7 Cmo 78/2022-73 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že výrokem I. v řízení se pokračuje, výrokem II. řízení se zastavuje, výrokem III., že navrhovatel je povinen nahradit účastníkům náklady řízení ve výši 25 458,40 Kč k rukám , Jméno advokáta D, , a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a ve výroku IV. určil, že se navrhovateli vrací soudní poplatek v částce 1 000 Kč prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze.2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 1. listopadu 2020 domáhal odvolání účastníka 2) jako likvidátora v účastnici 1), neboť měl za to, že likvidátor neplní řádně své povinnosti. Řízení bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. prosince 2021, č. j. 80 Cm 167/2020-58 přerušeno dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen“ o. s. ř.), následně navrhovatel svým podáním doručeným soudu dne 16. března 2022 vzal svůj návrh v plném rozsahu zpět. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., a to vzhledem k tomu, že navrhovatel zavinil zastavení řízení a je tedy povinen nést náklady účastníků, které účelně vynaložili na bránění svých práv a podle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku, sníženého o 20%.3. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal navrhovatel, který ve svém odvolání namítá, že soud I. stupně věc posoudil nesprávně, aplikoval-li ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť ve smyslu ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) platí, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Má totiž za to, že předmětné řízení spadá pod citovaného zákonné vymezení a zároveň soud I. stupně neshledal podmínky pro postup podle věty druhé citované zákonné normy, kdy žádné takové v napadeném usnesení neuvedl. Navrhuje tak, aby odvolací soud změnil usnesení soudu ve výroku III., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.4. K odvolání navrhovatele se vyjádřili účastníci 1) a 2) ve svém podání ze dne 4. 4. 2022, tak že napadené usnesení mají ve výroku III. za věcně správné, odvolání je zcela neodůvodněné a nesprávné. Tvrzení navrhovatele, že řízení bylo možné zahájit i bez návrhu, považují za zcela liché a účelové. Navrhovatel podal návrh na odvolání likvidátora z důvodu porušování povinností při likvidaci, kdy uvádějí, že již od počátku řízení mají tvrzení o porušení povinností likvidátora za účelová, nepodložená a nedůvodná a považovali je pouze za pokračování účelového a šikanózního jednání ze strany navrhovatele, pročež jim nezbylo, než se návrhu bránit. Odůvodnění výroku III. napadeného usnesení, kdy soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., mají za správné, jelikož navrhovatel zavinil zastavení řízení a je tedy povinen nést náklady účastníků, které účelně vynaložili na bránění svých práv. Navrhují, aby odvolací soud odvolání zamítl jako nedůvodné a přiznal jim vůči navrhovateli nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním dle ust. § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby je podle ust. § 85 písm. a) z. ř. s. řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. (§ 2 písm. e).7. Dle ustanovení § 1 odst. 3. z. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.8. Podle § 13 z. ř. s. řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona.9. Podle ust. § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu10. Z usnesení Nejvyššího soude ze dne 27. 8. 2021 sp.zn. 27 Cdo 2277/2020 (veřejnosti dostupné na www.nsoud.justice.cz) plyne, že jestliže dochází k neodůvodněným průtahům likvidace společnosti, lze o tom informovat soud, který na tento podnět může (podle okolností konkrétního případu) reagovat tak, že likvidátora, kterého do této funkce jmenoval, odvolá (§ 194 o. z.). Přitom platí, že i likvidátor je povinen vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře a že za řádný výkon funkce lze likvidátora činit odpovědným (odst. 27).11. Podle ust. § 23 z. ř. s. bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.12. Lze-li tedy toto řízení o odvolání likvidátora dle ust. § 194 zák. č.. 89/2012 S., občanský zákoník, zahájit i bez návrhu, pak platí obecné pravidlo, že každý z účastníků si nese své náklady řízení sám dle ust. § 23 věta první z. ř. s. Vyjímku z tohoto pravidla stanoví druhá věta § 23 z. ř. s., podle níž náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Okolnosti případu, jež odůvodňují přiznání práva na náhradu nákladů dle ust. § 23 věta druhá z. ř. s., musí vystihovat právě projednávanou záležitost a odchylku od obecného pravidla musí soud náležitě odůvodnit (srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 51,52s.). Na dané řízení nelze aplikovat ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., dle kterého při zastavení řízení hradí náklady ten, kdo zastavení zavinil. Podle ust. § 24 z. ř. s. soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva13. Odvolací soud podotýká, že v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení předmětného řízení.14. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v tomto případě se nepoužije pravidlo procesního zavinění za zastavení řízení dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. A protože obecná tvrzení účastníků uvedená ve vyjádření k odvolání zde nejsou takovými okolnostmi případu, které by odůvodňovaly náhradu nákladů řízení účastníkům přiznat a odchýlit se tak od obecného pravidla stanoveného v § 23 věta první z. ř. s., tj. že si každý z účastníků nese své náklady sám, přičemž odvolací soud pak ani neshledal důvody pro aplikaci sankčního opatření dle ust. § 24 z. ř. s., nelze než uzavřít, že usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku III. není věcně správné.15. Ze shora popsaných důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 23 z. ř. s., když v daném případě rovněž neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly náhradu nákladů řízení některému z jeho účastníků přiznat.