7 Cmo 92/2022-43 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením výrokem I. návrh žalobkyně, aby žalovanému 3) společnosti , Jméno žalované, , IČO , IČO žalované, , sídlem , Adresa žalované, , byla uložena povinnost zdržet se jakýchkoli právních dispozic s nemovitostmi – pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , pozemek par. č. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , Anonymizováno, , obec , adresa, , spočívajících ve zcizení, včetně darování, převodu na společníka jako podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité formě, zatížení zástavním právem, věcným břemenem, předkupním právem, či jakýmkoli jiným věcným právem či omezením ve prospěch třetí osoby, a to vše, byť i částečně nebo jen dočasně, zamítl. Výrokem II. soud rozhodl, že žalobci se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací složená jistota ve výši 50 000 Kč prostřednictvím účtárny Městského soudu v Praze a výrokem III. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.2. Žalobou ze dne 28. 3. 2022 se žalobkyně domáhá určení, že je výlučným vlastníkem podílu v žalované 3), tj. společnosti , Jméno žalované, , IČO , IČO žalované, , sídlem , Adresa žalované, (dále jen „Společnost“) o velikosti 100%, odpovídajícímu vkladu do základního podílu ve výši 100 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaná 3) (dále i jen „Společnost“) vznikla v roce 2000 a jediným jejím zakladatelem byla holandská společnost ze 100 % vlastněná , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, (dále také jen „pan , Anonymizováno, “). V roce 2005 byl pan , Anonymizováno, nucen eliminovat potencionální rizika v podnikání, což vyústilo do právního řešení, kterého výsledkem byl stav, že formálním, nikoliv skutečným, držitelem podílů pana , Anonymizováno, ve společnosti se stal žalovaný 1), a to v části 40 % jako fyzická osoba, a v části zbývajících 60 % žalovaná 2), kterou žalovaný 1) ovládá 100%-ně. Důvodem takového nastavení struktury (dva společníci) byl tzv. zákaz řetězení. Tento formálně zapsaný stav odpovídal vedlejším ústním dohodám obou pánů. V říjnu 2016 došlo ke zrušení žalované 3) rozhodnutím soudu. Společnost vstoupila do nevratné tzv. nucené likvidace a byl jmenován likvidátor. Vstup do likvidace byl v obchodním rejstříku zapsán dne 14. 2. 2017. Vstupem Společnosti do likvidace vyvstala urgentní potřeba napravit nesoulad mezi formální a faktickou držbou podílů ve společnosti tak, aby se po ukončení likvidace z ní vyplynuvší likvidační zůstatek dostal ke skutečnému majiteli, tj. panu , Anonymizováno, , nikoliv k žalovaným 1) a 2). Výsledným zvoleným řešením bylo uzavření dvou smluv o převodech obchodních podílů ve Společnosti dne 18. 5. 2017 na žalobkyni, kterou pan Dalessi určil jako nabyvatele podílů. Jako konečnou částku tohoto vypořádání určili sumu 350 000 EUR, kterou měl ve výsledku obdržet žalovaný 1). Tuto částku pak rozdělili do obou dohod o zpětném převodu podílů jako „kupní ceny“ za každý z podílů. Dohody o zpětném převodu podílů byly vyhotovené a podepsané za součinnosti advokátů a v době, kdy už společnost byla v likvidaci, což zcela nepochybně není postup standardní ani obvyklý. O těchto krocích byl vyrozuměn také likvidátor společnosti. Krátce po podpisu dne 6. 6. 2017 zaplatila žalobkyně žalovanému 1) první část „kupní ceny“ ve výši 50 000 EUR. Žalovaný 1) tuto částku žalobkyni doposud nevrátil. Po uzavření dohod o zpětném převodu podílů a zaplacení první částky ve výši 50 000 EUR začal žalovaný 1) požadovat po žalobkyni vyšší částku, než bylo původně domluveno, a to 500 000 EUR namísto původních 350 000 , právnická osoba, důvodu požadavku vyšších částek doposud nedošlo k úhradě zbývající částky. Na přípisy žalobkyně reagovali oba žalovaní přípisem ze dne 12. 1. 2021, kterými její nároky a postup odmítli, a od předmětných smluv o převodech obchodních podílů odstoupili z důvodu nedoplacení ceny za převod obchodních podílů, tj. téměř po 4 letech. Posléze žalobkyně v žalobě obsáhle popsala kroky likvidátora směřující k likvidaci společnosti, tj. prodej nemovitostí za cenu, kterou žalobkyně považuje za nedostačující, kdy kupní cena nemovitostí by měla dle tržní analýzy činit 39 400 000 Kč. Dále za významné žalobkyně považuje, že dne 21. 2. 