9 Cmo 12/2022-512 — Vrchní soud v Praze

1. Žalovaný se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 29. 6. 2020 domáhal obnovy řízení vedeného a skončeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 86/2019. V návrhu tvrdil, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od právního názoru, vyjádřeného při jednání dne 7. 1. 2020, žalovaný s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasí. Dále uvedl, že mezi účastníky je vedena řada soudních sporů, ve všech sporech se jedná o částku, kterou žalobce požaduje v souvislosti s vyúčtováním za bytové jednotky, liší se pouze časové úseky. V návrhu dále uvedl, že před Obvodním soudem pro Prahu 5 je pod sp. zn. 16 C 45/2017 veden mezi účastníky soudní spor týkající se vyúčtování roku 2012, kdy vyúčtování bylo provedeno způsobem identickým s vyúčtováním, které bylo předmětem sporu v projednávané věci. Městský soud jako soud odvolací vydal dne 21. 5. 2020 rozsudek pod č. j. 70 Co 59/2020-615, aplikace postupu uvedeného v předmětném rozhodnutí může dle názoru žalovaného pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci, neboť nárok žalobce by byl při aplikaci tezí rozsudku č. j. 70 Co 59/2020-615 zamítnut. Tím, že odvolací soud v projednávané věci nezohlednil platby provedené žalovaným vůči žalobci, i když žalobce tyto platby vůči platbám do fondu oprav přiřadil, došlo k bezdůvodnému obohacení žalobce na úkor žalovaného, zamítnutí nároku žalobce v rámci odvolacího řízení by se pak projevilo i do výroku o nákladech řízení a příslušenství pohledávky. Žalovaný se rovněž domáhal v souladu s ustanovením § 235c o. s. ř. odložení vykonatelnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 86/2019-379 ze dne 7. 1. 2020, neboť proti žalovanému žalobce již zahájil exekuční řízení, toto je vedeno Exekutorským úřadem pro Prahu 1 pod sp. zn. 099 Ex 1739/20-16 na základě pověření vyplývajícího z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 5. 2020 č. j. 33 EXE 1212/2020-19, žalovanému byl v souvislosti s tímto řízením zablokován bankovní účet u Air Bank a.s.2. V podání doručeném soudu dne 5. 2. 2021 žalobce uvedl, že návrh je zjevně nedůvodný, neboť rozhodovací praxe soudů ve skutkově podobných věcech nemůže být důvodem pro obnovu řízení dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odkázal na bohatou judikaturu soudů, např. Ústavního soudu (věc jím vedená pod sp. zn. II. ÚS 111/98) nebo Nejvyššího soudu (věc jím vedená sp. zn. 20 Cdo 322/98).3. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 9. září 2021 č. j. 5 Cm 41/2013-481 ve znění opravného usnesení ze dne 21. září 2021 č. j. 5 Cm 41/2013-488 tak, že „Žaloba na obnovu řízení se z a m í t á .“ (výrok I.), „Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám právního zástupce žalobce částku 15 611 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.).4. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) po rekapitulaci řízení a citaci § 228 odst. 1 písm. a) a b) a dále § 233 odst. 1 a 2 o. s. ř. uvedl, že žalovaný se domáhá obnovy řízení z důvodu zřejmé nespravedlnosti uvedeného soudního rozhodnutí, jako konkrétní důvod pro obnovu řízení do rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 6 Cmo 86/2019-379 ze dne 7. 1. 2020 tvrdí, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od dříve prezentovaného právního názoru. Jako důkaz pro povolení obnovy řízení označil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020 č. j. 70 Co 59/2020 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020 č. j. 72 Co 64/2020-365. V podání, doručeném soudu dne 15. 8. 2021, ve kterém měl dle poučení soudu při jednání, konaném dne 15. 7. 2021, doplnit důkazy k prokázání důvodů pro povolení obnovy řízení, žalovaný opakovaně shrnul důvody, pro které by měl soud návrhu na obnovu řízení vyhovět, krom rozhodnutí Městského soudu v Praze, uvedených v návrhu na zahájení řízení, zmínil i rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 13 Co 367/2019-1345 ze dne 10. 9. 2020. Na podání žalovaného reagoval žalobce podáním doručeným soudu dne 19. 8. 2021, ve kterém v podstatě prezentoval svoje dřívější stanovisko. Při jednání soudu, konaném dne 9. 9. 2021, provedl soud k návrhu žalovaného důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020 č. j. 70 Co 59/2020 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2020 č. j. 72 Co 64/2020-365. Jako nadbytečný neprovedl důkaz rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 13 Co 367/2019-1345 ze dne 10. 