako ohlášený společník dlužníka v čl. 5 společenské smlouvy o založení dlužníka uzavřené dne 15. prosince 2011 žalovanou a , Anonymizováno, (společenská smlouva) ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) ZoIS prohlásila, že bude vykonávat činnost insolvenčního správce pouze v rámci dlužníka a zavázala se být ohlášeným společníkem dlužníka. Žalovaná brání dalšímu výkonu činnosti dlužníka, aby mohla sama bez svolení druhého společníka dlužníka samostatně působit jako insolvenční správce. Žalovaná převzala případy, v nichž již byl dlužník dříve do funkce insolvenčního správce ustanoven. Dále uvedl, že dne 4. 1. 2012 Ministerstvo spravedlnosti vydalo rozhodnutí o povolení vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníkem ke dni 9. ledna 2012 a zapsalo dlužníka do seznamu insolvenčních správců, přičemž jako ohlášený společník dlužníka vystupovala žalovaná a ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) ZoIS tím současně došlo k pozastavení práva žalované jako fyzické osoby vykonávat činnost insolvenčního správce samostatně. Žalovaná dopisem ze dne 29. 7. 2013 oznámila Ministerstvu spravedlnosti, že žalobce skončí činnost insolvenčního správce k 31. 8. 2013 a oznámila, že od 1. 9. 2013 bude nadále vykonávat funkci insolvenčního správce na základě povolení, resp. zvláštního povolení, jako fyzická osoba, Ministerstvo spravedlnosti provedlo ke dni 31. 8. 2013 v seznamu insolvenčních správců zápis o zániku práva dlužníka vykonávat funkci insolvenčního správce a současně zapsalo do předmětného seznamu údaj o ukončení pozastavení práva žalované vykonávat činnost insolvenčního správce samostatně. Žalovaná již ve více než stovce případů docílila toho, že byl dlužník z funkce insolvenčního správce odvolán a na jeho místo ustanovena žalovaná. V četných dalších insolvenčních řízeních byla žalovaná do funkce insolvenčního správce ustanovena nově. Žalobce dále uvedl, že společníci dlužníka v čl. 10 společenské smlouvy sjednali, že zákaz konkurence se na společníky dlužníka vztahuje, pokud se týká výkonu činnosti insolvenčního správce a správce podniku, pokud se společníci nedohodnou jinak a přestože k žádné dohodě mezi společníky nedošlo, žalovaná vykonává funkci insolvenčního správce nikoli jako ohlášený společník žalobce, nýbrž samostatně vlastním jménem a na svůj účet. Ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 ObchZ je žalobce oprávněn požadovat, aby žalovaná vydala prospěch z jednání, při kterém tento zákaz porušila, anebo převedla tomu odpovídající práva na dlužníka, přičemž prospěch, který žalovaná doposud dle údajů zveřejněných v insolvenčním rejstříku získala, je tvořen inkasovanými odměnami insolvenčního správce a ve smyslu ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.3. Soud v odůvodnění rozhodnutí též konstatoval, že žalovaná uvedla, že výpočet nároku žalobce je nesprávný, neboť uvedený součet dílčích odměn převyšuje výši žalobou uplatněného nároku, částka ve výši 216 375 Kč nebyla zahrnuta v žalobě ze dne 27. 11. 2013, resp. v nároku uplatněném dlužníkem v rámci podání ze dne 5. 9. 2014, o kterém soud usnesením ze dne 23. 9. 2014 rozhodl tak, že částečně připustil změnu žaloby. Nárok je v této výši již promlčen, neboť byl poprvé uplatněn v rámci podání žalobce ze dne 30. 4. 