7 Cmo 82/2022-434 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením přiznal , Anonymizováno, , r.č. , RČ, , bytem , Adresa navrhovatele A, , odměnu za výkon funkce likvidátora , Jméno navrhovatele B, , sídlem , Adresa navrhovatele B, , PSČ , adresa, , IČ , IČO navrhovatele B, , ve výši 706 676 Kč (výrok I.), nepřiznal likvidátorovi právo na náhradu hotových výdajů (výrok II.), rozhodl, že odměna bude vyplacena likvidátorovi z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do 30 dnů od právní moci usnesení (výrok III). a právní zástupkyni likvidátora , Jméno advokátky, , advokátce se sídlem , Adresa advokátky, , přiznal odměnu za zastoupení likvidátora před soudy obou stupňů ve výši 28 288,73 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Hradci Králové do tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV.)2. V odůvodnění výroku II. soud uvedl, že likvidátor v dané věci požadoval podle ust. § 4 vyhlášky č. 485/2000 Sb., pouze náklady vynaložené na cestovné, které prokazoval knihou jízd za celé období své funkce, přičemž celkové náklady vyčíslil na 415 889,08 Kč. Soud měl nicméně za to, že likvidátor neprokázal své tvrzení o účelu každé konkrétní jízdy v rámci likvidace, ani o konkrétních nákladech, které na tuto jízdu byly vyloženy. Likvidátor ani přes výzvu netvrdil ke každé konkrétní jízdě, jaký měla praktický účel pro potřeby likvidace družstva, jeho tvrzení týkající se osob nebo orgánu státní či jiné zprávy, se kterými jednal na popsaném místě. Dle soudu nedostatečná a souhrnná tvrzení likvidátora o účelu jednotlivých jízd neprokazuje ani předložená kniha jízd za celé období, ve které je vyznačen účel u každé jízdy, počet kilometrů a datum uskutečnění jízdy. Likvidátor si ani neponechal doklady o nákupu pohonných hmot. Navíc dle soudu je sporná i otázka, zda vozidlem , Anonymizováno, , které nemělo již v roce 2002 technickou způsobilost k provozu, absolvoval od té doby likvidátor jízdy. Z připojeného spisu sp. zn. 42 Cm 63/2002 soud zjistil, že konkursní správkyně družstva mimo jiné uvedla, že likvidátor účtoval hotové výdaje zjevně přehnaně, když družstvo je vzdálené od jeho bydliště 18 km, a podle jejích informací se tam málokdy vyskytoval. Stejně tak jí nepředal kompletní účetnictví a žádné listiny k hotovým výdajům. V tomto spise nejsou založeny žádné listinné důkazy o tom, jaké konkrétní cesty vozidlem likvidátor absolvoval při výkonu své funkce, technický průkaz vozidla a konkrétní rozpis jízd. Ze spisu vedeném pod sp. zn. 49 Cm 26/99 soud pak zjistil, že likvidátor nepředložil správkyni konkursní podstaty žádné výsledky pracovních cest, a proto není zřejmé, zda vykázané pracovní cesty byly skutečně provedeny. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že nárok na náhradu hotových výdajů likvidátor neprokázal. O výroku IV. usnesení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. Výši odměny za každý z 11 úkonů právní služby právního zástupce likvidátora určil soud dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud zástupci též přiznal paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT, cestovné, náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT a DPH podle § 137 odst. 1, 3 písm. a) o. s. ř., § 14a odst. 1 AT.3. Proti výroku II. a IV. tohoto usnesení podal likvidátor včasné odvolání, ve kterém namítal, že prokázal, že provozovny likvidovaného družstva se nacházely v 8 obcích, které v odvolání specifikuje. Uvedl, že v těchto provozovnách musel být téměř denně, zejména při dohlížení výrobní činnosti družstva, při inventarizaci majetku a také při vyřizování restitučních nároků dle zák. č. 229/91 Sb. a zák. č. 42/92 Sb. Cesty mimo obec , adresa, odůvodnil nezbytnými jednáními s oprávněnými osobami vypracování i transformačního projektu družstva. Dle odvolatele odmítnutí cestovného v celé výši není na místě a neexistuje ani žádný důvod, aby tyto náklady nesl ze svého, a to ani přes poukázání soudu na některé nedostatky při výkonu funkce. Soud měl dle odvolatele zvážit, v jaké výši by bylo vhodné a dané situaci náklad na cestovné likvidátorovi přiznat. Uchování jednotlivých dokladů o nákupu PHM považoval za nadbytečné vzhledem k tehdejší právní úpravě. I kdyby je měl, musel by stejně vyúčtovat spotřebované PHM stejným