2022 byla ve formě notářského zápisu uzavřena dohoda žalovaných jako společníků společnosti o změně společenské smlouvy, kterou bylo přijato nové úplné znění společenské smlouvy a v jejím článku 10., odst. 3 se zavádí možnost výplaty podílu na likvidačním zůstatku společníkovi v nepeněžité formě. Po tom, co po intervencích žalobkyně bylo upuštěno od převodu nemovitostí na třetí subjekt, likvidátor změnil svůj původní postup a nově připravuje převod nemovitostí přímo na žalované, resp. některého z nich, a to formou převodu podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě.3. Návrhem ze dne 31. 3. 2022 se žalobkyně domáhala nařízení předběžného opatření shora uvedeného znění. Naléhavost potřeby nařídit požadované předběžné opatření je dle ní dána tím, že dojde-li skutečně ke zcizení nemovitostí převodem na žalované, jako nepeněžitého podílu na likvidačním zůstatku, tj. k převodu bez náhrady, jak nepochybně plyne z doposud realizovaných kroků, zejména z přijetí nového znění společenské smlouvy Společnosti o podílu na likvidačním zůstatku, ztratí řízení o žalobě smysl. Z žaloby a z návrhu na nařízení předběžného opatření je dle žalobkyně zřejmé, že k tomuto likvidátor svoje kroky směruje. Nařízením předběžného opatření do doby rozhodnutí o žalobě budou eliminovány zásadní právní komplikace, kdy ponechání předmětných nemovitostí v majetku likvidované Společnosti po dobu tohoto řízení, jako ekonomické podstaty sporu, který žalobkyně usiluje žalobou vyřešit, je pro rozhodnutí o žalobě zásadní.4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně osvědčila, že má naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení dle § 80 o. s. ř., neboť byla vlastníkem 100% obchodního podílu ve Společnosti. Nicméně měl za to, že žalobkyně neosvědčila vlastnictví 100% ve Společnosti z důvodu smlouvy o převodu podílu č. 1 a smlouvy o převodu podílu č. 2, když žalobkyně pouze uvedla, že na základě těchto smluv o převodech podílů uhradila žalovaným celkem 50 000 EUR, a to dne 6. 6. 2017. Neuvedla však, kolik z této částky uhradila každému ze žalovaných. Z tohoto tvrzení žalobkyně a ze smluv o převodech podílů měl soud za osvědčené, že smlouvy o převodech podílů nenabyly ani účinnosti, neboť žalobkyně nesplnila povinnosti, k nimž se ve smlouvách o převodech podílů zavázala. Podle čl. 4 odst. 4.1. smlouvy o převodu podílu č. 1 a stejně tak podle smlouvy o převodu č. 2 nabyde smlouva účinnosti dnem úplné úhrady kupní ceny. Jelikož žalobkyně neuhradila žalovaným ani první části kupních cen za převody podílů, smlouvy o převodech podílů nenabyly účinnosti. Celkem měla žalobkyně uhradit žalovaným do 7 dnů ode dne 18. 5. 2017 částku 150 000 EUR, přičemž uhradila pouze dne 6. 6. 2017 částku 50 000 EUR. Vzhledem k tomu, žalobkyně v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření neosvědčila nárok ve věci samé, což je prvotním předpokladem pro nařízení předběžného opatření. Dle soudu neosvědčila ani potřebu prozatímní úpravy. Žalobkyně je od okamžiku zrušení Společnosti a jejím vstupu do likvidace (únor 2017) obeznámena s tím, kam směřují kroky likvidátora Společnosti, tedy že majetek Společnosti bude vypořádán a likvidační zůstatek bude rozdělen mezi společníky Společnosti. Žalobkyně po pěti letech od zrušení Společnosti navrhuje vydat předběžné opatření, kterým by žalované 3) byla uložena povinnost zdržet se „veškerých“ dispozic s nemovitostmi, když účelem likvidace je právě jejich vypořádání. Dle soudu žalobkyně neosvědčila ani naléhavost situace, návrh na nařízení předběžného opatření je nedůvodný, a proto jej soud ve výroku I. napadeného usnesení zamítl. Výrok II. odůvodnil soud ust. § 75b odst. 4 o. s. ř. a výrok III. ust. § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka 5 Sazebníku soudních poplatků.5. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, jelikož se domnívá, že vyhovění jejímu návrhu nebrání doposud nevyjasněná otázka jejího vlastnictví obou podílů ve Společnosti, kdy předmětného určení se domáhá žalobou. Odvolatelka namítá, že soud prvního stupně posoudil návrh striktně formálně a nevzal v potaz, že se jedná o spor o nemovitost. Časovou prodlevu mezi usnesením o zahájení likvidace a podáním návrhu odvolatelka odůvodňuje právě komunikací s likvidátorem mající za cíl řešení situace. S postupem likvidátora byla odvolatelka seznámena a právě proto vzhledem k tomu, že byl stranami projednán a odsouhlasen jistý postup, žalobkyně ničeho nečinila. Odvolatelka dále uvedla, že účinnost smlouvy o převodu podílu ve společnosti nelze vázat na zaplacení ceny podílu. Odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/200