2021, přičemž se jedná o tvrzené neoprávněně inkasované odměny v období září 2013 až květen 2014. Není ani zřejmé, z čeho se tvrzená částka 213 350,25 Kč skládá, když žalobce neobjasnil, jak k této částce dospěl. Dále namítla i neplatnost konkurenční doložky a rozpor žalovaného nároku s dobrými mravy. Uvedla, že konkurenční doložka ve společenské smlouvě byla sjednána neplatně, důvod neplatnosti konkurenční doložky spatřuje v nevyváženosti konkurenční doložky a v jednání druhého společníka dlužníka , Anonymizováno, , které od počátku naplňovaly znaky podvodu spáchaného na žalované, když zatímco žalovaná se stala tzv. ohlášeným společníkem a ručila celým svým majetkem za dluhy dlužníka, , Anonymizováno, byl pouze běžným společníkem a nebyl konkurenční doložkou nijak omezen. Poukázala na rozsudek NS 23 Cdo 4192/2008. Též namítla, že uplatňování nároků vyplývajících z jejího tvrzeného porušení je v rozporu s dobrými mravy, když , Anonymizováno, sám protiprávním jednáním zavinil rozkol mezi společníky a zrušení dlužníka ke dni 31. 12. 2013. , Anonymizováno, také zákaz konkurence již v průběhu roku 2013 nedodržoval, též závažně porušil dobré mravy, pravidla slušnosti, což zakládá uplatnění předmětného nároku v rozporu s dobrými mravy.4. Soud konstatoval, že dle § 3028 občanského zákoníku na poměry dané věci aplikoval dosavadní právní předpisy v rozhodném znění.5. Konstatoval, že žalobce již v podání ze dne 5. 9. 2014 výslovně uvedl, že žalobou se domáhá pouze vydání prospěchu, který žalovaná získala porušením zákazu konkurence. Předmětem řízení po připuštění změny žaloby zůstal nárok ve výši 524 250 Kč s příslušenstvím, a že žalobce po žalované uplatňuje vydání prospěchu, který získala do května 2014 včetně. Další návrhy žalobce na připuštění rozšíření žaloby za další období, tj. za období počínaje červnem 2014, nepřipustil. K poslednímu návrhu žalobce z 6. 10. 2019 na rozšíření žaloby s uplatněním nároků za období následující po 31. 5. 2014 žalovaná vznesla námitku promlčení. Soud dovodil, že nároky na vydání prospěchu za období před říjnem 2015 byly promlčeny.6. Soud konstatoval, že žalobce je oprávněn požadovat pouze nároky na vydání prospěchu, které žalované vznikly do května 2014, neboť byly uplatněny před uplynutím promlčecí lhůty a jsou aktuálně předmětem tohoto řízení, že žalobce omezil nárok na odměny žalované z oddlužení plněním splátkového kalendáře a v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře je majetkový prospěch žalované prokázán předloženými usneseními, jimiž byla ustanovena do funkce insolvenční správkyně a přiloženými usneseními o schválení odměny insolvenční správkyně, z nich je zřejmé, že jí vznikl nárok na paušální měsíční odměnu stanovenou za výkon funkce insolvenční správkyně v oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. ve výši 750 Kč/měsíc/dlužník, resp. 1125 Kč/měsíc/dlužníci v případě oddlužení manželů, z usnesení o přiznání odměny potom lze dovodit, že se žalované odměny skutečně dostalo, neboť pokud by tato odměna nebyla dlužníkem uhrazena, bude odměna insolvenčního správce uhrazena ze státního rozpočtu (viz § 38 odst. 2 IZ), žalobce uplatňuje pouze prospěch z těch řízení, kde byla žalovaná ustanovena do funkce insolvenční správkyně namísto insolvenčního dlužníka, tj. v běžících řízeních, k tomu předložil tabulku běžících řízení, ve kterých byl dlužník odvolán z funkce insolvenčního správce a žalovaná ustanovená insolvenční správkyní, podle žalobce příjem žalované z odměn insolvenční správkyně v oddluženích plněním splátkového kalendáře za období od 1. 9. 2013 do 31. 5. 2014 činí 740 625 Kč, přičemž se jedná o příjem bez zohlednění nákladů, náklady činí 34 000 Kč za každý měsíc, za zkoumané období tedy výše nákladů činí 34 000 Kč x 9, tj. 306 000 Kč, příjem po odečtení nákladů tedy činí částku 434 625 Kč, žalobce zohlednil i to, že žalovaná byla společnicí insolvenčního dlužníka, a tudíž by se jí i v případě, že by inkasoval insolvenční dlužník, dostalo podílu na zisku ve výši jedné poloviny, proto z částky představující rozdíl mezi sumou příjmů a sumou nákladů, tj. z částky 434 625 Kč, uplatnil toliko polovinu, tj. částku 217 312,50 Kč.7. Soud uvedl též, že je