způsobem. Specifikací jednotlivých pokynů Ministerstva financí ČR, kterými se odvolatel řídil při vyúčtování cestovného, jsou uvedeny v knize jízd. Vyžadování dokladů o nákupu PHM i s ohledem na uplynutí 20 let považuje likvidátor za nedůvodné a v rozporu se zákonem. Odvolatel též uvedl, že případná pravda o neplatné technické prohlídce jeho motorového vozidla nemá vliv na vyúčtované náklady na cestovném. Vzhledem k výše uvedenému má odvolatel za to, že přiznání nákladů vynaložených na cestovné bylo v dané věci na volné úvaze soudu s přihlédnutím k případným nedostatkům při výkonu funkce likvidátora, nikoliv však na zamítnutí v plné výši. K výroku IV. odvolatel namítal, že soud měl postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož základem pro určení výše odměny advokáta není částka požadovaná žalobou, nýbrž částka přisouzená. Soud prvního stupně likvidátorovi přisoudil odměnu ve výši 706 676 Kč, což by představovalo částku 11 140 Kč za jeden úkon právní pomoci dle ust. § 7 bod 6 AT. Celkem tedy advokátce za 11 právních úkonů, paušální náhradu hotových výdajů, cestovné, náhradu za promeškaný čas a DPH náleží odměna ve výši 155 076,50 Kč. S ohledem na vše výše uvedené odvolatel navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení ve výrokové části pod bodem II. změnil tak, že likvidátorovi přizná náhradu cestovních výloh ve výši 415 889,08 Kč, popř. ve výši, kterou určí odvolací soud a ve výrokové části pod bodem IV. napadeného usnesení přizná náklady právního zastoupení podle ust. § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 155 076,50 Kč včetně DPH a dále náklady tohoto odvolacího řízení, které budou vyčísleny v průběhu řízení před odvolacím soudem.4. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 6 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanského soudního řádu [(dále jen „o. s. ř.“), jehož použití je s ohledem na dobu zahájení řízení opodstatněno čl. II zákona č. 293/2013 Sb., kterým byl zákon č. 99/1963 Sb. s účinnosti ke dni 1. 1. 2014 novelizován], aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.], a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Ve svém druhém rozhodnutí v této věci, a to v usnesení ze dne 2. června 2021, č. j. 7 Cmo 290/2020-278, Vrchní soud v Praze konstatoval, že:- podle § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona.;- družstvo vstoupilo do likvidace dne 16. 9. 1993 (§ 70 odst. 2 obch. zák.), aniž by bylo rozhodnuto o postupu dle o. z. (§ 3043 odst. 2 o. z.), což znamená, že při určení odměny likvidátora se postupuje dle § 75 odst. 5 obch. zák. (ve spojení s čl. VIII, bodem 7 zákona č. 370/2000 Sb., kterým byl zákon č. 513/1991 Sb. s účinností ke dni 1. 1. 2001 novelizován, neboť o postupu dle zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2001 rozhodnuto nebylo). Pokud jde o konkrétní způsob určení výše odměny likvidátora (a též náhrady hotových výdajů), odvolací soud již ve svých dřívějších zrušujících rozhodnutích vyložil, že je třeba vyjít z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 14 Cmo 348/2015, v: Sbírka rozhodnutí a stanovisek č. 8/2018, Rc 118/2018). Určujícím je proto datum 11. 12. 1997, od kdy byl navrhovatel jako likvidátor Družstva zapsán v obchodním rejstříku, ke kterému však nebylo žádným právním předpisem stanoveno, jak je třeba takovou odměnu na podkladě § 71 odst. 5 obch. zák. konkrétně určit.;- výši této odměny je namístě určit postupem dle § 136 o. s. ř. s tím, že je možné vyjít i z hodnoty majetkového zůstatku ve smyslu § 2 vyhlášky č. 479/2000 Sb. v posledním platném znění, o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, nebo z hodnoty čistého majetkového zůstatku ve smyslu § 5 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, to vše za předpokladu, že takové určení odměny bude v konečném důsledku v souladu s požadavkem na rozumné a spravedlivé uspořádání vztahu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 170/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 1/2012, nebo ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 2253/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5330/2017, mutatis mutandis).;- určení výše odměny podle paušální částky odvozené z hodnoty (ceny) předmětu činnosti lze pokládat za ob