9. 2020, neboť tento důkaz dle vyjádření žalovaného měl prokázat v podstatě totéž, co rozsudek a usnesení Městského soudu v Praze, tedy obsah soudního rozhodnutí.5. Dále soud uvedl, že na základě daného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žalovaný důvody k povolení obnovy řízení neprokázal, neboť z provedených důkazů nebylo možno učinit závěr, že by odvolací soud v projednávané věci se znalostí uvedeného rozsudku a usnesení Městského soudu v Praze učinil jiné rozhodnutí než to, které je napadáno návrhem na obnovu řízení. Za stavu, kdy žalobce ani po poučení soudu při jednání, konaném dne 15. 7. 2021, neuvedl žádnou novou skutečnost, rozhodnutí nebo důkaz, jak předvídá ustanovení § 228, odst. 1, písm. a) o. s. ř., ani nepředložil žádné nové důkazy (písm. b/ téhož), dospěl k závěru, že podmínky pro obnovu řízení tak, jak předvídá ustanovení § 228 o. s. ř., v projednávané věci dány nejsou, neboť skutečnosti, kterých se žalobce v návrhu na povolení obnovy řízení dovolává, nejsou pro povolení obnovy řízení relevantní. Nad rámec soud ještě uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020 č. j. 70 Co 59/2020-615 není rozhodnutím pro řízení zásadním. Z obnovou napadeného rozhodnutí je pak zcela zřejmé, že odvolací soud v projednávané věci měl dostatek důkazů a ty vyhodnotil dle své vlastní úvahy, a to odlišně od hodnocení soudu prvního stupně. V žádném případě pak nelze na základě tvrzení a důkazů předložených žalovaným učinit závěr, že by Vrchní soud jako soud odvolací změnil svoje rozhodnutí při znalosti rozhodnutí Městského soudu v Praze, na které žalovaný odkazuje, spíše se to jeví nepravděpodobným, když sám žalovaný v bodě III odstavec 3 žaloby uvádí, že uvedené rozhodnutí Městského soudu jako soudu odvolacího koresponduje se závěry rozsudku soudu prvního stupně v projednávané věci. Z obnovou řízení napadeného rozsudku je zcela zřejmé, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tyto závěry soudu prvního stupně neakceptoval, ve svém rozhodnutí pak podrobně odůvodnil z jakého důvodu. Soud tedy žalobu na obnovu řízení zamítl z důvodu, že žalovaný neprokázal, že jsou dány zákonné důvody pro obnovu řízení, když netvrdil skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a/ a 211a/ též před odvolacím soudem a které by mohly pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, ale napadal pouze z jeho pohledu ne zcela konformní postup odvolacího soudu. Za stavu, kdy soud návrh na obnovu řízení zamítl, bylo nadbytečným rozhodovat o žádosti o odklad vykonatelnosti O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci úspěšný a přísluší mu tedy náhrada nákladů řízení podle vyhlášky č.177/1996 Sb.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. V odvolání vznesl tyto stěžejní odvolací námitky:1) Důvody pro povolení obnovy řízení jsou naplněny. Jsou zde rozhodnutí, které bez své viny nemohl použít v řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek v ustanovení § 205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, která pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Pro vyhovění žalobě na obnovu řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit pro účastníka, který obnovu řízení uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy. Příznivější výsledek řízení pro účastníka může rozhodnutí přivodit tehdy, jestliže soud v původním řízení vyřešil předběžnou otázku odchylně, než ji později rozhodl příslušný orgán (soud) a zjistí se, že příslušný orgán (soud) svým pozdějším rozhodnutím vyřešil stejné skutkové okolnosti jinak. Novým rozhodnutím je nejen rozhodnutí jiného nebo dalšího příslušného orgánu, které bylo vydáno v době původního řízení a jehož nemohl účastník bez své viny použít, ale také rozhodnutí, které bylo vydáno až po skončení původního řízení. Je nezbytné, aby nové rozhodnutí vypovídalo o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem původního řízení - řešilo předběžnou otázku, jejíž zodpovězení bylo rozhodné pro výsledek původního řízení.2) Městský soud v Praze jako soud odvolací (tj. v daném případě se jedná o rozhodnutí soudu stejné úrovně) řeší stejné skutkové okolnosti jinak, a to v rozsudku č. j. 70 Co 59/2020-615 ze dne 21. 5. 2020 - zde se v čl. 11 odůvodnění rozsudku uvádí „Z listin, které jsou označeny jako „Vyúčtování nájemného a služeb poskytovaných s užíváním bytu“ předně vyplývá, že pod ozna