8 Cmo 21/2022-48 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně zastavil řízení /bod I. výroku/. V bodě II. výroku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, soud s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a/, a s odkazem na ustanovení § 7 odst. 1 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. řízení zastavil postupem dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., když žalobce nezaplatil k výzvě soudu, přes poučení o následcích jejímu nevyhovění, soudní poplatek za žalobu ve výši 373 250 Kč.3. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.4. Žalovaný napadl rozhodnutí v rozsahu jeho bodu II. výroku včas podaným odvoláním. Namítal, že otázku nákladů řízení soud nesprávně právně posoudil, ve svém rozhodnutí měl vycházet z dikce ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. a zohlednit zavinění žalobce na zastavení řízení. V daném případě nelze uzavřít, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Žalovaný byl v řízení řádně zastoupen, právnímu zástupci bylo doručováno.5. Dále odvolatel popsal úkony, jež dle jeho přesvědčení jeho právní zástupce v řízení učinil, jednalo se o přípravu a převzetí právního zastoupení, nahlížení do spisu dne 27. 4. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 4. května 2020 s tím, že odměna advokáta z předmětné tarifní hodnoty činí 38 180 Kč.6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání poukázal na neúčelnost nákladů, jejichž náhradu žalovaný požaduje, navíc není obvyklé, aby ve fázi řízení před výběrem soudního poplatku žalovanému vznikly náklady z úkonů právní služby. Žalobce má za to, že soud v otázce nákladů řízení rozhodl správně. Žalobce sice vzal svůj návrh zpět, ale návrh byl podán důvodně, a to kvůli obstrukčnímu jednání žalovaného při jmenování rozhodce.7. Dále žalobce vyjádřil přesvědčení o tom, že není spravedlivé, aby platil náklady. Předmětnou žalobu podal z procesní opatrnosti, aby zastavil běh promlčecí lhůty za situace, že žalovaný odmítal součinnost při jmenování rozhodce. Poté, co soud v řízení o jmenování rozhodce návrhu vyhověl, vzal žalobce žalobu zpět a následně podal žalobu k rozhodci.8. Žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení.9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.10. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného /jiného účastníka řízení/ vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný /jiný účastník řízení/.11. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.12. V daném případě nezaplacením soudního poplatku /v tomto směru odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně/, žalobce z procesního hlediska zavinil zastavení řízení. Za této situace má žalovaný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.13. Odvolací soud nicméně nesdílí přesvědčení žalovaného o tom, že v souvislosti s jeho zastupování advokátem byly učiněny 3 účelně vynaložené úkony právní služby, za něž náleží odměna ve výši 38 180 Kč. Jednak nahlížení do spisu je třeba považovat za součást úkonu „ převzetí a příprava zastoupení“. Pokud jde o vyjádření datované dnem 4. května, 2020, označené jako „ Vyjádření žalovaného k příslušnosti“, tak zde šlo o vyjádření k stanovisku Obvodního soudu pro Prahu 9 o tom, že není k projednání a rozhodnutí dané věci věcně příslušný. Žalovaný s odkazem na spor mezi účastníky souhlasil s tím, že v otázce věcné nepříslušnosti bude věc předložena Vrchnímu soudu v Praze. Nešlo o podání ve věci ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za vyjádření k věcné příslušnosti, tedy za vyjádření k procesnímu postupu soudu, žalobci náleží 50% mimosmluvní odměny ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.14. Odvolací soud tedy přiznal žalovanému tyto účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně: 1x odměna za úkon právní služby ve výši 38 180 Kč /převzetí a příprava zastoupení/, odměna ve výši 50% z 38 180 Kč /vyjádření k procesnímu postupu soudu/, 2x režijní paušál po 300 Kč, 21% DPH ve výši 12 152,70 Kč. Náklady řízení před soudem prvního stupně celkem 70 022,70 Kč.15. Pokud žalobce uvádí, že není spravedlivé, aby platil náklady řízení, a svou argumentací v podstatě míří na dikci ustanovení § 150 o. s. ř., tak především je třeba říci, že s ohledem na procesní neúspěch na straně žalobce, představovaný jeho procesním zaviněním na zastavení řízení, má žalovaný vůči němu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce přitom netvrdí a nedokládá žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vyústit v závěr, odůvodňující odnětí práva na náhradu nákladů žalovanému vůči neúspěšnému žalobci. Důvod podle ustanovení § 150 o. s. ř. rozhodně nelze spatřovat v tom, že žalobce podal vědomě k soudu žalobu, o které ví, že by ji soud vůbec neměl projednávat.16. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil podle ustanovení § 220 o. s. ř. tak, jak ve výroku uvedeno.17. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když odvolatel byl úspěšný s 50% svého požadavku.